Mezinárodní soutěž International VELUX Award 2008

zná své vítěze.

Společnost VELUX A/S vyhlásila v Benátkách vítěze třetího ročníku mezinárodní soutěže International VELUX Award 2008. První cenu získal Reilly O’Neil Hogan, druhou cenu Ruan Hao a Xiong Xing z Číny a na třetím místě se umístil Dean MacGregor z Portugalska. Uděleno bylo navíc i osm čestných uznání.

„Myslím si, že světlo a prostor mají mimořádný vliv na náš každodenní život. To platí všeobecně, bez ohledu na dobu, místo nebo víru. Světlo má jako materiál ohromnou moc oživit architekturu něčím větším, než jsme my sami,“ řekl držitel hlavní ceny Reilly O’Neil Hogan.

Ve svém projektu „Embodied Ephemerality“ („Ztělesněná pomíjivost“) zkoumá Reilly O’Neil Hogan, jak se lze vypořádat s každodenní rutinou – například i tak, že z metra vystoupíte v nové (nesprávné) stanici. Když jste donuceni odchýlit se ze své rutiny, vnímáte město novýma očima. Hogan experimentuje s přenášením slunečního svitu do podzemní stanice, a to konkrétně do stanice Path v dolním Manhatanu s cílem zkvalitnit běžný den cestujících.

„Koncepční myšlenka zkoumání podzemních prostor s využitím denního světla je velmi výmluvná a celý projekt je důsledně rozpracovaný. Autor prokázal schopnost porozumět a pracovat se světlem ve velkých prostorech. Projekt se zabývá všemi aspekty představivosti a je prezentován seriózně a profesionálně,“ prohlásila o vítězném projektu porota.

Druhá a třetí cena jdou do Číny a Portugalska
Druhou cenu si odnesla dvojice studentů z pekingské Tsinghua University se svým projektem „Interface Repairing — Light Festival“ („Obnova rozhraní — Festival světla“), který oslavuje sluneční světlo ve městě.

„Příliš často jsou mladí architekti z Číny zmateni rychlou urbanizací, která má za následek masivní, netečnou výstavbu. Design již není procesem inovací. Doufáme, že se nám podaří být průkopníky mezi architekty a že v souvislosti s městskými prostory dosáhneme velkých změn, aby se proces designu v Číně vydal novým směrem,“ řekli Ruan Hao a Xiong Xing, studenti pekingské Tsinghua University, pro které je International VELUX Award prvním mezinárodním oceněním.

Letos došlo k výraznému nárůstu počtu účastníků z Číny — do soutěže International VELUX Award se přihlásilo 124 čínských studentů ze 38 škol.

Třetí cenu si odnesl Dean MacGregor z Portugalska za projekt „Light has a body“ („Světlo má tělo“), ve kterém zkoumal základy světla a zaměřil se na to, jak světlo proniká do vody a jak se chová při lomu.

„Chtěl jsem ukázat, že světlo lze vnímat i přes jeho fyzikální rozměr. Můžete jej vidět a cítit. Měl jsem v úmyslu tuto neviditelnou věc, kterou každý rozpozná, převést na světelnou hmotu. K tomu jsem použil vodu. Ta na kratičkou chvíli světlo zastaví a zlomí jej dovnitř prostoru, a tím vytvoří světelné tělo,“ říká Dean MacGregor, který v současnosti studuje na lisabonské Lusíada University.

Kromě tří hlavních cen předala porota ještě osm čestných uznání studentům architektury z jedenácti zemí Evropy, severní Ameriky a Asie.

Oslava studentského talentu
Celkový počet 686 přihlášených projektů z 244 škol představuje mnoho různých reakcí na téma „Světlo zítřka“. Členové poroty se sešli k vyhodnocení všech přihlášených projektů letos v létě. Porota nehledala nezbytně hotové, kompletní projekty, ale spíše projekty oslavující privilegium studentského stavu — s určitou naivní nedotčeností, se zvědavostí, s ochotou přijímat riziko a se sklonem k experimentálnímu myšlení. Kromě toho se porota spíše soustředila na projekty, jež řešily konkrétní problém, než na projekty kompletní výstavby. Velkou pozornost věnovala projektům zabývajícím se budoucností.

