Jak vám hraje střecha?

Když jsem před lety začal uvažovat o stavbě rodinného domu, jednou ze základních otázek byla volba střešní krytiny. Bez většího váhání jsem zvolil keramickou krytinu firmy Tondach, materiál tradiční, přirozeně zapadající do koloritu horňácké dědiny, ve které bydlím. Jsa profesí muzikant, keramickou krytinu jsem tehdy chápal jako materiál ryze stavební bez možnosti alternativního využití. Obrat nastal po návštěvě výrobní linky v Hranicích, kde mě nejvíc zaujala závěrečná akustická kontrola kvality, při které pracovník ťukal do již hotových výrobků a podle výsledné zvuku rychle poznal možné praskliny v jednotlivých keramických prvcích. Jelikož jsem v té době stavěl několik alternativních hudebních nástrojů – „cimbálů“ ve stylu idiofonu, rozhodl jsem se využít keramickou střešní krytinu ke stavbě dalšího hudebního nástroje.

Experimentální „cimbály“
Jako učitel hudby a cimbalista se delší dobou zabývám myšlenkou modifikovat cimbál. Ke studiu hry na tento nástroj jsem se dostal oklikou přes programování a matematiku, a tak se u mě technické experimentování i trochu nabízí. Původní záměr vytvořit digitální nástroj, tedy síť kontrolerů napojených na standardní MIDI řadič, jsem zavrhl z důvodů „chladnosti“ celého zařízení. Kontakt s materiálem, jeho chvění a možnost přímého ovlivnění zvuku je pro mě důležitější než nabídka nepřeberného množství sterilních zvuků. Volba tedy padla na idiofony.

Co je idiofon?
Idiofony (nástroje česky často nepřesně označované jako samozvučné, lépe ale definové jako nástroje, jejichž oscilátorem je těleso, které není membránou, strunou nebo plátkem aerofonu) mají oproti cimbálu patřícímu mezi chordofony obrovskou výhodu v lehčí nosné konstrukci, která je zatěžována především jednotlivými hracími kameny a rezonátory, vliv dalších sil je zanedbatelný. Důraz je tedy kladen na tuhost rámu s požadavkem na zamezení případnému torznímu chvění. Vzhledem k tomu, že cimbál je řazen ve dvou až pěti souběžných řadách tónů, seřazení a uchycení jednotlivých kamenů hrálo klíčovou roli v rozvaze nad konstrukcí mých nových nástrojů. Snažil jsem co nejvíce přiblížit rozložení tónů na cimbálu, což se až na menší kompromisy podařilo. Jelikož samotné kameny zní většinou krátce, zvuk jsem u některých nástrojů dále zesílil a zkvalitnil pomoci trubkových rezonátorů, obdobně jako u běžných idiofonů. Fyzikální rozbor délky kamenů a rezonátorů by vystačil na samostatnou práci, uvádím tedy zjednodušený výpočet vztahující se k materiálu s konstantním průřezem po celé délce. (L – délka kamene, případně rezonátoru, d – tloušťka kamene, c – rychlost zvuku v příslušném materiálu, f – frekvence tónu). Je zřejmé, že délku kamenů ovlivňuje především rychlost zvuku v příslušném materiálu (nerez ocel: 5800 m/s, palisandr 5200 m/s, cihla 3600 m/s) a tloušťka. Délka kamenů je tedy dána vztahem

 

Tento jednodušší výpočet bohužel nelze použít na kameny marimby a vibrafonu, u kterých je střed kamenů zúžen. I tak pro základní představu snad postačí. Pro délku rezonátorů platí vztah

