Lávka pro chodce a cyklisty mezi Holešovicemi a Karlínem

Fotogalerie ke článku (11)

Širší vztahy

Nadhledová perspektiva: Na straně Holešovic je lávka navedena do osy vstupní historické brány Tržnice.

Pohled

Příčný řez: Příčný profil lávky navozuje dojem průchodu interiérem.

Zákres do fotografie

Zákres do fotografie

Nástup na lávku Karlín

Nástup na lávku Štvanice

Nástup na lávku Holešovice

Detail: Vlastní lávka je prostor vymezený deskami podlahy a stropu.

Příklad použití nerezového pletiva na zábradlí

Celá fotogalerie (11)

Soutěž.
Autory vítězného návrhu byli Lukáš Ehl, Tomáš Koumar a Alena Šrámková.

MILENA SRŠŇOVÁ

Vyhlášení soutěže na lávku pro chodce a cyklisty z Holešovic do Karlína přes východní cíp Štvanice nespadlo z nebe. Je výsledkem součinnosti plánovacích sil a politických a ekonomických záměrů působících (přinejmenším) několik posledních let. Klíčové jsou Územní plán hl. m. Prahy, studie využití a výběrové řízení na provozovatele ostrova Štvanice, záměr Prahy 7 revitalizovat Bubenské nábřeží v prostoru Tržnice a úsilí soukromé společnosti investující na tzv. Rohanském ostrově včlenit svůj projekt polyfunkčního centra co nejúžeji a nejživěji do města. Společnost nechce jen investičně využít krásné pozemky v centru Prahy, chce se též podílet na urbanisticko-krajinářské obnově části nábřeží tak, aby bylo přístupné a sloužilo obyvatelům k využívání volného času v příjemném kulturním prostředí městských zahrad a městské krajiny. Podobně radnice Městské části Praha 7 hodlá ve svém volebním období obohatit Pražany o dopravně dořešený a architektonicky kultivovaný prostor před Tržnicí, včetně přípravy spojení na Štvanici.
Smyslem stavby lávky je tedy propojit oba břehy s ostrovem Štvanice, budoucí rekreační zónou v centru Prahy, jakož i vzájemně mezi sebou. Spojení má sloužit chodcům a cyklistům. Lávka má symbolicky podtrhnout nový význam Holešovic a Karlína jako rozvojových prostorů městského jádra. Zároveň by měla být moderním architektonickým dílem, které se stane součástí zeleného biokoridoru podél Vltavy. V zadání soutěže bylo požadováno jednotné architektonické ztvárnění lávky, která současně musí být proveditelná jako dva samostatné stavební celky (Holešovice — Štvanice a Karlín — Štvanice), neboť investorem jsou dva subjekty — město a soukromá společnost Rohanský ostrov project, která realizuje jeden z největších pražských projektů — River City Prague. Z dalších směrnic pro řešení zmiňme, že v užším (pravém) rameni Vltavy nesmí být umístěny podpory lávky, musí být respektována hladina stoleté vody, rampy a schodiště na Štvanici nesmějí být velké vodě zbytečnou překážkou, předpolí Bubenského nábřeží musí respektovat zdejší dopravní provoz (tramvaje, jednosměrka pro automobily, chodníky atd.).

Soutěž uspořádalo sdružení, tvořené Městskou částí Praha 7 a společností Rohanský ostrov project, s. r. o. Sdružení skončí svou činnost, jakmile se jeho dva členové dohodnou na výběru projektu, který bude realizován, resp. jakmile vyberou autorský tým, který vytvoří další stupně projektové dokumentace. Investorem části lávky z Karlína na Štvanici bude společnost Rohanský ostrov project, druhé části, ze Štvanice na Bubenské nábřeží, Magistrát hl. m. Prahy.
Prodána byla více než stovka soutěžních zadání, návrhy nakonec odevzdalo 58 autorů, resp. autorských týmů. Z takové hojné účasti byli investoři překvapeni a potěšeni. Porota ve složení Josef Pleskot, Jiří Studnička, Jaroslav Míka, Petr Pelčák (nezávislí), Radek Kolařík, Vlasta Klokočková, Jan Línek (náhradníci, nezávislí) a Stanislav Stránský, David Večeřa, Vít Řezáč (závislí), Ivan Vavřík, Antonín Kanta a Jiří Soukup (náhradníci, závislí) zasedala ve dnech 9.—11. března. Porota se rozhodla upřednostnit konstrukce odpovídající zadání, které jsou v souladu s dimenzemi překonávaných překážek a nenásilně se začleňují do daného prostředí, které jsou co nejméně nápadné, jednoduché a bez extravagantních pokusů o upoutání pozornosti. Na první pohled široká paleta navržených řešení se pod tímto zorným úhlem rychle zužovala. Ve čtyřech kolech hlasování rozhodla porota následovně:

1. cena zvýšená (180 000 Kč): návrh č. 6, autoři: Lukáš Ehl, Tomáš Koumar, Alena Šrámková, statika: František Trčka, doprava: Antonín Žižkovský,

