Dům pečovatelské služby v Českém Krumlově

Grand Prix Obce architektů 1997

Dům pečovatelské služby v Českém Krumlově
Adresa: Český Krumlov, Vyšehrad
Investor: MÚ Český Krumlov
Autoři: Architektonický ateliér Lábus, Ladislav Lábus, Lenka Dvořáková, Jitka Říhová, Zdeněk Heřman
Interiér: Ladislav Lábus, Lenka Dvořáková, Jitka Říhová
Dodavatel: SAREMO, a. s., České Budějovice; Pozemní stavby, s. r. o., Český Krumlov
Dodavatel dřevěné fasády: EUROLUX, s. r. o., České Budějovice
Termíny: projekt 1994-1995, interiér 1996, realizace 1994-1997
Celková plocha: 3330 m²
Obestavěný prostor: 11 367 m³
Kapacita bytových domů: 30 bytů jednopokojových, 12 bytů dvoupokojových
Foto: Jan Malý


S ŘEDITELKOU DPS
Ředitelkou DPS v Českém Krumlově na Vyšehradě je Ivana Ambrusová, která ve své funkci působí od ledna 2005. Objekt nemá vlastního technického správce. Majitelem je město a správcem byl nejprve odbor školství a nyní odbor správy majetku, který dohlíží na případné opravy a úpravy. V roce 2004, před nástupem ředitelky Ambrusové, byla vyměněna střešní krytina. Jiné větší opravy nebo rekonstrukce se neprováděly.
Paní ředitelka Ambrusová vyjadřuje s domem spokojenost. Slouží funkci, pro kterou byl postaven, a o bydlení v něm je ze strany klientů velký zájem. Rozšířily se služby, které mohou využívat jak obyvatelé DPS, tak i ostatní obyvatelé z širokého okolí. V hlavní budově je v provozu cukrárna (kavárna), zavedlo se kadeřnictví a přibyla knihovna v suterénu hlavní budovy. Novinkou loňského roku bylo zavedení 24hodinového telefonního kontaktu – tísňové linky – pro seniory nejen DPS, ale celého města. Dispečink je umístěn v hlavní budově namísto lékařské ordinace, která v objektu už není.
Dvě změny však přesto pohled upoutají, i když s životem uvnitř domova přímo nesouvisejí. Jednak byly pokáceny vzrostlé stromy, před bytovými domy, jednak se před hlavní budovou, kde bylo volné prostranství, objevila novostavba soukromého penzionu (2003, projekt J.Z.M, s. r. o.). Pořezání stromů, ke kterému došlo v posledním roce, zařídilo DPS a bylo prý vynuceno tím, že rostoucí kořeny stromů tlačily na konstrukci budovy a nadzvedávaly vstupní dveře. Výstavbu penzionu vedení DPS ovlivnit nemohlo, obyvatelé tak však přišli o otevřenou plochu s lavičkami a stromky.
Letošní dlouhá zima se spoustou sněhu také zanechala nějaké stopy, většinou řešitelné v rámci běžné údržby domu. Co se však projevilo s plnou naléhavostí, byla stará „bolest“ s nezastřešenými můstky mezi domy. Výtah je pouze v prostředním ze tří bytových domů, lidé z krajních domů musí používat buď schody, nebo se dostat do prostředního domu přes nekryté můstky. A to letos opravdu nešlo, vrstva sněhu byla 60 cm vysoká a prakticky nešla odstraňovat. I když sníh zrovna není, znepříjemňuje přechod z domu do domu zase déšť nebo kluzko. Vedení domova a město proto uvažují o tom, že dají můstky zastřešit. Obrátí se s tím na architekta Lábuse. Je tu ještě pár drobnějších problémů, ke kterým je třeba se opakovaně vracet při údržbě. Jednak členité stříšky, které mají složité klempířské detaily, se musí opakovaně opravovat, jednak zatéká do suterénu, což bylo nejspíš způsobeno špatně provedenými izolacemi při výstavbě.
Paní ředitelka má k DPS Vyšehrad hezký vztah a vyjmenovává nedostatky stavby a provozu pouze, aby splnila úkol, který jí dáváme: V zimních měsících je v pavlačových chodbách chladno, dokonce namrzají podlahy po vytření, protože chodby nejsou vytápěné a pavlače jsou prosklené. V létě je to nádherné bydlení, říká, byty mají krásný výhled na Krumlov a celý den tam jde sluníčko. Český Krumlov má tři domy s pečovatelskou službou, a o bydlení v tomto na Vyšehradě je opravdu velký zájem.

