Herzog & de Meuron

Fotogalerie ke článku (4)

Celá fotogalerie (4)

Herzog a de Meuron — postřeh z Paříže
MARTINA HORÁČKOVÁ


V nekončících a zdánlivě nevyřešitelných diskusích o zasazování soudobné architektonické mluvy do historického prostředí se hlavním z argumentů „pro“ stává kvalita projektované stavby, jež si může či má své právo na život obhájit jaksi sama o sobě. Na tomto postulátu by se měli shodnout (a pomalu se tomu tak snad i děje) jak zástupcové strany bojovného tábora architektů, tak ti ze strany „zpátečnických“ památkářů. Ošemetnými zřejmě vždy zůstanou ta historická centra, která se vžila do kulturního povědomí obyvatel jako hrdé symboly národní historie oblíbené bez výjimky všemi domácími a k jejich prospěchu, ovšem občas i nelibosti, také všemi zahraničními hosty. Menší pozornost se věnuje okrajům center, zastavěným stále ne zcela rehabilitovanou architekturou 19. století. Její devastace pokračuje nezměrným tempem a právě proluky vznikající totální destrukcí některých domů by mohly být vynikajícím polem pro „zkoušku“ kvality současné architektonické tvorby. Současně by se tak dala sledovat odezva veřejnosti, jak potenciálních obyvatel nové vznikající zástavby, tak i sousedů- usedlíků, zbavená emocionálního zaujetí pramenícího ze zmíněné kulturně-historické a estetické preference starších čtvrtí měst.
Inspirací pro takový kvalitní zásah do urbanismu 19. století může být soubor nájemních domů od švýcarské dvojice Herzog a de Meuron, příznačně na Rue de Suisses, ve 14. pařížském obvodu. V roce 1996 proběhla soutěž na „uzdravení děravého zubu“. Tak byla označena stavební parcela vzniklá stržením dvou domů oddělených od sebe stávající stavební jednotkou. Průčelími se obracely do různých, avšak křížících se ulic a společně sdílely protáhlý dvorní trakt. Stavební povolení získal stavebník (RIVP) v roce 1998 a v prosinci 2000 bylo předáno k užívání padesát sedm bytů a stejný počet míst v podzemní garáži. Kompozici tvoří dvě pětipatrové budovy na nepravidelném půdorysu, jejichž dvě fasády se jako jediné nabízejí pohledu zvenku. Uvnitř bloku se dále rozvíjí objem s řadou bytů ve třech podlažích, uzavírajících v zadním traktu malá atria ušetřená pohledu i těch zvědavců, kteří by se náhodou do privátní dvorní části dostali. Posledními autonomními objekty v celkovém rozvrhu jsou dvě přízemní zastřešené kostky garsoniér dotýkající se protější hranice parcely.
Prvním dojmem kolemjdoucího je jistě drsný optický i haptický zážitek ze zalomené fasády delšího z obou domů, tvořené v celé ploše tmavě šedým perforovaným plechem. Její industriální vzhled je však po pečlivějším prozkoumání narušen hravým detailem dvojitého (s hlavním zlomem průčelí vlastně trojitého) cik-cak motivu jednak samotných kovových plátů, jednak harmonik seskládaných z nich podle toho, jak si majitelé jednotlivých bytů a lodžií zrovna usmyslí. Okenice vyplňující celou výšku podlaží se tak stávají hlavní a permanentní proměnnou fasád, až do této chvíle statických. Děrovaný plech umožňující jemnou reflexi skleněných ploch i za zavřenými okenicemi, bílá plátna závěsů a postupné zabydlování lodžií „ženskými prvky“ petúnií a pelargónií... to vše dotváří vzhled ryze lidského obydlí. Záměrné vyhýbání se pravému úhlu v exteriéru i interiéru obou vyšších budov zejména v dvorním traktu evokuje podprahově tolik vyhledávaný motiv křivolakosti starodávné zástavby, nepodřizující se více urbanistickým zásadám postulovaným v baroku a v oblasti bytové výstavby zejména v 19. století. Nenápadná hra s historií pokračuje: vertikály popsaných domů doplňuje relativně nízká horizontála dlouhého dvorního křídla. Rovné průčelí je v profilu zprohýbáno osnovou ocelových rámů dřevěných rolet, které s každým vyšším patrem předstupují více do prostoru. Křivky subtilních rolet chránících balkony a terasy přízemních bytů odlehčují celou stavbu až do podoby jakéhosi historizujícího kusu nábytku. Romantická poloha je ještě umocněna nahodilým rozmístěním stromoví s převládající bílou březové kůry a břečťanem postupně obrůstajícím k tomu určené plochy. Abychom však nepropadli přílišné nostalgii, nabourají se do volného prostranství ještě dva zmiňované, minimalisticky vybavené přízemní domky pojednané v pohledovém betonu, s asymetrickou sedlovou střechou.


Publikováno ve stavbě č. 4/2005

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*