(ČTK) – Rozhodnutí o tom, zda komplex budov Transgas na Vinohradské
třídě v Praze je nebo není kulturní památkou, by mohlo padnout na
přelomu dubna a května. ČTK to řekla mluvčí ministerstva kultury Simona
Cigánková. Developerská společnost HB Reavis plánuje, že objekty zbourá a
postaví polyfunkční objekt sestávající ze sedmi budov, který navrhl
architekt Jakub Cigler, autor pražských staveb Quadrio či Florentinum.
Kvůli možnému bourání objektu se dne 1. dubna 2017 v prostoru bývalého
Federálního shromáždění setkali hlavně odpůrci nové výstavby, kteří
zaplnili sál, kde se v minulosti scházeli poslanci. Před přednáškou se
ještě uskutečnila komentovaná prohlídka budov, které se účastnilo
několik desítek lidí. „Je to dílo čtyř vynikajících architektů a myslím
si, že stavby vynikajících architektů se bourat nemají“ řekl při debatě
architekt Rostislav Škácha.
Dílo vytvořil tým Jindřich Malátek, Ivo Loos, Zdeněk Eisenreich a
Václav Aulický. Stavby vznikaly mezi lety 1966 a 1976. Soubor staveb
bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a ministerstva
paliv a energetiky stojí pod budovou Českého rozhlasu. Zastánci ochrany
budov uvádějí, že dílo je jednou z nejvýraznějších realizací ve stylu
brutalismu v Česku.
Proti bourání objektu vznikla petice, na které je zhruba 2700
podpisů. Pokud jich organizátoři seženou 3000, chtějí petici předat
ministrovi kultury Danielovi Hermanovi (KDU-ČSL).
(Petice má momentálně více než 3700 podpisů; zjistit aktuální stav nebo se připojit můžete zde: Petice proti zbourání komplexu budov Transgas – doplněno Stavbaweb )
Developeři počítají s tím, že objekt nahradí sedm budov a vznikne
také nový veřejný prostor se zelení, veřejnosti přístupnými terasami a
bezbariérovým průchodem skrz území. Součástí mají být také restaurace se
zahrádkami.
Zástupce developerské firmy Petr Herman při debatě uvedl, že jde o
část města, která nežije a budovy neplní účel, který v minulosti měly.
„Něco, co budoucnost nemá, nahradíme něčím, co budoucnost má,“ řekl
Herman. Uvedl také, že když společnost objekt kupovala, tak nevěděla, že
se může dostat do takového názorového střetu s odbornou veřejností.
Ministerstvo odmítlo Transgas prohlásit za památku ke konci
loňského roku. Návrhem na prohlášení staveb za památku se zabývalo z
podnětu Klubu za starou Prahu, který s rozhodnutím nesouhlasí a odvolal
se. O osudu stavby by tak definitivně měla rozhodnout rozkladová komise,
která se podle účastníků dnešního setkání sejde 13. dubna. Pak by mělo
být jasné, zda developer muže objekty po získání příslušných povolení
zbourat.
Stavby druhé poloviny 20. století nejsou příliš často veřejností,
a to někdy ani odbornou, vnímány jako hodné památkové ochrany. Některé
ze staveb byly po dlouhých diskusích za památku prohlášeny, jako třeba
pražský obchodní dům Máj, jiné ale stát chránit odmítl, a majitel je tak
mohl odstranit. To je případ třeba libereckého obchodního domu Ještěd
vzešlého od stejného architektonického studia SIAL jako pražský Máj.
Účastníci sobotní debaty v této souvislosti velmi často
kritizovali ministerstvo kultury, které o památkách rozhoduje. „Vymažeme
kus historie, protože si jí nedokážeme ochránit,“ uvedl například známý
pražský rapper Vladimír 518. O možné památkové ochraně se uvažuje či
rozhoduje také u dalších známých staveb. Jde například o obchodní dům
Kotva.
Související články:
SOS Transgas! 30.3.2017
Odborníci chtějí chránit Transgas 2.2.2017
Komplex budov Transgasu není kulturní památkou 15.12.2016
MK rozhoduje, zda budova Transagu na Vinohradské bude památkou 4.4.2016
Administrativní centrum Vinohradská 9.3.2016
Za zbourání a přesunutí kulturní památky a zničení panoramatu s Vyšehradem chráněným Unescem, by SŽ měla být potrestána.
Praha 10. května (ČTK) – Ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) zahájil řízení, ve kterém se bude znovu zkoumat možná památková ochrana souboru budov Transgas v Praze 2. Loni v prosinci ministerští památkáři odmítli budovy ze 70. let za památky prohlásit, proti tomu protestují někteří odborníci. Majitel budov je plánuje odstranit a vystavět na jejich místě jiné objekty. Po dobu trvání přezkumu tak ale učinit nemůže, domy mají předběžnou památkovou ochranu, řekla dnes ČTK mluvčí ministerstva Simona Cigánková. Investor chápe kontrolu ale jen jako přezkum, zda nedošlo k procesnímu pochybení. Pokud by to bylo jinak, je připraven bránit se u soudu, sdělil ČTK za investora, společnost HB Reavis, Jakub Verner.