2. cena zvýšená (120 000 Kč): návrh č. 15, autoři: Vladimír Kosík, Ivana Němcová, Ivan Němec, Kateřina Postupová, Petr Vydra, Tomáš Vraný,

3. cena: neudělena,
odměna (20 000 Kč): návrh č. 1, autoři: Jan Aulík, Jakub Fišer, František Trčka, Antonín Žižkovský,

odměna (20 000 Kč): návrh č. 5, autor: LOXIA, a. s.,
odměna (20 000 Kč): návrh č. 9, autoři: Arnošt Navrátil, Jan Linhart, Karel Peleška, Zdeněk Podráský,
odměna (20 000 Kč): návrh č. 21, autoři: Vít Havlíček, Ivan Kunovský, Petr Paulus, Pavel Rittenauer, Jitka Thomasová, Dominik Wallenfels (PONTEX, s. r. o.).

Podle Soutěžních podmínek mají vyhlašovatelé a autoři vítězného návrhu 90 dní na to, aby uzavřeli smlouvu na zadání dalších stupňů projektové dokumentace. Podle názoru vyhlašovatelů soutěže bude konečný projekt vybrán s největší pravděpodobností ze dvou oceněných. Šance, že se povede postavit lávku podle návrhu, který v soutěži zvítězil, je poměrně velká. V případě, že se tak stane, mohlo by jednání o dalších smlouvách probíhat poměrně hladce. V opačném případě by postup byl o něco komplikovanější, protože Městská část Praha 7 by byla ze zákona nucena vypsat výběrové řízení. Vyhlašovatelé mají k dispozici expertizu, která posuzuje statiku, rozpočet a nároky na údržbu obou oceněných návrhů. Posudek vypracoval znalecký tým Stavební fakulty ČVUT, jehož členy byli Prof. Ing. Jiří Studnička, DrSc., Doc. Ing. Ladislav Lamboj, CSc., Doc. Ing. Tomáš Rotter, CSc., Doc. Ing. Jan L.Vítek, CSc., a Ing. Jan Kos, CSc.
Počátek stavebních prací na lávce odhaduje Městská část Praha 7 „do roku 2002“, společnost Rohanský ostrov project „do roku 2003“.
Záměr vybudovat lávku přes Štvanici je až doposud čistá hra s průhlednými pravidly. Zbývá jen popřát investorům jeho úspěšné naplnění.

Je vždycky sporné jak v časopise ukázat soutěž. Jistě případ od případu. U této konkrétní soutěže jsme se rozhodli dát všechen prostor vítěznému projektu jednak proto, že u porotců zvítězil s jednoznačnou převahou (5 pro, 2 proti), jednak proto, že u veřejnosti (i odborné) jeho hladké dostoupnutí na nejvyšší příčku vyvolalo překvapení, údiv, ba úlek, jak o tom svědčí zápisy v knize návštěvníků výstavy. Čím se návrh č. 6 tak zalíbil porotě? Urbanisticky významným rozhodnutím o jednotném plynulém průběhu lávky; počtem a umístěním podpor vzhledem k navržené konstrukci; architektonickým výrazem ve vztahu k danému prostředí; zastřešením lávky; šetřivostí z hlediska zachování zeleně; bezproblémovou možností výstavby ve dvou etapách. Porota doporučila řešitelům věnovat v dalším projektování pozornost přenosu sil z ocelové příhradové konstrukce do betonových předpjatých pásů a podrobněji prověřit propojení tří úrovní (lávky a horní i dolní hrany nábřeží) na holešovické straně z hlediska dopravy. Autoři charakterizují lávku jako „stavbu nad Vltavou“, která se stane „cílem procházek“. Je krytým prostorem, širokým 4,5 m, s dlažbou z dřevěných špalíků a stěnami z nerezového pletiva. Lávka má odpočívadla s vyhlídkou, kde namísto pletiva bude betonové zábradlí obvyklé výšky.
Beton a pletivo vzbudily u návštěvníků výstavy odpor, který je spíše iracionální. Všechny konstrukční materiály jsou zvoleny pro svou obyčejnost, ale jejich použití je promyšlené a kultivované. Provokativně samozřejmá jednoduchost lávky vzbuzovala v návštěvnících výstavy pocit nudy. Jde ale přece o to, jaké pocity budou mít lidé putující z jednoho břehu na druhý nebo na ostrov. Stěžuje si na pocity ten, kdo vystupuje na Petřínskou rozhlednu? Není přechod lávky, kde je člověk ve výšce od volného prostoru oddělen pouze tenkým pletivem, vlastně vzrušující? Pokud jde o pocity, spíše než nuda bude základním pocitem chodce bezpečí, protože lávka je navržena poměrně těžká a nebude se při provozu chvět. Nechci ovšem polemizovat s pocity. Uskutečnění vítězného návrhu by bylo nejlepší možností přesvědčit se o jeho technické prvotřídnosti a architektonické modernosti.

Publikováno ve Stavbě č. 3/2000