L=c/(4∙f),

kde c vyjadřuje rychlost zvuku ve vzduchu. Vzhledem k průběhu chvění v hracím kamenu je nutné také vhodně zvolit místo uchycení. Jako ideální se jeví body v přibližně 2/9 délky kamene. Samostatnou kapitolou je obrábění jednotlivých kamenů. U profesionálních nástrojů jsou k opracování použity přesné stroje, CNC frézky a laserové děličky nevyjímaje. Pouze závěrečné jemné doladění je prováděno ručně za pomocí stroboskopických ladiček a frekvenčních analyzérů. V amatérských podmínkách jsem sáhl po úhlové brusce, pilníku, brusném papíru, MAG svářečce a podobných zařízeních. Přestože jsem postupoval po malých krůčcích, výsledek mě mile překvapil. Jak jsem již předznamenal, kameny vibrafonu a marimby jsou ve středu podbroušeny, což primárně způsobuje snížení oscilace kamene a tedy i snížení příslušného tónu. Sekundárním efektem je menší rozměr kamenů, což je výhodně vzhledem k technice hry. Vhodným vytvarováním vybroušení kamene lze s úspěchem ovládat několik alikvótních tónů odvozených od základního, což značně ovlivňuje celkovou kvalitu a barvu výsledného zvuku.


V prvním případě jsem využil tradiční materiál (dřevoě) a vytvořil jsem marimbalom, tedy soustavu palisandrových bloků seřazených do tónových řad po vzoru cimbálu. Zvukově jsem vycházel ze známější marimby, která je v hudebním světě dostatečně popsána a provozována. Ve druhém případě jsem vytvořil nástroj z nerezové pásoviny a zrodil se steel cimbalom. Zvukově se nástroj podobá zvonkohře a metalofonu. U obou nástrojů jsem k zesílení použil řadu trubicových rezonátorů vyladěných vždy k příslušnému tónu.

Bobrofon
A teď se konečně dostáváme ke slibovanému nástroji ze střešní krytiny. Jak už název napovídá, volba padla na bobrovku vyrobenou v závodě Blížejov. Vznik tohoto nástroj byl ale ovlivněn i zcela nehudebními podněty. Kolem domu mám velkou zahradu, osazenou „horňáckými palmami“ (Prunus domestica), což je jistě oku lahodící pohled, přesto jsem ho zatoužil vylepšit vhodným objektem, který by měl něco společného s hudbou. Pálené střešní tašky – bobrovky jsou vhodným materiálem, příjemným na dotek a rezonujícím téměř jako kravské zvonce. Svářečka a uhlová bruska se zde ukázaly jako nezbytné nářadí. Bobrofon – zahradní cimbál má rozměry 150 x 260 cm a na rozdíl od jiných hudebních nástrojů ho nelze uložit do futrálu, ale je nutné ho zaparkovat. Hudební rozsah je d¹-d³. Limitem tohoto nástroje je použitý materiál. Střešní taška je z výroby „naladěna“ na es, pro základní tón d¹ jsem ji musel lehce podbrousit. Jiný problém nastal při ladění horních hracích kamenů. V situaci, kdy se tvar kamene blíží čtverci, začíná docházet k nežádoucím interferencím kolmých kmitů a z toho vyplývající nejednoznačnosti v ladění. I přes tyto nedokonalosti je pro mě zvuk bobrofonu příjemným překvapením. Kromě hudebního zážitku se tento nástroj stal oblíbenou přistávací plochou pro zpěvné ptactvo. Mé krátkodobé nadšení pro opeřence vystřídalo zděšení při pohledu na „vyzdobený“ rám nástroje. Zahradní nástroje prostě potřebují častější očistu než ty „futrálové“…  Jako variaci na bobrofon jsem vytvořil ještě jeden podobný nástroj v omezeném diatonickém ladění, který s úspěchem využívá firma Tondach k prezentaci pálených tašek.

