Západoafrický Benin není jen
kolébkou prastarého voodoo (jinak také západoafrického vodunu), je také
zemí, která ukrývá unikátní klenot: jezerní vesnici Ganvié vystavěnou na
dřevěných pilířích uprostřed jezera Nokoué nedaleko města Cotonou. Jediný
přístup do vesnice Ganvié je loďmo (případně na všem co plave, na hladině tu
potkáte i malé děti v hrncích) a veškerý život probíhá na vodě;
díky tomu se vesnici přezdívá „Benátky Afriky“. Lidé se tady nejčastěji plaví
na jednoduchých dlouhých loďkách vydlabaných z kmene stromu, někdy
doplněné plachtou sešitou z několika roztrhaných pytlů; děti a lehčí váhy
můžete často vidět v umělohmotných vědrech se dvěma naběračkami místo
pádel.
Ganvié
je patrně největší vesnicí postavenou zcela na vodě v celé Africe,
žije tady přibližně 20 000 lidí, kteří prakticky nevstupují na pevninu. Vesnici
na dřevěných pilířích vybudovali patrně lidé etnika Tofinu ve strachu před
fonskými nájezdníky a to v 16. století. Jednoduché dřevěné stavby na jezeře
ovšem stály už dříve a podobných (menších vesnic) je na pobřeží Guinejského
zálivu více.
Na
rozdíl od evropských Benátek, či „asijských Benátek“ ve Šrínagaru, tady v
„afrických Benátkách“ mají stavby na pilířích poměrně krátkou životnost. Na
druhou stranu jejich výstavba není nijak náročná. Klíčová otázka budoucnosti
Ganvié zní: dřevo nebo plech? Poslední dobou má hlavní slovo plech, přesto
dřevěný charakter vesnice zatím nevymizel.
V
Ganvié se můžete přímo na jezeře ubytovat, je tady několik jednoduchých
restaurací a obchodů a na jakémsi hlavním vodním náměstí se každý den koná trh,
kde můžete z dřevěných lodí nakoupit převážně ovoce a zeleninu, ale také
dřevěné voodoo fetiše či sušené části zvířat sloužící k ochraně domácnosti. V
jednoduchých dřevěných konstrukcích je člověku velmi příjemně, kombinace dřeva
a vody je uklidňující.
Dřevěné
domy musí vydržet poměrně ostré a silné nápory přívalového deště doprovázeného
silným větrem, proto je zvykem domy svazovat vzájemně k sobě a vytvářet tak
pevnější konstrukce stojící na větší ploše a více pilířích. Elektřinu si lidé
většinou vyrábí benzínovými centrálami. Asi nepřekvapí, že hlavním zdrojem
obživy je rybolov. Pobřeží Guinejského zálivu je vzdálené jen několik málo
kilometrů od jezera Nokoué – oceán a jezero jsou propojené Cotonskou lagunou.
Benin
je sice malá země, ale kulturně je nesmírně rozmanitá a mezi jihem a severem
lze pozorovat nemalé rozdíly. Totéž se týká architektury: zatímco jih je známý
právě pro svou „vodní architekturu“ pracující zejména se dřevem, sever je
pověstný krásnými oblými stavbami z hliněných cihel a hlíny stavěnými v tzv.
súdánsko-sahelském stylu.
Ondřej Havelka
Autor je cestovatel, religionista,
teolog a jednatel stavební firmy
Související články:
Lalibela: etiopská sakrální architektura 15.4.2020
Unikátní súdánsko-sahelská sakrální architektura 7.4.2020
Náměstí je katastrofa - dříve v parku se stromy seděli lidé, dneska je tam žhavá pláň kam kdo němu tak…
Děkuji za skvělý článek o perfektní technologii a materiálu. Jenom malá poznámka: Egypt není Dálný východ.
Vím, že článek je o něčem jiném, ale tato fasáda je ukázkou absolutního nedostatku vkusu. Dát do štítu větší okna…
Jak daleko od sebe na té VRT vlastně budou zastávky? Stihne se vlak vůbec rozject? Podle výpočtu cestujících to vypadá,…
Asi u profíků, aby si dobráci neublížili.