Nikdo si nedokázal představit, že v 21. století budeme svědky neuvěřitelné migrace lidí z krizových oblastí do Evropy. Dlouhodobě sledujeme masivní plavby na provizorních plavidlech z Afriky přes středozemní moře k břehům Itálie. Z chudých Afrických zemí stíhaných militantní diktaturou utíkají masy lidí k břehům Evropy. Aktuálně sledujeme neuvěřitelný exodus lidí ze zemí zasažených zuřící a nenávistnou válkou na blízkém východě. Jsme svědky největšího pohybu lidí od druhé světové války.
Exodus. Rozhodnutí opustit svou zem. Putování. Cesta. Hranice. Cíl nejistý.
Sledujeme rozhodnutí politiků jednotlivých států evropské unie. Z medií a sociálních sítí jsme atakování rozličnými reakcemi na příchody uprchlíků. Čteme reportáže s různými příběhy lidí na cestě.
Nejsme politici, ale pokusíme si příběhy jednotlivých poutí nastudovat a nabídnout možná řešení/nápady, která by mohla pomoci na cestě nejen těmto migrantům, ale těm dalším. Kolik jich vlastně je na cestě? Usnadnit jim pouť. Ať již se jedná o samotnou cestu, která má jistě své fyzické překážky či hranice, kde musí tito lidé strávit čas na jednom místě, či cílovou stanici, kde se usadí a hledají soužití s komunitou, ke které došli. Hledají budoucnost bez své země.
Zabýváme se architekturou krizové situace. Ať již jde o drobné návrhy či utopické vize.
Zabýváme se architekturou krizové situace. Architekturou integrace či izolace. Návrhy a vizemi komentujeme aktuální reakce/chování společnosti v Evropě.
Autorská zpráva
Migrační krize znovu otevírá témata spjatá s problematikou bydlení. Jak dlouhodobě ubytovat množství lidí, často jedné kulturní a sociální vrstvy, aby nedocházelo ke vzniku ghett? Projekt se zabývá rozptýlením nových vrstev bydlení na již existující městské struktury.
Projekt se zabývá dvěma protikladnými městskými strukturami: blokové na příkladu Prahy – Letné a sídlištní na příkladu Prahy – Bohnic.
Migrace může být příčinou zvýšení poptávky po dostupném bydlení. Prakticky neexistující systém sociálního bydlení je však zvláště v českých zemích dlouhodobým problémem. Návrh se vymezuje vůči projektům, které často vytváří vyloučené lokality. Zkoumá limity nové výstavby v rámci kompaktní blokové zástavby. Do území s převážně velkými a drahými byty navrhuji novou vrstvu malometrážních bytů. Vzniká symbiosa, kdy obytné věže těží ze sociálně fungujícího prostředí a naopak do území přináší diversitu bytového fondu narušující trend gentrifikace center měst.
Modernistická panelová sídliště: prostředí s nízkou hustotou zastavenosti území, množstvím zanedbaných prostor, nejasným rozdělením veřejného a soukromého. Návrh nové struktury se nese v duchu plošného zahuštění prostřednictvím otevřené mřížky, jasně určující zastavitelné a nezastavitelné. Poskytuje možnosti pro umístění bydlení různého standardu, veřejné vybavenosti a služeb.
Tročku na mě dýchlo Rudé právo…je třeba se postavit na stranu světového proletariátu! Tak je to spravne! Tak se to musi!
Mladý muži, jaké % migrujících utiká před hrůzami, kterým nejsou schopni se postavit? Jste si skutečně jist, že to není vypočítavost? Z 5%,nebo ze 30%, nebo možná z 90%? Že pro kohokoliv je mnohem jednodušší hodit zodpovědnost za svoji zemi za hlavu, a jít tam, kde to je přece všechno dávno vybojované a vybudované. Spálit mosty, utéci za snem, za planou iluzí, že ten vzdálený ráj, který znají z TV reklam, kde nikdo vlastně nepracuje, kde lítají pečení holubi od pusy a všichni jsou happy, že to tady doopravdy najdou?
Třeba máte pravdu Vy, a já se mýlím. Třeba zahustíte ještě málo zahuštěná panelová sídliště obytnými věžemi plnými tichých, pilně pracujících mravenečků respektující naši kulturu, kteří nebudou vůbec nepřizpůsobiví. Jen v jednom musí být jiní: nebudou si kupovat automobily. Protože otevřená náruč ano, ale odsud až posud. Tu harmonickou integraci již frustrovaných straousedlíků a jejich nových přátel, tu bych Vám doopravdy přála zažít…na vlastní kůži.