Keramofon
Zdálo by se, že možnosti keramické střešní tašky jsou vyčerpány, ale opak je pravdou. Po teoretické přípravě a také po praktických zkušenostech s hrou na bobrofon jsem se rozhodl pro stavbu dalšího nástroje. Tvrdost bobrovek mně vyhovovala, a proto jsem je opět využil, tentokrát ale ve formě polovičních tašek (speciální kusy používané k dokládání krajů střechy). Tato volba se ukázala jako zásadní krok k vytvoření nástroje, který snese srovnání s běžnými idiofony. U půlbobrovky, z výroby laděné přibližně na tón g1, několikanásobně převažuje délka nad šířkou, vytváření parazitických akustických interferencí je tedy minimalizováno. Příjemná je i poloviční váha ve srovnání s bobrofonem. V tomto případě jsem si mohl dovolit pružné zavěšení hracích kamenů nad sebe. Jednotlivé řady tedy připomínají roletu mající jako celek větší volnost v pohybu, a tedy i ve chvění, které je pro hudební nástroj zásadní. Keramika mě mile překvapila i v možnostech obrábění. Podbrušováním jsem se dostal až na tón e1, výsledkem je tedy nástroj s rozsahem téměř dvou a půl oktávy. Při celé akci nepraskla ani jedna taška, což považuji za výborný výsledek. Vše jsem dělil a brousil běžným diamantovým kotoučem v úhlové brusce. Výsledný nástroj jsem během jednoho roku jeho existence mnohokrát využil na koncertech. Myslím, že není drsnější zkouška pevnosti, než jsou neustálé údery tvrdými paličkami. Úderu padlo již několik tisíc na každý hrací kamen, nástroj drží jako nový. Nakonec, mám to pojištěno u Tondachu, dávají prý třiatřicetiletou zárukou na střešní krytiny, tak to musí ještě pár milionů úderů vydržet…

Keramocajón
Jako cimbalista často jezdím do jihomoravské vinařské obce Novosedly. Vinohrady zde sousedí přímo s výrobním závodem společnosti Wienerberger, který při hře mohu pozorovat.  Při pohledu na stohy palet s tvarovkami mě napadla myšlenka hudebně využít i tento stavební materiál. Vybral jsem si tvarovku Porotherm 50T profi dryfix, svým tvarem připomínající latinsko-americký hudební nástroj cajón. Tvarovku jsem uvnitř zbavil vnitřních přepážek a vložil rezonanční desku doplněnou o soustavu kovových strun. Vše jsem slepil lepidlem Dryfix.extra, což se ukázalo jako vhodné řešení odolávající vibracím a neustálým úderům.

Keramorchestr
Moji hudební přátelé často okukovali nové keramonástroje, snad každý zahrál nějakou písničku. Ale přece jen, dát houslistovi do rukou paličky je jako vidět pokrývače na střeše s krumpáčem. Nezbylo mně tedy nic jiného než vytvořit dvoje keramohousle, keramoviolu a také keramobasu. První dva exempláře jsou opět z bobrovky, basa netradiční z POT trámce používaného na překlady. U těchto nástrojů bylo velkou výzvou vytvoření vhodného tvaru těla. Diamantem šlo vše jako po másle. Základní vytvarování keramohouslí vzalo asi dvě minuty práce, u keramovioly to bylo podobné. Na rozdíl od zcela akustického bobrofonu a keramofonu jsou strunné nástroje elektrofonické. Zvuk je vytvářen chvěním struny, přenášeným přes kobylku a keramické díly do piezo snímače, dále pak analogově upraven na normovanou sílu signálu následně využitelnou v běžných hudebních přístrojích. Pět nástrojů pohromadě je už malý orchestr, proč ho tedy nenazvat přímo Keramorchestr?

Přestože Keramorchestr vznikl jako hudební happening, dočkal se za krátkou dobu své existence série koncertů od Vídně přes Prahu až po Karlovy Vary, a také zápisu do České knihy rekordů.

Pokud vás zajímají ukázky hry na jednotlivé nástroje, případně videa z výroby,  navštivte naše webové stránky  www.musicafolklorica.cz, nebo přímo náš YouTube kanál. Všechny nástroje si také můžete vyzkoušet na veletrhu For Arch, který se uskuteční 18. – 22. 9. v Praze. Navštivte stánek Tondach – Wienerberger, vše zde bude připraveno jen pro vás.
Petr Pavlinec