Josef Hlávka

15. února 1831, Přeštice – 11. března 1908, Praha

Mecenáš Josef Hlávka vynikal perfekcionismem a houževnatostí
Praha 13. února (ČTK) – "Dávám rád, ale talentům" bylo oblíbené rčení největšího českého mecenáše Josefa Hlávky. Rodák z Přeštic na Klatovsku, od jehož narození v úterý uplyne 180 let, podpořil na cestě za sny tisíce nadaných osob. Mezi jinými třeba Antonína Dvořáka, Julia Zeyera či Jaroslava Vrchlického. Myslel i na budoucnost – jím založená nadace přispívá k rozvoji vědy a umění dodnes. Hlávka proslul také jako výjimečně aktivní architekt a stavitel. K nejznámějším objektům, které navrhl a postavil, patří pražská porodnice U Apolináře.

Hlávka vynikal obrovskou pílí a vytrvalostí. Za všech okolností byl perfekcionista, a to i v době, kdy ho pracovní vypětí na 11 let upoutalo na invalidní vozík. Během první poloviny života nahromadil neuvěřitelný majetek, ve druhé půli z něj štědře rozdával, přitom ale sám zůstával nesmírně šetrný. Jediným požitkem, který si dopřával, byla sklenička vína denně.

Narodil se 15. února 1831 jako druhorozený syn do rodiny přeštického purkmistra Antonína Hlávky. Odmalička rád a výtečně kreslil, ve čtrnácti letech vypracoval svou první "architektonickou studii". Šlo o návrh přestavby rodinného domku. Na gymnáziu v Klatovech ani v Kolíně mu učení příliš nešlo; zapáleným žákem se stal až na Stavovské reálce v Praze, kam ho nakonec nechal zapsat jeho otec.

Po ukončení techniky se Hlávka vydal do Vídně na Akademii výtvarných umění. Za výborné studijní výsledky dostal prestižní cenu, jež mu umožnila tříletou studijní cestu po Itálii, Francii, Belgii a Německu. Během ní zachytil na papír do nejmenších detailů stovky staveb a načerpal aktuální architektonické trendy. Po návratu zakotvil ve stavební firmě vídeňského Čecha Františka Šebka, kde si dříve přivydělával jako zedník. Toto setkání bylo pro Hlávku osudové. Stavitel, oslněný pracovitostí a organizačními schopnostmi mladého architekta, mu totiž zanedlouho celou stavební kancelář odkázal. Možná právě tento "dar z nebes" přivedl později Hlávku k mecenášství.

Hlávkova kancelář ve Vídni realizovala stavbu kostela při klášteře lazaristů a poté vyhrála veledůležitou soutěž na výstavbu nové monumentální Dvorní opery (dnes Státní opera). Práce na operním domě trvala osm let a kanceláři přinesla další zakázky od církve, státu i soukromníků.

V Praze Hlávka navrhl a postavil budovu Zemské porodnice, později také domy ve Vodičkově ulici, kde nyní sídlí jeho nadace. Nejrozsáhlejším Hlávkovým projektem byl ale komplex staveb pro metropolitu řeckopravoslavné církve v Černovicích, hlavním městě západní Bukoviny. Nyní tam sídlí univerzita a Kyjev usiluje o zápis budov na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Jako vážený odborník byl Hlávka vyhledávaným členem mnoha poradních komisí a porot. Dohlížel například na dostavbu Svatovítského chrámu, stavbu Národního muzea a Strakovy akademie či na restaurátorské práce v Kutné Hoře. Ačkoliv chodil do německých škol, byl velkým českým vlastencem.

Hlavní měrou se zasloužil o vznik České Akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a také Národohospodářského ústavu (v obou institucích byl zvolen prvním prezidentem). K tomu podporoval krajanské spolky ve Vídni. Pro talentované, leč nemajetné, studenty nechal v Praze postavit Hlávkovy koleje a samozřejmostí byla i cestovní stipendia pro studenty s nejlepším prospěchem.

Pohostinnosti štědrého a uvážlivého Hlávky na jeho zámku v Lužanech využívala řada slavných českých umělců. Pravidelnými hosty byli Vojtěch Hynais, Jaroslav Vrchlický či Josef Václav Myslbek. Na zámku také často pobýval Hlávkův velký přítel Antonín Dvořák, který při příležitosti vysvěcení tamní nové zámecké kaple složil mši, takzvanou Lužanskou.

V roce 1904, dva roky po smrti své druhé ženy Zděnky, založil bezdětný Hlávka nadační fond Nadání Josefa, Marie a Zděnky Hlávkových, kterému po smrti odkázal svůj veškerý majetek. Zemřel 11. března 1908 ve věku 77 let.

Doplněno Stavbaweb:
Hlávkova nadace