Historie a obnova

Fotogalerie ke článku (5)

Hala v přízemí Pacassiho budovy, 2008

Hala v přízemí Pacassiho budovy, 2008

Renesanční podoba Rožmberského paláce, rytina z r. 1618 podle  F. Hoogenberghe

Renesanční podoba Rožmberského paláce, rytina z r. 1618 podle F. Hoogenberghe

Pohled na Hrad po rekonstrukce čp.2

Pohled na Hrad po rekonstrukce čp.2

Ještě před přestavbou na Ústav šlechtičen byly pořízeny plány, které palác zachytily v téměř nezměněné renesanční podobě. Jižní průčelí, plán T. Haffeneckera z r. 1722.

Ještě před přestavbou na Ústav šlechtičen byly pořízeny plány, které palác zachytily v téměř nezměněné renesanční podobě. Jižní průčelí, plán T. Haffeneckera z r. 1722.

Obr. 007 - Řez nádvořím z 1. pol. 18. stol. dokumentuje původní podobu arkád v přízemí v prvém patře.

Obr. 007 - Řez nádvořím z 1. pol. 18. stol. dokumentuje původní podobu arkád v přízemí v prvém patře.
Celá fotogalerie (5)

PETR CHOTĚBOR, PETR MĚCHURA

Rozlehlá budova bývalého Ústavu šlechtičen se díky své hmotě a nápadnější zelené barevnosti v areálu Pražského hradu výrazně uplatňuje. V pohledu od města tvoří protiváhu Novému paláci. Předchůdcem Ústavu šlechtičen byl renesanční palác pánů z Rožmberka, jehož nádvoří a podstatné části křídel kolem něho se v organismu stavby dochovaly. Výstava připravená k dokončení náročné obnovy stavby dokumentuje historii starší zástavby v těchto místech i stavební a restaurátorské práce v posledních jedenácti letech.

Stavební vývoj před výstavbou Rožmberského paláce
V raném období Pražského hradu, t.j. v 10. a 11. stol. nebyla plocha pozdějšího Ústavu šlechtičen vhodná pro zástavbu. Valové opevnění zde probíhalo poměrně blízko cesty k východní bráně (trasa cesty je téměř shodná s dnešní Jiřskou ulicí). Teprve po výstavbě zděné hradby se opevněný areál směrem k jihu výrazně rozšířil. Hradba byla založena hlouběji ve svahu a zesílena půlválcovými věžicemi. V pozdně románském období tu vyrostly nejméně dva domy, jejichž pozůstatky zjistil archeologický výzkum. Ze 14. stol. existují písemné doklady o domě mansionářů „proti kostelu sv. Jiří“. V době jagellonské byl pozemek budoucího Ústavu šlechtičen zastavěn jednotlivými, zřejmě velmi výstavnými domy: od východu to byly domy Hanuše Pehma (Pehema, Behema), pánů ze Švamberka a pánů z Rožmitálu, menší domy v západní části patřily kapitule u Všech svatých.  

Rožmberský palác
Charakter zástavby se výrazně změnil po požáru v r. 1541, kdy ve východní části Hradu většinu plochy mezi cestou a hradbou zaujaly dva nádherné paláce, patřící pánům z Rožmberka a pánům z Pernštejna. Švamberský a Rožmitálský dům byly dosud v držení obou rodů a po požáru byly nákladně obnoveny. Rožmberský palác se stavěl ve dvou fázích. V letech 1545 — 1556 vznikla čtyřkřídlá stavba kolem nádvoří (dnešní východní nádvoří Ústavu šlechtičen) podle návrhu „Honse Vlacha“ (asi Giovanni Fontana). Palác na západě sousedil s domem pánů ze Švamberka.V r. 1573 koupil Švamberský dům společně s domem Rožmitálským pan Vilém z Rožmberka a na jejich parcelách nechal zřídit zahradu, obklopenou arkádovým ochozem. Ze Švamberského domu bylo zachováno jen východní křídlo, až dodnes oddělené od původní rožmberské stavby úzkou uličkou (soutkou), dům pánů z Rožmitálu byl až na sklepy zbořen. V paláci byly přechodně ubytovány významné návštěvy, Vilém z Rožmberka v něm slavil svou čtvrtou svatbu s Polyxenou z Pernštejna (11. 1. 1587), často zde pobýval a v r. 1592 tu i zemřel. Po jeho smrti však palác se zahradou nezůstal v majetku rodu dlouho. Když r. 1600 Petr Vok pro dluhy odprodal císaři Rudolfovi II. panství krumlovské, přenechal mu i palác na Pražském hradě a náhradou získal konfiskovaný dům Jiřího Popela z Lobkovic (dnešní Schwarzenberský palác na Hradčanech). Rožmberský palác přetrval v téměř původní podobě do poloviny 18. stol., kdy byl radikálně přestavěn na Ústav šlechtičen.   Ústav šlechtičen Ústav založila císařovna Marie Terezie v r. 1753, slavnostní otevření se konalo v prosinci r. 1755, zhruba rok před úplným dokončením přestavby. Autorem projektu byl císařský dvorní stavitel Niccolo Paccassi, stavbu řídil Antonín Kuntz. V r. 1918 byly zrušeny šlechtické tituly, Ústav šlechtičen byl rozpuštěn 1. 5. 1919, vlastní nadace však existovat nepřestala. Budova byla pronajata ministerstvu vnitra. Různé složky tohoto ministerstva zde sídlily až do r. 1990. Přístup do budovy byl velmi omezený a stavební úpravy, které tu byly provedeny, byly naprosto nevhodné. K nejvýraznějším patřila vestavba garáží (1921) a čerpací stanice (1930) do východního nádvoří (nádvoří někdejšího Rožmberského paláce), zřízení cvičné střelnice v klenutých prostorech přízemí někdejšího Švamberského domu a podvěšení kabelových a potrubních rozvodů, krytých plechovými podhledy, pod klenby téměř všech chodeb.  