S ARCHITEKTEM LADISLAVEM LÁBUSEM
Architekt Ladislav Lábus zpočátku navštěvoval stavbu poměrně často. V poslední době v Krumlově dlouho nebyl, takže neví, jak to tam dnes vypadá. Dům sám se podle něj nezměnil, ale podstatně se změnilo jeho okolí: na místě dřevěné „dočasné“ stavby zařízení staveniště ještě z doby výstavby hotelu Vyšehrad město povolilo postavit stálý objekt, snad penzion. Tím se zmařil původní koncept stavby, potvrzený vydaným územním rozhodnutím a stavebním povolením, ponechat před veřejnosti přístupnými provozy DPS volný prostor, a tím zachovat i výhledy na město. Prostor před hlavní provozní budovou se uzavřel, a stavba se tak dostala do druhého plánu. V průběhu let nebyl architekt Lábus osloven kvůli změnám, ani neví, jestli k nějakým došlo. DPS neměl provozní problémy, uživatelé byli spokojeni, s výhradou stížností na nezastřešené spojovací můstkyv posledním podlaží. Architekti se snažili, aby stavba byla ohleduplná k lidem, kteří v ní žijí, aby nepůsobila jako „ústav“, ale normální bytový dům. Proto byl provoz rozdělen do čtyři objektů, z nichž tři jsou spojené můstky. Na přechod po nekrytých můstcích v posledním podlaží si obyvatelé stěžovali od počátku a už minulé vedení domova uvažovalo o zastřešení můstků, ale konkrétní zadání nepřišlo. Architekt Lábus by rozhodně, pokud to bude aktuální, chtěl způsob zastřešení ovlivnit a doufá, že se provozovatelé na něho obrátí.
Dům je, jak už bylo uvedeno, uživatelsky vstřícný. Nejsou v něm velké prázdné prostory bez užitku, i společné provozy mají komorní měřítko. Záměrné rozdělení DPS do více objektů je provedeno na úkor snadného propojení bytů a provozů. Od začátku to pro architekty představovalo dilema. Domnívali se, že soutěž vyhraje stavba, kde bude všechno „pod jednou střechou“, a ne jejich projekt, který v duchu současných tendencí poskytovat sociální péči pokud možno v domácím prostředí, kladl neinstituciálnost stavby nad ideální provozní řešení a rozdělil zadání do více domů.
Od začátku stavby měli architekti obavy, že se projekt z finančních důvodů nedokončí až do interiérů, proto se snažili ve veřejných provozech naznačit návrhem zamýšlenou různorodost prostorů alespoň výrazným barevným řešením. Nakonec investor interiéry objednal, architekti je navrhli a z velké části se podle jejich projektu realizovaly. Bohužel lavičky u vstupu do bytů, které byly uvažovány už v úvodní studii, protože pavlač byla od počátku pojímána jako prostor určený ke vzájemné komunikaci, nebyly dlouho instalovány a nakonec tam dal klient typové lavice. Po této zkušenosti by dnes takto podstatnou součást konceptu stavby architekt zahrnul jako vestavěný prvek do projektu stavby a neřešil ji jako mobiliář až v návrhu interiéru.
Stárnutí domu se příliš neprojevuje; je to investičně, technologicky i provozně nenáročná stavba, tradiční, bez prvků drahého luxusního designu, jenom velká dřevěná fasáda asi vyžaduje větší údržbu. L. Lábus ví o dvou závadách provedení stavby: velmi brzo dožily střešní tašky, což byl problém výrobce, který mezitím zkrachoval, a brzy začaly rezivět stříšky nad vchody, protože byly špatně povrchově ošetřeny. Architekt Lábus říká, že by dnes po zkušenosti z Krumlova pojal pavlače víc jako obytnou místnost, lépe tepelně izolovanou. Když tehdy uvažovali o standardu pavlačí a způsobu zasklení, rozhodli se z důvodů omezení investičních i provozních nákladů pro nevytápěný prostor s jednoduchým zasklením. Tehdy se dvojsklo u velkých ploch ještě považovalo trochu za nadstandardní provedení, dnes už se i velké portály zasklívají dvojsklem. Architekt Lábus znal fungování pavlačí z vlastní zkušenosti, věděl, že se pavlače dříve neizolovaly, i když byly součástí bytu, obyvatelé DPS by však měli mít možnost pobývat na pavlačích i v zimě. V jednom místě na fasádě pavlačí také podcenili tepelné mosty, dnes by je řešili pečlivěji.
Tato stavba silně ovlivnila architektův další vývoj. Ne svojí formou, která je v případě Krumlova záměrně vstřícná vůči starým lidem, a tudíž tradiční, ale tím, že se jednalo o zadání na stavbu pro handicapované lidi, což Lábus řešil tenkrát poprvé. Před tím projektoval spíše občanské stavby, hotely nebo administrativní domy, které natolik nepodněcovaly potřebu empatie, navíc se většinou nepostavily, takže nefungovala zpětná vazba výsledné realizace na další projekty. Zadání DPS ho víc donutilo přemýšlet o tom, jak budou lidi dům užívat a vnímat, jak bude uživatelsky příjemný. Záměrně korigoval dnes běžnou dominanci exkluzivně pojaté architektonické polohy navrhování, kdy se preferují otázky formování prostoru a tvarování fasády nad otázkami, jak se ve svém domově lidi budou cítit. Tento způsob uvažování pak už preferoval u všech dalších projektů. Téma bydlení handicapovaných lidí a seniorů Lábus dál sleduje a často ho zadává studentům ve škole právě proto, aby je podnítil sledovat více dopady jejich práce na způsob užívání staveb.

