Martin Rauch: Formovat zemi

Výstava představuje jednu z nejrespektovanějších osobností na současné evropské scéně – Martina Raucha, jenž se dlouhá léta zabývá hliněnou architekturou.

Použití hlíny jako stavebního materiálu je staré jako sama historie lidstva. Přesto je tento materiál současný snad jako žádný jiný, a to jak díky svým stavebně-fyzikálním, tak i ekologickým vlastnostem.

Martin Rauch se svou firmou Lehm Ton Erde již 30 let vyvíjí nové techniky a realizuje projekty využívající dusanou hlínu. Důležitou součástí tohoto vývoje není pouze neustálé zlepšování konstrukce a rozšiřování možností, ale také propojení se současnou architekturou a estetikou. Ve spolupráci s renomovanými zahraničními umělci a architektonickými studii, jako například Theo Lüthi, Roger Boltshauser, Herzog & de Meuron, Marte Marte, Olafur Eliasson, Simon Starling – vznikla stavební díla a instalace, které ovlivnily tuto technologii nejenom technicky, ale také tvůrčím způsobem.

Lehm – Ton – Erde. Tato tři slova nejen popisují aktivity Martina Raucha, ale mají pro něj také symbolický význam, když vystihují jeho komplexní filozofii: LEHM vyjadřuje řemeslo a technologii, TON umělecké ztvárnění, ERDE ekologickou udržitelnost stavby z hlíny.

Martin Rauch se narodil ve Schlinsu 1958 – v rakouském Vorarlbersku. V létech1978-83 studoval na Vysoké škole užitého umění ve Vídni, a to v mistrovské třídě keramiky u prof. Matteo Thuna a prof. Maria Bilger-Perze. Od 1984 se věnuje koncepci, plánování a realizaci projektů staveb z hlíny doma i v zahraničí.  Rok 1999 byl rokem založení firmy Lehm Ton Erde, Baukunst GmbH. Rauch má za sebou řadu jak samostatných, tak kolektivních výstav jako například ve Feldkirchu, Meranu, Paříži, Štýrském Hradci, v Benátkách, a rovněž je držitelem řady ocenění  – jen namátkou – Mezinárodní cena udržitelné architektury Fassa Bortolo Itálie 2008,  Cena stavebníků ústředního sdružení architektů Rakouska – 2008 Holcim Award 2011– Škola udržitelného rozvoje v Maroku. Také vedl již řadu mezinárodních workshopů – mimo jiné v Bangladéši, Jižní Africe a Rakousku ve spolupráci s BASEhabitat. Od roku 2010 působí jako honorární profesor katedry UNESCO „Earthen Architecture“ a od roku 2014 je hostujícím docentem katedry architektury ETH Curych.

Výstava, kterou se Martin Rauch poprvé představuje v České republice, je speciálně připravena přímo pro prostory galerie českobudějovického Domu umění. Jedná se o projekt, nabízející pohled jak „Formovat zemi“ a jeho součástí budou rovněž práce, které vznikly během několika dnů, v době instalace a přípravy samotné výstavy – v rámci workshopu se studenty architektury, kteří pracovali pod Rauchovým vedením přímo v Českých Budějovicích.

„Martin Rauch objevil hliněnou architekturu nikoli prostřednictvím architektury, ale prostřednictvím svého studia a svých prvních projektů jako keramik, stavitel pecí a sochař. Jeho zájem o užitá řemesla, úplnou uměleckou autonomii života a environmentální design byl předurčen již venkovskými kořeny jeho rodiny ve Vorarlbergu, ačkoli rozhodujících podnětů se Martinu Rauchovi dostalo v zahraničí, když stejně jako jeho starší sourozenci strávil na několikaměsíčním pracovním pobytu jako dobrovolník v Africe. Při setkání s „primitivními” prostředky a stavebními technikami v jednoduchých cyklech a při optimálním využití zdrojů zároveň sledoval, jak byly tyto prostředky brutálně nahrazovány technologiemi z první světové války, které byly extrémně složité, z ekologického hlediska mnohem horší, obtížně se opravovaly a nebyly recyklovatelné.
V Africe u něho umělecký podnět nabyl globální perspektivy. Jeho subjektivní tendence pracovat s poverou – primitivním uměleckým materiálem – nalezla svůj cíl a koncepční rámec. Modelování hlíny přerostlo v touhu vytvářet architektonické návrhy ze země. Z tvarování dlaždic a pecí se stala tvorba a stavění ve velkém měřítku v rámci přeměny hlíny do obytných (prostorových) postav. Místo aby odevzdal čajový servis, který si vyžádal Matteo Thun jako diplomový projekt na Vysoké škole užitého umění ve Vídni, předložil Martin Rauch studii o potenciálu stavitelství z hlíny.
Jeho zájem se od samého počátku zaměřoval na techniky z udusané hlíny, na metodu, podle níž materiál nebyl dodatečně obložen nebo vylepšen. Stejně jako v případě nevypalované keramiky nebo keramiky vypalované při nízké teplotě, vedlo zhotovení neštukovaných staveb z udusané země (stejně jako v případě staveb, na které Rauch narazil mezi anonymními hospodářskými budovami ve Francii) přímo k vlastnímu vyjádření. Vrstvená výstavba stěny zároveň tká ornament vlastního vzhledu. Čistá stavba, barva a haptika materiálu zůstávají nezměněné a intenzivně zachované v procesu formování a komprese. S citlivostí keramika pro kompozici a fyzikálně-chemické podmínky a účinky na materiál se Rauch pustil do úkolu přeměnit jazyk hlíny jako stavebního materiálu, aby vyčerpal všechny aspekty hliněného materiálu, a tak šel technický pokrok ruku v ruce s formální spletitostí. Krok za krokem experimentoval se směsí přírodních materiálů a dále pracoval na vylepšení jejich kvality, kompresní techniky a tvaru obložení, a rozvinul staré techniky dalším využitím dodatečných vrstev vyztužení, ovšem aniž by opustil jejich strukturní rámec. Byly zcela nově vyvinuty nástroje, formy rámce a pracovní techniky, postaveny zkušební zdi a zkušenosti získané během samostatné realizace staveb byly okamžitě využity při každé následující sérii testů.“ (Otto Kapfinger )

Ve spolupráci s Rakouským kulturním fórem v Praze.

Vernisáž: 15. 6. 2017, 18:00
Výstava: 16. 6. – 13. 8.2017
Galerie současného umění a architektury/
Dům umění České Budějovice
Vstup zdarma
podle podkladů pořadatele