Kancelář současnosti? Domov i práce s kolegy

Očekává se, že v následujících letech bude minimálně 45 % zaměstnanců pracovat alespoň jeden den v týdnu mimo kancelář a třetina zaměstnanců nebude mít v kanceláři přidělené žádné pracovní místo. Souběžně s tím má narůstat velikost společných pracovních prostor, které bývají označovány nejen jako open-plan (open-space). Což je špatná zpráva pro Čechy — právě ti se v průzkumech k otevřeným prostorům pravidelně vyslovují velmi zdrženlivě.

 

„Trend open-planů zahájily v České republice zahraniční společnosti, podnikající například v oblasti IT. Kanceláře open-plan jsou typické zejména pro call centra nebo business process outsourcing (BPO), tedy externí zajišťování firemních procesů,“ říká Jaromír Smetana, Chairman DTZ Praha. Call centra provozují například poskytovatelé telekomunikačních služeb, ale i pojišťovny či banky; outsourcing firemních procesů poskytují firmy jako Accenture, Siemens a další. Z původně českých firem provedla masivní přechod na open-plan například ČSOB v souvislosti s přestěhováním 2 500 zaměstnanců z tradičních kancelářských prostor v centru do moderního sídla v Radlicích.

Společnost DTZ ve studii „European Workplace Trends“ uvádí, že uspořádání open-plan je preferováno zejména v oborech informačních a komunikačních technologií, obchodu, mediálních a vydavatelských koncernů. Naopak finanční, farmaceutické a právní firmy upřednostňují tradiční, oddělené kanceláře. Rozdíly jsou však rovněž v jednotlivých zemích. Například Německo bylo a je známé díky svému „buňkovému“ systému, jenž ctí hierarchii ve firmě. Zaměstnanci ve Švédsku pracují obvykle v kombinovaných kancelářích, kanceláře v Nizozemí zase vynikají vysokou flexibilitou a mírou využitého prostoru. Klasický modul open-plan je ctěn nejvíce ve Velké Británii.

 

Václav Bouček potvrzuje, že i v ČR trend modulů open-plan hodně využívají IT firmy, servisní centra a například bankovní instituce. „Právníci potřebují větší intimitu při své práci a jednáních, proto často v advokátních kancelářích mívá každý právník oddělený pracovní prostor. Opačným extrémem jsou pak firmy působící v oboru informačních a komunikačních technologií, které v rámci open-plan ani nepřidělují jednotlivým zaměstnancům pevná pracovní místa z důvodu velké variability jednotlivých projektových týmů," říká Bouček.

 

Pro uspořádání open-plan může být důležitým motivem i úspora nákladů. Náklady na pracovní jednotku jako takovou možná nejsou výrazně nižší, ale v počáteční fázi není třeba investovat tak velké částky do výstavby příček, vybavení kanceláří a ani investice do úpravy prostor při vracení kanceláří zpět pronajímateli není tak nákladná.

 

 „Je zajímavé, že zatímco v západní Evropě každoročně stoupají náklady na pracovní místo, trend rozšiřování modelu open-plan s tímto až tolik nesouvisí,“ doplňuje autor studie „European Workplace Trends“ Tamas Polster z londýnského DTZ. „Rozdělení pracovního prostoru vychází silně z kulturní tradice i politiky zaměstnavatelů.“ Kupříkladu Německo a Švédsko mají nevětší podíl pracovníků na částečný pracovní úvazek. Švédsko pak poskytuje svým zaměstnancům největší autonomii při volbě pracovní doby.

 

Podle jiného výzkumu DTZ mají nejvíce prostoru k dispozici zaměstnanci v USA a v Kanadě, a to plných 21,7 m². Naopak ve střední Evropě je to pouhých 11,9 m² a přibližně stejně v západní Evropě a Asii — 14,9 m². „Podle našich údajů je to v Praze kolem 12 čtverečních metrů na osobu,“ říká Václav Bouček.

 

DTZ vypracovala výzkum srovnávající kancelářské trendy v těchto zemích EU: Velké Británii, Nizozemsku, Švédsku, Francii, Belgii, Španělsku, Maďarsku, Německu a Portugalsku.

 

 

 

 

 

 

Je pravdou, že model open-plan či open-space vytváří vhodnější prostředí pro práci? Více tvůrčí a týmovou atmosféru?

 

 

 

 

Myslíte tedy, že zaměstnanci by volili open-plan dobrovolně?

 

Jaký je váš názor na tzv. Google model, jenž umožňuje zaměstnancům chodit do práce v pohodlném, neformálním oblečení a dokonce s domácími mazlíčky? Není toto pro produktivitu pracovníků lepší než open-plan?

 
Ty dva přístupy se nevylučují. Google model podporuje, co jsem řekl výše: každý firma má svá specifika, a čím lépe je pojmenuje a bude na ně reagovat, tím lépe pro ni. Filosofie pracovního prostředí by se měla opírat o výlučné potřeby, kulturu a hodnoty té které firmy. To, co s úspěchem pěstují v Google, by se však mohlo setkat u jinak orientované společnosti s fatálními negativními následky. Není to univerzální recept na výkonnost.