Potřeba rekonstrukce vyvstala na základě požadavku rozšířit kapacitu školy, zachránit rychle chátrající krovy hospodářských křídel barokního komplexu a upravit neuspokojivý stav jeho vnitřního dvora. Celý soubor vznikal postupně, jeho různé části sloužily různým účelům a dochovaly se v odlišné kvalitě. Stejně tak i rekonstrukce objektu probíhá postupně, dle potřeb obce, finančních prostředků a stavu jednotlivých částí komplexu. Daná různorodost, provozní a technická, se tedy logicky stala hlavním východiskem konceptu rekonstrukce.
V návrhu jsme kladli důraz na propojení jednotlivých částí tak, aby nebyla potlačena jejich historická hodnota jako komplexu a aby se zde uživatelé školy i stacionáře cítili příjemně a svobodně užívali veškeré jeho části. Nově vkládané i původní historické objemy se v souboru vzájemně prolínají, nicméně jsou od sebe jasně rozpoznatelné. Historické části sjednocuje klasická omítková fasáda, střecha z bobrovek a měděné klempířské prvky. Jednoduchý kubický tvar, hladký povrch a výrazná barevnost naopak charakterizují části nové. Akcentovány jsou zejména průchody a propojení budov, které historicky stály odděleně. Do komplexu přináší hravost nejen barevností, ale i novými možnostmi provozu a pohybu. Děti si mohou svobodně volit, který vstup do školy a s jakou barvou použijí, kterým směrem, krčkem a barvou se vydají. Sílu danému řešení dodává propojení stávajících učeben v objektu fary s novými učebnami do okruhu.
Do přízemí fary byly ještě před naším autorským vstupem situovány obslužné prostory školy a do přízemí dvou hospodářských křídel denní stacionář. Návrh na to reagoval umístěním hlavního provozu školy do patra, čímž mimo jiné vznikla příležitost zachránit hodnotný barokní krov a využít zasazení souboru do paty svahu kostelního návrší. Díky tomu získaly nové učebny prostornou terasu a travnatou plochu, odkud je možné užít si výuku s výhledem na kostel sv. Petra a Pavla.
Velkorysému baroknímu komplexu se podařilo dát nový život. Přestože se jedná o objekt se statusem národní kulturní památky k rekonstrukci i přístavbě bylo zvoleno zcela současné architektonické tvarosloví – sebevědomě a citlivě zároveň. Pro potřeby školy v sobě historická budova nesla řadu omezení. Nové architektonické vstupy umožnily zvýšit dětem a pedagogům nejen komfort při výuce, ale proměnit dobu strávenou ve škole v zážitek z prostoru a jeho vazby k okolí. Důležitým se ve škole stává moment hravosti a svobodného pohybu. Zásadním je tu i volný prostor, kde mohou děti svobodně pobíhat a pobývat. Prostor, kde si tvoří vlastní pravidla – aby si odpočinuly od řádu a diktátů.
Autorská zpráva
Foto: BoysPlayNice
Autoři: Studia Public Atelier a FUUZE – Jiří Markevič, Jaroslav Sedlák; spoluautoři Zdeněk Opletal, hlavní projektant, Dana Opletalová, projektantka; venkovní úpravy Ing. arch Vendula Markevičová, Ph.D.
Grafický design: BcA. Radim Lisa, MgA. Marie Štindlová
Užitná plocha: rekonstruované objekty 950 m2; dvůr 490 m2; terasa učeben 300 m2
Náklady: 33 mil. Kč
Děkuji za skvělý článek o perfektní technologii a materiálu. Jenom malá poznámka: Egypt není Dálný východ.
Vím, že článek je o něčem jiném, ale tato fasáda je ukázkou absolutního nedostatku vkusu. Dát do štítu větší okna…
Jak daleko od sebe na té VRT vlastně budou zastávky? Stihne se vlak vůbec rozject? Podle výpočtu cestujících to vypadá,…
Asi u profíků, aby si dobráci neublížili.
Jo, taky se mi to líbí, fakt to má něco do sebe!