DPS ČESKÝ KRUMLOV
ROSTISLAV ŠVÁCHA
Ladislav Lábus se už dávno vyšvihl mezi špičku českých architektů. V první polovině devadesátých let však obtížně hledal zakázky, které by ho přivedly k hodnotným realizacím, a teprve domov pro seniory v Českém Krumlově prolomil bludný kruh Lábusova marného úsilí. Ve své prvotině – nepočítáme-li starší společné práce s Alenou Šrámkovou – si však Lábus nepočínal jako architekti, kteří do své první stavby chtějí hned natěsnat všechno, co umějí. Soustředil se spíše na konkrétní problémy krumlovského úkolu, a co o nich napsal v průvodních komentářích a jak se s nimi vyrovnal ve svém návrhu, to v obou případech patří k nejcennějším příspěvkům k českému architektonickému myšlení i tvorbě po Listopadu. Mohou nás zaujmout už Lábusovy úvahy o instituci a její adekvátní architektonické formě, snaha potlačit u domova seniorů sebeoslavné institucionální znaky. Téže pronikavosti pak dosáhly autorovy postřehy o kontextu a charakteru Českého Krumlova, o stěsnávání a vrstvení jeho stavebních článků. Lábus je později rozvinul do obecnějšího zamyšlení nad typickými rysy středoevropského architektonického regionu. Kontextuální rozměr krumlovského areálu obohatil „přísnou“ linii v české architektuře devadesátých let a rozšířil její vyjadřovací rejstřík. Stejně tak Lábusova novostavba rozpracovala koncept architektonického ztvárnění pečovatelské instituce, jehož základy už položily starší Línkovy a Miluničovy projekty geriatrických komplexů. V české architektonické produkci posledních šestnácti let najdeme jen málo staveb tohoto typu, jež by dosáhly úrovně Lábusova Krumlova.


Publikováno ve Stavbě č. 3/2006 – v rámci tématu „Domy po letech“

Objekt byl oceněn hlavní cenou v soutěži Grand prix Obce architektů ‘97 a cenou v kategorii novostavba.

Na úvod k tématu „Domy po letech“:
MIROSLAVA D. PROCHÁZKOVÁ, MILENA SRŠŇOVÁ, LIDMILA CIHLÁŘOVÁ

Už několik let se naše redakce zabývala myšlenkou o tom, jak domy stárnou. Ačkoliv ta otázka na první pohled vypadá jednoduše, nebylo snadné najít konkrétní reálný přístup k tématu. Uvědomovali jsme si, že těžiště problému není pouze ve fyzickém stárnutí domu, nebo dokonce jen v jeho stavu technickém. Shodli jsme se na tom, že budeme zkoumat domy postavené až po roce 1989. Zajedno jsme byli i v tom, že nás zajímají domy, které jsou ceněné pro své architektonické kvality, abychom se vyhnuli negativním předurčením. Vybírali jsme mezi domy, které byly oceněné v Grand Prix Obce architektů. Tato soutěž ovšem nikdy nezahrnula všechny významné
stavby, a tak jsme se dali inspirovat i publikacemi o architektuře posledních 15 let.

