Matias Pons Estel: rodinný dům Mía

Prototyp rodinného domu se nachází v blízkosti města Santo Tomé, v provincii Santa Fe, Argentina, ve vilové čtvrti, kde převládá "sousedské měřítko" s jeho zvyklostmi.

Architekti: Matias Pons Estel
Místo: Santo Tomé, provincie Santa Fe, Argentina
Plocha: 36 m²
Realizace: 2013
Foto: Federico Cairoli

Projekt je založen na schopnosti vytvořit jednoduché bytové jádro, jak v návrhu, tak v realizaci. Hlavním cílem bylo vybudovat malé jádro, které splňuje základní funkce domova, proto jsme se rozhodli pracovat s průmyslovými materiály, které lze snadno instalovat a zpracovat.
Modulace jádro je dána převládajícím materiálem (profily, plech, hliníku), což zase je v souvislosti s moduly materiálů použitých pro vnitřní povrchové úpravy (sádrokartonové desky a dřevo). Tak bylo možné optimalizovat každý konstrukční prvek, vyhnout se odpadům a recyklovat co nejvíce komponent.





Podlahy z recyklovaných parket, několik druhů keramiky na obklady nebo palety na venkovní galerii, rozšiřující jádro, nám umožnily minimalizovat náklady na výstavbu. Největší optimalizace však bylo dosaženo vlastní výstavbou: s pomocí rodiny a přátel a s jednoduchými nástroji, jako jsou vrtačka, bruska a svářečka, jsme ve volném čase smontovali konstrukci, a to právě činí tento projekt unikátním a cenným.




Funkčně se jádro o velikosti 36 m² (12 m délka, 3 m šířka a 2,40 m výška) skládá z kuchyně s obývacím pokojem a pracovním stolem a z koupelny a ložnice. Pro vybavení a maximální užitek z každého kousku prostoru bylo nezbytné pojmout interiér aktivně: vestavěné funkce, kde se využívá každý čtvereční centimetr, prázdný prostor uprostřed a využití stran jako nosných podpor. Jediná skříňka nejprve obsahuje dřez a kuchyňské předměty, pak se stává knihovnou a ukončuje ji velká nosná deska pracovního stolu. V tak malém prostoru jsme se rozhodli pracovat s minimem materiálů a výsledně jen se dvěma barvami: podlahy a vestavěný nábytek z přírodního dřeva a zbytek v dominantní bílé.
Průběžná okna od podlahy ke stropu zajišťují vizuální a prostorovou kontinuitu mezi vnitřkem a vnějškem, jejich modul rytmizuje obvodový plášť, opatřený jednoduchou povrchovou úpravou. 




Z hlediska konstrukce blok spočívá na malých prefabrikovaných betonových pilířích (blocích), které jsou jediné mokré prvky konstrukce. Nad nimi je hlavní konstrukce sestávající z roštu z kovových profilů, které nesou „krabici“ z trubek tvořících obvod domu. Tato konstrukce nese i vnější (plech) a vnitřní (desky) plášť stavby. Kovový plášť byl nasprejován a spolupůsobí v systému příčného větrání, sání čerstvého vzduchu je od podlahy. Celý projekt byl postaven svépomocí za 10 měsíců – nepočítáme-li hliníkové rámy a polyuretanový sprej.
U modulů z profilů, plechů a trubek každý kus zapadá na své místo, přičemž prostor lze rozšířit o nové moduly; prvky modulu je možné opětovně použít při takovém rozšíření nebo po přesunutí jádra na nové místo.




Vnější dojem lineárního bílého objemu, vyvýšeného nad zem, kde je zřejmý charakter každého materiálu (plech, profily, hliník a sklo), ještě zvýrazňuje okolní zeleň.



Stručně řečeno, v tomto projektu jsme se snažili o architekturu, která bere v úvahu autenticitu svých materiálů a jejich montáž, nabízí jednoduché a jasné čtení vztahu mezi průmyslovým, recyklovaným a přírodním a která především plní svou hlavní roli – nemnoha prvky generovat životní prostor.