KOZ Architectes: Tête en l’air

Hlava v oblacích: Třicet bytů v osmnáctém pařížském obvodu

Architects: KOZ Architectes
Client: SIEMP
Adresa: 94 Rue Philippe de Girard, Paříž, Francie
Spolupráce: Christophe Ouhayoun & Nicolas Ziesel, Jean-Francois Laurent
Plocha: 2102 m²
Realizace: 2013
Foto: Cécile Septet
 

Projekt se nachází ve staré dělnické čtvrti na severu Paříže na hluboké a úzké parcele.

Stávající konstrukce byly ve velmi špatném stavu. Přesto klient v zadání požadoval, aby byla zachována budova do ulice a udržela si svou pitoresknost, která vnuká pocit, že zde býval bohatý a hutný společenský život, který nás inspiroval.

Naším prvním cílem bylo vytvořit velkorysou zahradu, otevřenou k jihu. Je na přirozené cestě obyvatel a působí jako meziprostor mezi ulicí a intimitou domova. Všechny obývací pokoje bytů jsou do této zahrady otevřené, připojují se k tomuto malému kousku městské přírody a spojují sousedy.

Stávající budova na straně do ulice je zcela přestavěna, aby byty odpovídaly dnešní životní úrovni. Navíc získala průjezd o dvojité výšce, který umožňuje pohled z ulice do zahrady a který byl oportunisticky využíván při výstavbě nové budovy v zahradě jako přístup.




Hlavním rysem nové části je stoprocentní dřevěná konstrukce. Byli jsme pevně přesvědčeni, že tento materiál kombinuje nesrovnatelné ekologické a estetické výhody. Projekt vyžadovalo docela velký výkon v zemi, kde se všechny předpisy a stavební návyky točí kolem betonových konstrukcí! Od zdola až po střechu jsme museli vymýšlet nová řešení konstrukčních, akustických nebo protipožárních problémů. Abychom dostáli běžného výkonu z hlediska životního prostředí a příliš nepřekročili platné normy, použili jsme low-tech materiál způsobem high-tech.

Ale i když dřevostavba vyžaduje vysoký stupeň disciplíny a přísnosti, narušuje hravý rytmus vkládaných dřevěných boxů racionální konstruktivní řád fasády, a tím dodává místu spontánní charakter. Aleatorika boxů dává každému bytu jedinečnou dispozici a umožňuje různé využití boxu, od ložnice po posilovnu!
Malé dvorky v zadní části budovy slouží pro soukromé zahrádky v přízemí a pomáhají přivést přirozené světlo do všech koupelen, což přináší další pohodlí a kvalitu života jako v rodinném domku.
 

Právě grafické kladení dřeva pláště dále fragmentuje vnímání objemu stavby, dává jí velmi klidné tóny a smyslovou hodnotu přírodního dřeva. Pomáhá smíchat architektury se zahradou a její vlnící se dřevěnou cestou / terasou, plovoucí kolem stromků a lučních květin. Naše zahrada je vlastně jakýmsi venkovním pokojem, kde je malé komunitě obyvatel příjemně. Dokazuje to konec konců, že společné bydlení může stále být místem, kde se v malém měřítku uskutečňuje senzitivní utopie o pohodě a hrdosti.