„Ministerstvo kultury se přiklonilo k expertnímu názoru poradenského týmu a neprohlásilo objekty bývalého ústředí plynárenské společnosti Transgas za kulturní památku,“ řekl dnes ČTK mluvčí majitele současných budov HB Reavis Jakub Verner. Specifikovat harmonogram prací nechce. „Vše se bude odvíjet od povolovacích procesů, které bychom rádi zahájili v první polovině příštího roku,“ uvedl.
Ministerstvo kultury se návrhem na prohlášení staveb za památku zabývalo z podnětu Klubu za starou Prahu. Národní památkový ústav prohlášení nedoporučil, konstatoval, že „dotčený areál nevytváří městotvorné prostředí a hmotově i měřítkem poškozuje prostředí městské památkové zóny“. Ministerská komise se návrhem přesto začala zabývat.
Soubor staveb bývalého Plynárenského centrálního dispečinku Transgas a ministerstva paliv a energetiky stojí pod budovou Československého rozhlasu. Zastánci ochrany budov uvádějí, že dílo týmu Jindřich Malátek, Ivo Loos, Zdeněk Eisenreich a Václav Aulický je jednou z nejvýraznějších realizací ve stylu brutalismu v Česku.
Ministerstvo ale nakonec rozhodlo, že komplex památkou nebude. „Architektonické kvality stávající budovy nevyvažují jeho závažné urbanistické nedostatky,“ píše se v jeho stanovisku, které cituje Verner.
„Ve zklidněném vnitrobloku vznikne veřejný prostor se zelení, veřejnosti přístupnými terasami a bezbariérovým průchodem. Návrh je rozčleněn na sedm domů a reflektuje okolní měřítko Vinohrad. Projekt kladně hodnotí například architektka Eva Jiřičná, historik architektury Zdeněk Lukeš nebo i architekt stávajícího komplexu budov Václav Aulický,“ uvedl.
„Rozhodnutí ministerstva kultury vnímáme jako novou šanci pro dolní část Vinohradské ulice a signál naděje na její oživení. Projekt dává lokalitě šanci stát se místem, kam budou lidé rádi dojíždět za prací a které bude zároveň sloužit svému bezprostřednímu okolí,“ uvedl Petr Herman, ředitel HB Reavis pro Českou republiku.
Stavby druhé poloviny 20. století nejsou příliš často veřejností, a to někdy ani odbornou, vnímány jako hodné památkové ochrany. Některé ze staveb byly po dlouhých diskusích za památku prohlášeny, jako třeba pražský obchodní dům Máj, jiné ale stát chránit odmítl, a majitel je tak mohl odstranit. To je případ třeba libereckého obchodního domu Ještěd vzešlého od stejného architektonického studia SIAL jako pražský Máj. Aktuálně ministerstvo kultury rozhoduje také o případné památkové ochraně obchodního domu Kotva, zvažuje zahájit řízení u karlovarského hotelu Thermal.
Doplněno Stavbaweb:
Vývoj kauzy souboru staveb Transgas a další fotografie si lze prohlédnout na stránkách Klubu Za starou Prahu ZDE.
Související články:
MK rozhoduje, zda budova Transagu na Vinohradské bude památkou 4.4.2016
Administrativní centrum Vinohradská 9.3.2016
Zapomíná se na skutečnost, že původně měl být po dokončení komplexu zbourán sousední dům Nad muzeem a celý soubor budov by byl vnímán pohledově jako solitérní zakončení Vinohradské třídy v otevřeném prostoru a v bezprostředním sousedství magistrály. Bezpochyby se jedná na svou dobu o mimořádnou architekturu, i technické řešení budovy dispečinku založené nad železničními tunely je unikátní. Bohužel, mnohé zničily následné vestavby a přestavby v úrovni parteru v 90, a následných letech. Kdo si ještě pamatuje fungující kašnu v betonové zdi u Římské ulice, kde stékala voda na obří ocelovou kouli na řetězu, obrácenou pyramidu ve vstupu do zadních objektů? Obávám se, že po zbourání tu vznikne možná urbanisticky vhodnější kompozice, ale bude to další, pravděpodobně opět předimenzovaná architektura jako zmiňované realizace, která sice neurazí, ale bude jaksi |bez chuti|, bez stop jedinečnosti či výjimečnosti…
Tak to je teda důvod a argument jako noha. A že se soudruzi architekti s tím, že jsou to kostky z barikád v roce 1968 nikde nezmiňovali, hlavně v době, kdy jako prominenti stavěli svůj |pomník| pro Transgas….zbourat, hnus to byl, hnus to je a doufejme, že úž dlouho nebude.
Je nesporně příjemným překvapením, že se někdo také zabývá širším kontextem podobných budov. Hysterická snaha tehdejších |vyvolených| architektů být výjimečnými přinášela křečovitou snahu napodobit |západ| za každou cenu a bez ohledu na měřítko a urbanistické souvislosti. Jenom zlomek objektů je takové kvality, aby si zasloužily zachování bez ohledu na užitečnost a účelovost. Nicméně pokleslost české památkové péče v kombinaci s obskurní partičkou Klubu za starou Prahu je schopná zabít sebelepší záměr ochranou jakéhokoliv historického šuntu. Ve chvíli, kdy se památková ochrana stane nástrojem, kterým samozvanci regulují investice a stavění, tak památková péče ztrácí zcela svůj smysl a opodstatnění. No a nakonec, iakub Cigler je značka, která zaručuje skutečně kvalitní a moderní architekturu s plným vědomím kontextu okolí, což ta prapodivná stávající budova ani nemohla.
Pracoval jsem s Ivo Losem v SURPMO na dostavbě národního divadla v Praze, ptal jsem se ho, proč jsou na fasádě dlažební kostky a on mi odpověděl, že jsou z barikády (1945,1968)před rozhlasem. Prohlásit památkou, nebourat!