Obnova Ústavu šlechtičen (1996 — 2007)
S výjimkou archeologického výzkumu v suterénu (1939) a restaurátorské konzervace nástropní fresky bývalé kaple (1985) byla celá budova po léta nepřístupným „bílým místem“ v areálu Pražského hradu. Situace se zásadně změnila po roce 1989, kdy ministerstvo vnitra Ústav šlechtičen uvolnilo.Teprve po vyklizení mohlo být pořízeno nové geodetické zaměření rozsáhlého objektu a zpracován stavebně historický průzkum. Správa Pražského hradu pak přistoupila k přípravě celkové obnovy. Nejprve bylo podle požadavků Správy vypracováno zadání stavby (architekt Petr Malinský, 1995), dále následoval realizační projekt (ateliér DaM, s. r. o. 1996).  

Archeologický výzkum
Archeologický výzkum je nedílnou součástí všech větších stavebních akcí v areálu Pražského hradu. V naprosté většině případů se soustřeďuje na místa, kde se počítá s nezbytnými zásahy do terénu (např. při budování nových instalačních kanálů nebo tras pro inženýrské sítě). Při rekonstrukcích staveb však dochází i k zásahům do podlah vyšších pater. I tyto vrstvy obsahují cenné nálezy, zejména jsou-li to násypy na klenbách. V areálu bývalého Ústavu šlechtičen byly v období 1995-2007zkoumány v suterénu pozůstatky starších domů, které předcházely výstavbě Rožmberského paláce. V západní části byla výzkumem zachycena část raně středověkého valového opevnění Hradu z 10. století. Ve východním nádvoří (nádvoří Rožmberského paláce) byly odkryty sklepy domu Hanuše Pehma z doby jagellonské, v ploše středního nádvoří dlažba a pozůstatky novodobé zahradní úpravy z doby života Ústavu šlechtičen. Z téže doby pocházely odkryté starší podlahy se základy barokních kachlových kamen, kuchyňských topenišť nebo zabudovaných van v někdejší prádelně. Zajímavé poznatky o starší zástavbě přinesl výzkum pod sakristií kostela Všech svatých. Nejbohatší nálezy z přepychové výbavy renesančního Rožmberského paláce přinesl výzkum v zahradě Na valech v r. 1999. Mohutné vrstvy násypu obsahovaly např. kachle z nádherně zdobených kamen, které byly při přestavbě jednoduše vyhazovány z oken, zlomky luxusních skleněných nádob a dokonce i zlatý prsten s horským křišťálem.  

Kaple Nejsvětější Trojici a Neposkvrněnému početí Panny Marie

Kaple ústavu, zasvěcená Nejsvětější Trojici a Neposkvrněnému početí Panny Marie, byla v r. 1755 vybudována na místě bývalé kuchyně Rožmberského paláce. Její prostor na téměř čtvercovém půdorysu prostupoval třemi podlažími nad sebou. Její interiér je působivě upraven, stěny i strop pokrývají fresky Josefa Hagera a Jana Petra Molitora, které dotvářejí interiér iluzivními oltáři a architekturou. V éře užívání objektu ministerstvem vnitra byla kaple ve 20. letech minulého století zrušena a po výšce předělena dodatečně vloženými stropy. Část přízemí zabrala trafostanice, v úrovni 1. patra byla zřízena tělocvična. Stěny překryly nové nátěry a viditelná zůstala jen nástropní freska J. P. Molitora. Jako součást obnovy bývalého Ústavu šlechtičen byl prostor kaple rehabilitován. Obnova kaple je bezesporu příkladem nejvýraznější proměny prostoru v celé rekonstrukci objektu.  