Přezkumné řízení začalo 4. května, jeho výsledek by mohl být podle Cigánkové známý na podzim. |Po celou dobu tohoto přezkumného řízení požívají objekty předběžnou památkovou ochranu, a budovu tak nelze nejen bourat, ale ani nikterak upravovat, například demontovat interiéry,| uvedla.
Podle Vernera nynější opravný prostředek podle platné legislativy neslouží k přezkoumání, zda Transgas je, či není kulturní památka. |Je určen pouze ke kontrole samotného procesu předchozího rozhodování, tedy jestli ministerstvo kultury jednalo v souladu se zákony. My pevně věříme, že ano,| míní. Pokud ne, chce se společnost aktivně bránit, a to včetně požadavků na náhradu vzniklých škod u Rozhodčího soudu obchodní komory ve Stockholmu. |Tato částka se již nyní pohybuje kolem 22 milionu eur (asi 585 milionů korun). Doufáme ale, že se můžeme spolehnout na jistoty právního státu a k ničemu takovému nedojde,| dodal Vener.
Ministerstvo kultury se návrhem na prohlášení staveb za památku zabývalo z podnětu Klubu za starou Prahu. Národní památkový ústav prohlášení nedoporučil, konstatoval, že |dotčený areál nevytváří městotvorné prostředí a hmotově i měřítkem poškozuje prostředí městské památkové zóny|. Ministerská komise se návrhem přesto začala zabývat, nakonec ale domy za památky neprohlásila.
|Podněty k zahájení přezkumného řízení svědčí o tom, že jsou dány závažné pochybnosti o tom, zda přezkoumávané rozhodnutí obsahuje dostatečné důvody dokládající, že předmětný objekt nesplňuje zákonné podmínky pro prohlášení za kulturní památku,| uvádí nyní mluvčí. Loni v prosinci vydané rozhodnutí ministerstva podle Hermana ne zcela přesvědčivě vyvrátilo argumenty obsažené v podnětech na prohlášení tohoto objektu za kulturní památku.
Autoři podnětu budovy hodnotí jako vynikající ukázku stylově syntetické architektury 70. let, spojující prvky brutalismu, technicismu i postmoderny, ale také na českém území ojedinělou realizaci postmoderního urbanismu. Podle Hermana má přezkum zjistit, zda práva vlastníka vlastníka převažují nad nad veřejným zájmem na ochraně kulturního dědictví.
Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a ministerstva paliv a energetiky stojí pod budovou Československého rozhlasu a je dílem týmu Jindřich Malátek, Ivo Loos, Zdeněk Eisenreich a Václav Aulický.
Účastníci řízení se mohou k přezkumu do dvou měsíců vyjádřit. Ministr by měl na podzim vydat nové rozhodnutí, kterým se buď přezkumné řízení zastaví, a nadále tak bude platit původní rozhodnutí MK o neprohlášení za kulturní památku, nebo se původní rozhodnutí zruší a věc se vrátí ministerstvu k dalšímu řízení, uvedla mluvčí.
Názorů profesora Šváchy (ne Škáchy) si vesměs vážím. Až se mi nechce věřit, že skutečny vyřkl thesi: |Díla slavných architektů se bourat nemají|. To je dogmatizmus. Ne kritérium pro automatické prohlášení za kulturní památku, zabalzamování a věčnou existenci.
Stavba je pouhou buňkou organismu města, která má právo na život jen tehdy, když je na počátku bezchybná (funkčně, urbanisticky, architektonicky, výtvarně, provozněi), když dokáže i po mnoha letech organickou součásti systému a hlavně: když je schopna adaptace pro nové úkoly. Je to krutý princip, ale pokud tyto atributy ona buňka postrádá, odumře a je nahrazena jinou… Protože uchování života organismu je víc. Uchování života města je víc.
Samozřejmě existuje alternativa – ponechat mrtvé buňky na místě. A kompenzovat to zhoubným bujením směrem do krajiny. Já vím, trochu ten příměr pokulhává. Může totiž jít o tak přelomovou stavbu, kterou je účelné uchova stůj co stůj. Protože i artefakty (např. architektonické) mají ve městě své nezastupitelné místo a právo na trvalou existenci. Je jím komplex Transgasu? Pak to měl stát včas deklarovat a vstoupit do hry před prodejem novému majiteli. Protože stavba není socha. Cosi stojí. Apozemek pod ní také. A stavba po těch letech vyžaduje rekonstrukci, nové využití, náklady na provoz a údržbu. A to vše musí dávat m.j. také ekonomický smysl.
Chci naznačit, že rozhodování o prohlášení stavby za kulturní památku není zdaleka jen otázkou její kvality a |progresivnosti| v době jejího vzniku, ani jen otázkou významu pro historickou paměť doby, která ji zrodila. A už vůbec ne jenom otázka velkých jmen autorů.
Tak jsem z údajů v článku zmatená. Má se bourat komplex budov (viz název petice) nebo jedna budova (objekt podle textu) – nebo je komplex budov brán jako jeden objekt?