Velmi důležitým hlediskem pro nás bylo to, aby se průzkumu byli ochotni účastnit jak majitelé, resp. uživatelé vybraných domů, tak jejich architekti. Tak se stalo, že jsme některé domy museli vyřadit. Vznikl soubor jedenácti budov, které jsou v provozu zhruba deset let. Sestavili jsme soubory otázek pro klienty a pro architekty. S každou
stranou jsme hovořili samostatně tváří v tvář. Zaznamenané a upravené odpovědi účastníci průzkumu autorizovali. Všechny domy jsme navštívili a nechali je znovu vyfotografovat. Za velmi podstatný jsme považovali pohled historika architektury, který měl zvážit, zda architektonická cena domu za dobu od jeho vzniku stoupla, nebo klesla. O tuto úvahu jsme požádali Rostislava Šváchu.

Co jsme chtěli vědět od klientů a architektů?
Otázky pro klienty:

Co se s domem stalo od té doby, kdy byl postaven? Změnil se? Změnila
se jeho funkce?

Došlo k výměně provozovatele domu? Jestli ano, proč?

Došlo k nějakým přestavbám? Z jakého důvodu?

Jste v kontaktu s původním architektem?

Oslovili jste kvůli případným změnám původního architekta?
Ne-li, proč?

Jak se projevuje stárnutí domu?

Funguje „váš“ dům? Je provozován podle původních předpokladů
a vybavení technikou a technologiemi?

Jak dům hodnotíte dnes? Považujete ho za hezký, sympatický?

Co podle Vás dům přinesl do bezprostředního okolí? Stal se jeho
součástí? „Žije“ s ním, nebo jsou okolo něj stavěny zdi? Je spíš otevřený,
nebo naopak?

Otázky pro autory — architekty :

Jste ještě v kontaktu s domem, sledujete ho?

Co se s domem stalo? Změnil se?

Smíte ještě do „vašeho“ domu?

Jste v kontaktu s provozovateli domu? Došlo k jejich výměně?

Byl jste osloven kvůli změnám, nebo byly provedeny bez Vašeho vědomí?

Pokud jste byl přizván, jak jste spokojen s jejich provedením?

Funguje „váš“ dům? Je provozován podle původních předpokladů a vybavení technikou a technologiemi?

Jak se projevuje stárnutí domu?

Jak hodnotíte dům dneska? Co pro vás znamená dnes?

Deset let je poměrně krátká doba na to, aby dům viditelně fyzicky zestárnul. Rozdíl mezi stavem původním a nynějším není někdy vůbec znatelný. Viditelné jsou snad jen vady, které většinou vyplynuly ze špatně provedených stavebních prací. Nejčastější závadou v tomto smyslu bylo vlhnutí zdiva a zatékání.
Samozřejmě dochází k průběžným opravám, doplňkům a údržbám, i když vrozdílné míře. Hodně záviselo na tom, jaké byly finanční možnosti stavitele, od nichž se odvíjelo použití materiálů a technického vybavení. I objektivně jsou dnes možnosti ve stavebnictví širší a různorodější, před deseti lety byla nabídka trhu výrazně chudší.

Všechny sledované domy slouží účelům, pro které byly postaveny. Provozovatelé se u některých staveb vyměnili, někdy i několikrát. A i v případě, že uživatel zůstal
tentýž, změnily se někdy jeho potřeby. S tím jsou spojeny např. změny v dispozičním uspořádání, přístavby, případně změny interiéru atd. Dopad na změny v domech má i tlak společenského vývoje, kvůli kterému se tu a tam přistoupí
k redesignu společenských prostor domů. Obecným faktem je, že uživatelé domu se po určité lhůtě od kolaudace s domem natolik ztotožnili, že úpravy a dekorace pořídili podle svého zájmu a vkusu. Osobnost uživatele se v domech více či
méně odráží. K tomuto faktu se architekti staví různě.

Z výpovědí zúčastněných vyplývalo, že pro klienty je prvořadá otázka toho, jak jim dům slouží. O kvalitách architektury vybraných domů nikdo z uživatelů nepochybuje,
všichni si jí cení a výjimečně je pro klienty dokonce podstatou domu. Vztah architektů k „jejich“ domům je v opačném gardu: architektura je prvořadá a funkční závady nejsou pro ně zásadní. Neznamená to však, že se jimi nezabývají. Jsou otevření tomu se k domům vracet a případné problémy pomoci odstraňovat.

O tom, jak domy ovlivnily své okolí, jsou s to svědčit jak klienti, tak architekti. Z pohledu redakce všechny vybrané domy působí ve svém okolí pozitivně z různých
hledisek — estetického, sociálního, urbanistického. Jsme si samozřejmě vědomi, že tento poznatek jsme si předpřipravili tím, jaké domy a kterých architektů jsme
vybrali.