Rožmberský sál
Sál (půdorys asi 10x20 m) s bočním arkýřem byl během historických přestaveb rozdělen zděnými příčkami na čtyři jednotlivé místnosti a chodbu. V 19. století byly do místností druhotně vloženy stropy, které zakryly částečně viditelnou renesanční klenbu. Klenby byly očištěny od mladších nátěrů a v místech, kde došlo k poškození. Na svislých stěnách zbavených novodobých omítek z 20. století byly provedeny hlazené omítky, které svou podstatou částečně napodobují renesanční omítky, důstojně rámují dochovaný originál. Zachovány byly rovněž barokní omítky z období Pacassiho přestavby, které byly citlivě začleněny do celku. Kamenné konzole paty klenby se ve své celistvosti nikde nedochovaly, jen na jižní straně jsou zachované čtyři fragmenty. Chyběly i části patek kleneb nebo některé z nich byly později přemodelovány. Sálu se podařilo navrátit téměř jeho původní renesanční podobu.  

Nádvoří Rožmberského paláce
Na základě archeologických nálezů pozůstatků dřívějšího dláždění bylo rozhodnuto využít materiálu nalezeného na místě, který byl vybrán a deponován. Protože jeho dochované množství bylo nedostatečné, bylo jej třeba doplnit o materiál, který je pro podobné příležitosti uskladněn v deponiích Pražského hradu. Z architektonického i památkového hlediska bylo žádoucí použít co nejvíc původního materiálu zpět. Po zvážení možných variant se přistoupilo k diagonálnímu rozdělení dvora, které tvoří žulové desky menšího formátu (45x45cm). Původně se jedná o materiál, který byl součástí Plečnikova řešení III. nádvoří. Křemenec, který převažuje ve výplních polí, je velmi kvalitní a v 19. století se používal pro dláždění ve velkém rozsahu. Částečně pochází z původní výdlažby dvora, ale také z Jiřského náměstí a Vikářské ulice. Kašna, která tvoří dominantu nádvoří, byla nalezena při výkopech v jihozápadní partii dvora. Byla značně poškozená, protože ji v dřívějších letech použili ke srovnání podkladu dvora, kde byla navíc zalita betonem. Po zrestaurování a doplnění chybějícího dílu byla osazena novými bronzovými komponenty, nesoucími pamětní dataci obnovy paláce a symbolicky rožmberskou růži.   

Prostory ve východním křídle
Přízemí východního křídla rožmberského paláce bylo ve 20. století degradováno na technické zázemí budovy. Dvě místnosti, které se nacházejí nad bývalými stájemi změněnými na kotelnu, byly adaptovány na uhelnu. Při rekonstrukci došlo k rehabilitaci prostor, které si přes nevhodné využití zachovaly velký rozsah originálních povrchů. V nejjižnější místnosti východního křídla, dnešní šatně, se při archeologickém průzkumu objevily pozůstatky barokních toalet. Dnes jsou tyto pozůstatky skryty a obezděny. Zajímavá byla i konzervace interiéru nejsevernější místnosti, která by měla být využita jako kavárna. Prostor byl rozdělen příčkami na tři místnosti. V jedné z nich bylo velké topeniště, možná i kuchyně. Do topeniště, které se dochovalo pouze z části, ústil i komín ze stájí v suterénu. Dým byl odváděn sopouchem pod klenbou, která byla v této partii značně kontaminována spalinami a dehtem. Restaurování této partie bylo technicky velmi náročné.  

Současné využití obnoveného objektu
Prostory bývalého Ústavu šlechtičen slouží po rekonstrukci jako kanceláře Správy Pražského hradu a Útvaru ochrany prezidenta Policie České republiky. Svá pracoviště tu mají i Archiv Kanceláře prezidenta republiky a detašované oddělení Archeologického ústavu AV ČR pro výzkum Pražského hradu, v části suterénu jsou také depozitáře těchto institucí. Další depozitáře se speciálním vybavením na vysoké úrovni slouží k bezpečnému uložení historických textilií z uměleckých sbírek Pražského hradu. Aby tyto prostory odpovídaly náročným podmínkám pro zachování vzácných středověkých tkanin, byly budovány s využitím zkušeností ze špičkových specializovaných pracovišť v zahraničí. Moderně vybavené restaurátorské dílny jsou určeny především k odborné péči o bohaté hradní sbírky. Restaurují se zde historické textilie, obrazy i nejrůznější předměty uměleckého řemesla. Východní arkádové nádvoří, některé interiéry pocházející ještě z paláce pánů z Rožmberka a bývalá kaple Ústavu šlechtičen jsou poprvé v historii stavby zpřístupněny veřejnosti. Slavnostní otevření dne 8. ledna 2008 završilo úspěšnou obnovu, která trvala celých 11 let a která představuje jednu z nejrozsáhlejších akcí tohoto typu na Pražském hradě v posledních desetiletích.

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*