Fotogalerie ke článku (3)
Celá fotogalerie (3)MARTIN HERDA
Osud neblahého využití bývalého Ústavu šlechtičen po roce 1918 více než negativně poznamenal i jeho vnitřní vybavení a výzdobu. Kromě několika portrétů jeho představených se nedochovalo ve sbírkách Pražského hradu nic, co by se s touto budovou dalo spojit. Další utilitární využití stavby bylo nepochybné, zároveň však měly být některé prostory rehabilitovány a obnoven jejich původní ráz. Bylo zřejmé, že to vyvolá potřebu doplňků, které by charakter restaurovaných prostor a jejich vysokou estetickou úroveň zvýraznily. Protože z dochovaného materiálu nebylo možné ani náznakem evokovat původní atmosféru, nadnesl provádějící architekt podnětnou myšlenku na využití různých, třeba i torzálních artefaktů.
Sbírky Pražského hradu jsou unikátní kolekcí předmětů nejrůznějšího charakteru z této jedinečné lokality z doby od počátku osídlení až po současnost. Systematická péče je jim věnována jen několik posledních desetiletí. Mnoho předmětů bylo ze sbírek Hradu předáno do jiných institucí muzejního charakteru — vcelku pochopitelné to bylo v 19. a na počátku 20. století, zcela nepochopitelné pak v 70. letech 20. století. Některé ztráty byly velmi bolestné, jako například prodej původního mobiliáře v 50. a 60. letech minulého století. Přesto je v hradních sbírkách dochováno mnoho předmětů lokálního původu, které však již nemohou sloužit podle původního určení, ať již z důvodu jejich stavu, charakteru či změn dispozice prostor, kde byly původně. Především takové prvky se staly předmětem zájmu na jejich dalším využití a prezentaci. Prohlídkou depozitářů byly vybrány okruhy předmětů, které by připadaly v úvahu. Kromě již zmíněných obrazů to byly některé uměleckořemeslné prvky, zejména svítidla a dveře, dále závěsné tapiserie, zrcadla a sochařské práce.
Portrétní galerie představených Ústavu šlechtičen byla umístěna do jižní chodby 1. patra. Sestává z šesti celofigurových portrétů arcivévodkyň, členek domu habsburského, neboť jenom ty mohly stát v čele Ústavu, které byly ve funkci v letech 1836 — 1894. Jde o kvalitní práce vídeňských portrétistů, nepochybně i ve Vídni malované. Na některých z nich jsou přesto zobrazeny reálné, věrně zpodobené motivy z Pražského hradu, byť ve značně nereálné poloze vzájemných vztahů. Na našich portrétech tak můžeme například spatřit Marii Karolínu, sestru císaře Františka Josefa I., nebo Markétu Žofii a Karolínu Marii, sestry následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este.
V hale téhož patra je předchází portrét zakladatelky Ústavu šlechtičen císařovny Marie Terezie, která vztah k svému donačnímu dílu dokládá v pravé ruce pozdviženým odznakem Ústavu. Starší obraz byl výškově značně zvětšen, patrně aby se vyrovnal nově pořizovaným portrétům představených.
Představené Ústavu šlechtičen jsou zobrazeny s původními insigniemi abatyší kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. Získaly po nich totiž právo korunovat české královny. I to je jeden z důvodů, proč v bezprostřední návaznosti byly umístěny dochované portréty abatyší svatojiřských. V devíti portrétech od r. 1574 do doby bezprostředně předcházející zrušení kláštera císařem Josefem II. je možno dobře sledovat různé pojetí portrétu i kvalitativní úpadek malby v 2. polovině 18. století. Zajímavým může být i fakt, že na nejstarší portrét byly insignie nepochybně domalovány. Musely tedy vzniknout až po uvedeném datu.
Výzdoba prostor 1. patra je doplněna převážně anonymními barokními díly malířskými i sochařskými. Jde o pozůstatky oltářní výzdoby chrámu sv. Víta a baziliky sv. Jiří, která byla odstraňována v dobách purismu. I když se v převážné většině jedná o vcelku běžnou dobovou produkci, vykazují některé práce vysokou uměleckořemeslnou kvalitu, jako např. torzální postava sv. Jana Nepomuckého nebo rozměrné dvoukřídlé dveře s malovanou mříží a zlacenou plochou rozvilinovou řezbou. Jejich původní určení se nepodařilo zjistit. Byla vyslovena myšlenka o jejich využití coby krytu varhanního prospektu.
V přízemí u samého vchodu byl umístěn bronzový znak Republiky československé vytvořený dle návrhu Otakara Španiela. Připomíná tak využití budovy pro státní úřady po roce 1918. Vstupní prostory Ústavu šlechtičen slouží hlavně pro malé lapidárium. Při vstupu je umístěna jedna z trofejních skulptur Ignáce Platzera, původně z atiky budov na I. nádvoří Pražského hradu. V hale jsou instalována tři drobnější sousoší světlonošů, také z platzerovské dílny, dříve umístěné pod tzv. Bellevue v jižních zahradách Hradu, kde byly nahrazeny kopiemi. Dominantu haly však tvoří nadživotní pískovcové skulptury sv. Václava a sv. Víta, které v minulosti lemovaly bránu ohrazení hřbitova před gotickým torzem katedrály sv. Víta. Z původního místa byly odstraněny při dostavbě katedrály a bezradnost v jejich dalším využití a časté stěhování zanechaly mnoho stop na jejich vzhledu.
Nového využití se dočkaly pozdně renesanční a barokní dveře již neznámého původního umístění, které byly po restaurování osazeny do obnovovaných prostor ve východní části budovy, v přízemí bývalého Rožmberského paláce. Sem byly také instalovány čtyři dřevěné řezané zlacené lustry a jeden kovový holandského typu z 18. a 19. století, již v minulosti elektrifikované. Do prostoru šaten byl umístěn lustr tereziánského typu, vyrobený počátkem 20. století ve Vídni a křehce vyhlížející zlacená rokoková lucerna.
Zázemí obnoveného renesančního sálu tvoří několik salónků, z nichž dva byly vybrány pro možné využití k reprezentačním účelům. Zařízení jednoho dostalo nádech historické atmosféry při využití raně barokního a novorenesančního mobiliáře. Nástěnnou výzdobu tvoří rozměrná gobelínová výšivka z doby Ferdinanda V. Jistá strohost charakterizuje druhý salónek, který byl jako konferenční místnost zařízen novodobým nábytkem, stolem podle návrhu J. Plečnika a Rothmayerovými křesly. Prostor je však ovládán především rozměrným plátnem významného českého malíře 19. století Františka Tkadlíka Sv. Pavel se loučí s obcí Milétskou.
Současná výzdoba Ústavu šlechtičen určitě nemůže podat obraz o dobové atmosféře v kterémkoliv úseku jeho dějin. Nepochybně však vhodně doplňuje vnímání jeho svébytného prostředí i náznaky změn využití v průběhu doby.
I když tomu říkají mobiliář, tak bych přála nám všem, aby měl výsledek stejné kvality, jako svého času dostavby od…
Připadá mi to, jako ba tahle dispozice nepočítala s dětmi. Všechny ložnice (tedy i dětské pokoje) jsou hned u vchodu,…
Proč by Správu železnic měla zajímat rekreace Pražanů?
Přemístění mostní konstrukce přece nejde srovnávat s destrukcí budov. Ta konstrukce zůstane zachovaná a dokonce bude i dál sloužit svému…
Velmi pěkné ale pro člověka pracujícího rukama nedostupné.