Mateřská školka Větrník

Téma školství jakožto státní disciplíny je pro mě osobně též důležitým fenoménem. Vnímám jej jako nedoceněný a přitom jeden z nejdůležitějších výkonů státu. Bavíme se o hrubém národním produktu, o růstu ekonomiky, a skoro vůbec ne o výchově, o potenciálu, který je přirozeně v každém dítěti, v každém mladém člověku. To vše formovalo náš přístup v zakázce. Město Říčany naštěstí (a pro nás překvapivě, neb jsme vzhledem k naší tvorbě zvyklí spíše na legislativní potíže a současnou českou konzervativnost) však vykazovalo od počátku projektu odvahu, velkorysost a modernost. Proběhlo velké množství setkání s učitelkami, zástupci sportovních oddílů i vedení města Říčany, než se návrh ustálil. Z obou starostů i dalších zainteresovaných lidí města jsem cítil zájem o náš projekt i soulad s naší snahou o jeho výjimečnost. Za to náš ateliér děkuje.

Děti samotné byly tedy pro nás nejdůležitější faktor – jejich hry, pohyb, vidění, měřítko, vnímání světla a prostoru. Dětská živelnost, dětská zdánlivá neuspořádanost, dětská nepředvídatelnost, dětská čistota, dětská zvídavost, dětský optimismus, dětská nezatíženost všelijakými hořkostmi života.

Rozdělili jsme hmotu na několik částí. Kostka, v které jsou umístěny provozy, zázemí, kanceláře, vstupy,… vše nutné pro praktické fungování provozu, poskládané co nejúsporněji. Na tuto hmotu se pak napojují prostory jednotlivých tříd, které už nejsou obdélníkové a navazují na prostor zahrady. Jsou to nepravidelné světy na hraní. Pagody zvenku tvoří siluetu domu a zevnitř skrýš, indiánské tee-pee, prostor, kam dopadá světlo z trojúhelníkových okének; přiznané dřevěné konstrukce jsou větvovím stromu. Důležité je vstupní atrium – obří pavoučí síť, speciální herní prostor přístupný ze všech tříd, lanové centrum přímo ve škole. Doufáme, že bude využíváno a děti se budou houpat, létat ve vzduchu. Síť je nesena neopracovanými kmeny stromů, jimž bylo za jejich službu poděkováno. Atrium bude sloužit i jako komunitní prostor pro zpívání, hraní, výstavy kreseb, divadlo, setkávání s rodiči.

Objekt školky má dvě tváře: do ulice drží hmotu a podporuje dojem tradiční ulice, do ní se tváří „normálně“; do zahrady je už ale hravý, zde nefunguje jako tradiční budova. Sem se rozechvívá, hmoty se rozpadají a prostor se tak může otevřít, aby do něj proniklo světlo a Slunce. Hlavní vstup do školky je z ulice, provozy jsou umístěny v přízemí, kanceláře v patře. Velkorysé atrium navazuje na šatny jednotlivých tříd. Dvě třídy se nacházejí v přízemí, dvě v patře. Uliční fasáda školky je částečně řešena jako vertikální zeleň. Doufáme a věříme, že bude jen košatět a zahušťovat se, aby jednou pohltila celou tuto fasádu. Vstup má připomínat přístup do nějakého záhadného chrámu či do kosmické lodi. Vedení technické infrastruktury je částečně pohledové, i tento faktor má přispívat k přirozenosti, nechť dítě vidí, kudy teče voda, elektřina či kudy proudí teplý vzduch. Barvy jsou jásavé, kontrastní, mají prosvětlovat i širší okolí.

Za domem je hřiště. To je v současnosti nedokončeno, je realizováno jen částečně. Určitým omezením je jeho svažitost a prostorová omezenost – co se dá dělat, navazujeme na soukromé pozemky kolem. I zde jsme chtěli, aby byl vytvořen zelený svět fantazie, jakoby z nějaké dětské knížky či pohádky. To, zda se to podařilo, uvidíme po dokončení a až doroste vysázená zeleň.

Stavba probíhala s tlakem na finance, a také s určitými těžkostmi, které vyplývaly z netradičního prostorového pojetí a složitějších detailů. Ne vše se realizovalo dle našich představ jako architektů, ale to občas patří k naší práci.

Chtěli jsme vybudovat dětem objekt, který bude neinstitucionální, netradiční, hravý, bude umožňovat rozvoj jejich vnitřní kreativity, bude podporovat všechny krásné specifičnosti dětské duše i mysli, bude umožňovat schovku, detail, světlo, jasné barvy a materiály v jejich přírodní podstatě.

Objekt, jenž bude dětem tvořit podvědomé obrazy, které jednou možná vyvstanou v dospělosti, aby rozvinuly Něco…