Dům u potoka

Míšení stylů, materiálů a kultur je již několik let trvalý trend v architektuře a především v interiérovém designu. Vneslo nezaměnitelného ducha také do domu postaveného v malé obci na Praze – západ. Na jeho výjimečnosti mají svůj podíl dlouholetý vztah majitele k místu, velké osobní nasazení a výběr architekta s nekonvenčním pohledem na bydlení.

Stavět na vyhlédnutém pozemku manželé plánovali několik let, dnes se z oken v horních podlažích svého domu mohou dívat přes údolí na místa, kde vyrůstali a kde bydlí jejich rodiče. Základní dispoziční rozvrh novostavby do značné míry předurčila situace na mírně svažité parcele v zastavěné části obce, vymezené na severní a na jižní straně klidnými ulicemi a na západě potokem. Hlavní přístup do domu a dům jako takový je umístěný na horní – severní straně rozlehlého pozemku. V dolní části při jižní hranici je kryté garážové stání pro dva automobily, relaxační zahrada a bazén.

Dům se skládá z centrální třípodlažní zděné části se sedlovou střechou a dvou dřevěných přístaveb s pultovými střechami. Na severní straně je v přístavbě hobby místnost, na jižní straně je přístavba dvoupodlažního obytného traktu s asymetricky prostřídanými terasami a posuvnými francouzskými okny. Pro dům je typická kompozice tří ustupujících a gradujících hmot, které byly navržené s ohledem na celkový výraz a siluetu stavby. Na fasádě jsou sendvičovým vrstvením jednotlivých prvků přes sebe nosné sloupy, přetažené krokve, zábradlí teras, obklady fasád a prosklené plochy oken tak, že vytvářejí v průběhu dne měnící se hru světel a stínů.

V návaznosti na sklon terénu je dispozice rozdělena středovou nosnou stěnou na dvě poloviny navzájem výškově posunuté o půl podlaží. Vstupní partie tak plynule navazuje na úroveň horní přístupové komunikace, zatímco jižní část přízemí (společný obytný prostor s kuchyní a jídelnou) je v jedné rovině se zastřešenou terasou a zahradou. V horních podlažích se nacházejí ložnice, dětské pokoje a příslušné sociální zázemí. V podkroví je prostorná pracovna a herna pro děti s pásovým oknem ve vikýři, ze kterého je výhled na panorama okolní kopcovité krajiny. Centrální schodiště propojuje celý dům v jeden celek, obytný prostor se tak po vzoru raumplanu prvorepublikových vil rozšiřuje do všech vnitřních úrovní, kde má každá výška příslušnou obytnou či technickou funkci. I přes větší půdorysné rozměry jednotlivých místností vytváří stylově pestrý interiér výrazně intimní charakter bydlení. Etno nábytek z masivního teakového a mahagonového dřeva použitý na solitérní kusy nábytku běžného denního použití (stůl, židle, křeslo, knihovna …) komunikuje s minimalistickým lakovaným vestavným nábytkem kuchyňské linky, interiérových dveří, komunikačních a skladovacích prostor. Tato kombinace materiálů a přístupů dodává domácnosti příjemný pocit zabydlení. Některé kusy nábytku a doplňků jsou designové originály, které do domu dorazily z Indie nebo Indonésie.

Postup realizace stavby
Tato atypická stavba prošla pod vedením architekta v roli technického dozoru a stavbyvedoucího vývojovým procesem s řadou změn. V průběhu realizace se optimalizovala některá konstrukční řešení tak, aby vše bylo možné snadno postavit svépomocí. Proces stavby domu dospěl ke zdařilému výsledku díky velkému osobnímu nasazení otce investora; značnou část stavebních prací prováděl a organizoval svépomocí. Díky tomuto postupu s najatými místními řemeslníky se podařilo dosáhnout obstojné kvality provedení stavby za přijatelnou cenou. S jedním generálním dodavatelem (stavební firmou) by takto velký dům v poměru kvality a ceny nemohl být nikdy postaven. Úspornou svépomocnou organizací více dodavatelů zbyly prostředky na nadstandardní téměř luxusní vybavení domu povrchovými úpravami, podlahami, interiérem a zařizovacími předměty. Mohli jsme si nad rámec původního stavebního záměru dovolit realizovat půdní vestavbu, sklep a zahradní bazén.

Konstrukci domu tvoří kombinace zděné stavby centrální hmoty domu a dřevostavby severní a jižní přístavby. Dům je založený na betonové základové desce a betonových pasech. Obvodové i vnitřní nosné zdivo centrální části domu je z keramických tvarovek tl. 300 mm. Fasáda na této části byla řešena jako sendvič z vyzdívaných lícových cihel a vložené tepelné izolace.
Konstrukci přístaveb tvoří dřevěný skelet, jejich fasáda byla řešena také jako sendvič s obkladem modřínovými palubkami s přiznanou trámovou konstrukcí nosných prvků dřevostavby. Krov je řešený jako dřevěná vaznicová konstrukce, střešní krytina je z poplastovaného plechu.
Vytápění domu je teplovodní kombinované s podlahovými rozvody a spirotrubkami schovanými v připravených stavebních dutinách. Zdrojem tepla je samozásobovací kotel na peletky, topný systém je doplněný krbovou vložkou s výměníkem a akumulačním zásobníkem TUV.

Autorská zpráva
Foto: Vavřinec Menšl, Jana Labuťová, Jiří Vaněk


Architekt, TDI a organizace stavby: Tomáš Klanc, Klanc architekti; spolupráce na PD Kryštof Spilka
Místo: Karlík, Praha – západ
Zastavěná plocha: 150 m2
Užitná plocha: 220 m2 obytný prostor, 50 m2 garáž, 2 x 30 m2 krytá terasa

Komentáře

  1. Čtenář Stavbawebu says:

    Z venku vypadá dům hezky, ale uvnitř to podle výkresů výškově nějak nevychází. Není mi jasné, jak se mohou schody z kuchyně do sklepa vejít pod vybavení místnosti pro domácí práce. Tady musí být něco jinak. A podle výšek dveří v řezu to vypadá, že nejsou dodrženy minimální výšky místností. Je dům opravdu postaven podle těchto výkresů?

Napsat komentář: Čtenář Stavbawebu Cancel

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*