Materiál RHEINZINK na usedlosti v Orlově u Příbrami

Když jsem před několika lety přímo na stavbě konzultoval technologii pokládky a související detaily dle RZ zásad a klempířských pravidel, byl jsem velmi potěšen, že materiál RHEINZINK byl opět použit na velmi zajímavém návrhu, pocházejícím z ateliéru architekta Jana Línka, konkrétně jde o usedlost v Orlově u Příbrami.

Na některých budovách usedlosti je uskutečněno střešní krytí na dvojitou stojatou drážku, v určitých partiích přechází do klasického fasádního opláštění na úhlovou stojatou drážku ve vertikále. Střešní i fasádní skladba je řešena jako odvětraná. Celoplošné dřevěné bednění je z prken tloušťky 25 mm. Na střeše hlavního domu je kombinace plechu a šablon. Veškerá oplechování a odvodňovací systém jsou zhotoveny ze stejného materiálu jako „falcované“ krytiny.
Jiří Slapnička, RHEINZINK ČR, s. r. o.

Rodinná usedlost v Orlově u Příbrami
Investor: soukromá osoba
Architekt: Ing. arch. Jan Línek, L&P architektonický atelier
Klempířská realizace: Formista, s. r. o., Příbram
Technické údaje: střešní plochy – technika krytí na dvojitou stojatou drážku, fasádní opláštění – klasicky na úhlovou drážku ve vertikále, systém střešního odvodnění – půlkulatý typový žlab s kruhovými svody, oplechování – štítové lemování, úžlabí atd.
Materiál RHEINZINK – „předzvětralýpro modrošedý“
Realizace: 2009–2010

Slovo architekta
Rád se vracím k tématu rodinné usedlosti (např. Kostelec nad Černými Lesy), pokud se najde klient, z jehož programu lze vyčíst zájem o tuto formu a předkládající program, který tuto formu smysluplně naplní. Tak se mi to stalo opět v Orlově u Příbrami, kde zpočátku klient, který mne nalezl dle časopisových referencí, přistupoval k mým návrhům s jistou opatrností, po hlubším vzájemném poznání však zcela respektoval mé návrhy pocházející ze vzájemné diskuse. Práce tak byla pro mne radostnou a pro klienta její výsledky potěšením.

Vrátil jsem se znovu k jisté reminiscenci lidové stavby, uzavřené kompozici hospodářského stavení, které na základě pevné osnovy narůstalo ad hoc při používání přírodních materiálů, které byly k dispozici. Odkaz na tuto inspiraci je z realizace zřetelný. Balancování na okraji forem historizujících a forem současných vede, dle mne, k odpovědi na architektonické tvarování v poloze okraje brdských lesů a požadavky ochrany přírody definované v této oblasti šikmými střechami, materiály a členěním oken (kde se podařilo prosadit náš názor, že není třeba nutně vkládat do okenních otvorů výplně s historizujícím dělením). Do kompozice je zapojena práce s terénem tak, aby se obytná část dostala do zvýšené polohy ohrazené objekty, kde vzniká zelené nádvoří s výhledy přes jižně položenou novou zástavbu do údolí Příbrami s výhledem na Svatou Horu. Takovýto vnitřní ohrazený prostor, kam jsou situovány hlavní obytné prostory, výminek a vnitřní bazén, venkovní ohniště, propojený pomocným schodištěm s galerií před ložnicemi v patře, dává pocit dokonalého soukromí, ale i podvědomě bezpečí.

Vstupní část, technické vybavení, garáž pro více aut jsou zasunuty pod terasu a spolu s terénní úpravou vytvářejí právě možnost pro vyvýšení obytného podlaží. Zásobování spíže v patře je řešeno příjezdem na horní úroveň z východní strany objektu. Vnitřní prostory se však neotevírají výhledy pouze do dvorní části, ale jsou bohatě otevřeny k loukám před okrajem lesa. Pro dokonalý kontakt vnitřního bazénu délky 15 metrů s okolím je tento vysunut v prosklené kostce z těla vlastní budovy, takže plavec vyplouvá do „venkovního“ prostoru a budova nemusí být neúnosně dlouhá.