Předseda poroty Hani Rashid poznamenal: „Mám z výherců velkou radost, protože představují tři různé směry celého pojetí soutěže International VELUX Award. Na jedné straně je zde vítězný projekt od studenta pracujícího způsobem, jenž se realisticky zabývá potenciálem využití světla, prostoru, tvaru a samotným městem pro vytvoření skutečně použitelné architektonické odpovědi. Druhý oceněný projekt použil jiný přístup a ukazuje myšlenky studentů, kteří pracují a uvažují v kontextu globalizace a obnovy urbanismu na základě koncepčního myšlení. A třetí cenu obdržel projekt vytvořený v menším měřítku, ale pro porotu právě tak působivý díky své pozoruhodné poezii a mystickému přístupu ke světlu. Celkově tedy byly oceněny praktický, vizionářský i poetický přístup, které svým způsobem shrnují, čím se všichni studenti ve svých projektech zabývali.“

Podpora debaty o denním světle
Cílem společnosti VELUX vždy byla podpora debaty o důležitosti přirozeného denního světla a čerstvého vzduchu v architektuře. Michel Langrand, zástupce společnosti v porotě
a prezident VELUX France, k tomu dodává: „Abyste dnes jako společnost uspěli, musíte mít vizi nebo projekt, který sahá nad rámec vámi prodávaného produktu. Pro VELUX jsou to denní světlo a čerstvý vzduch, které do obytného podkroví přivádějí střešní okna. Nejde jen
o prodej oken, ale spíše o to, jak je důležitý přísun přirozeného světla a čerstvého vzduchu za přijatelnou cenu a současně jak vytvořit to nejlepší obytné prostředí pro obyvatele.“


Soutěž International VELUX Award pro studenty architektury se koná každé dva roky, další ročník se tedy uskuteční v roce 2010.

Vítězné projekty jsou představeny v ročence vydané u příležitosti této soutěže. Všechny příspěvky přihlášené do soutěže jsou dostupné na www.velux.com/iva. 



Rozhovory se členy poroty mezinárodní soutěže
International VELUX Award 2008

Rozhovor s Hani Rashidem, předsedou poroty
Hani Rashid narozený v Egyptě je ředitelem newyorské společnosti Asymptote Architecture. Působil jako profesor na nejprestižnějších evropských a amerických univerzitách. Jeho tvorba zaujímá přední místo v oblasti technologických inovací v architektuře a designu. Společnost Asymptote v současnosti pracuje na realizaci širokého spektra zakázek v USA, Nizozemí, Maďarsku, České republice a v Mexiku. Od roku 1989 působí Hani Rachid jako docent na oddělení architektury na Graduate School of Architecture Kolumbijské univerzity.

Jak byste popsal všeobecně kvalitu projektů v letošní soutěži International VELUX Award?
Byl jsem překvapen, když jsem viděl studenty z celého světa, jak se postavili k problému světla, to ohromné množství práce a její kvalitu. Způsob, jakým představují své myšlenky na téma „Světlo zítřka,“ je inspirující. V zásadě jsme v soutěži měli dva druhy autorů. Jedni pracovali s privilegiem studentského stavu, vědomi si toho, že mohou rozpracovat nové nápady nad rámec běžné architektonické praxe. Jejich myšlení se drželo mimo zavedené konvence, bylo inovativní a experimentální. A druhá skupina byli studenti se smyslem pro realitu. Obě tyto skupiny se soutěže zúčastnily, což podle mě do určité míry vystihuje ducha vzdělávání ve školách. A je velmi povzbudivé vidět, jak jdou studenti neustále kupředu.

Myslíte si, že jsme v minulosti procházeli horším, méně plodným obdobím?
Od devadesátých let dále panoval hrozný zmatek, který mohl vyplývat z toho, že počítače již „dospěly“ a studenti musí čelit situaci, ve které proti sobě stojí globální a lokální aspekty. Jak globalizace nápadů a teorií, tak i počítače tedy způsobily určitý moment nejistoty. Dnes v této soutěži začínáme vidět zajímavé dospívání na obou frontách. Studenti ukazují, že jsou schopni v architektuře porozumět jednotlivým nuancím globálního a lokálního přístupu k místům a kulturám, a navíc počítače již nejsou jen něčím mimořádným, kde jen mačkáte klávesy a vytváříte hezké tvary, ale konečně se z nich stává prostředek, realistický a pochopitelný nástroj výzkumné práce.
Jak byste popsal vítězné projekty?
Mám z výherců velkou radost, protože představují tři různé směry celého pojetí soutěže. Celkově byly oceněny praktický, vizionářský i poetický přístup, které shrnují, čím se všichni studenti ve svých projektech zabývali. A na podobných soutěžích je podle mě úžasné to, že se tak bez jakýchkoliv bariér dostaneme k duchu doby, ve které žijeme.

Myslíte si, že existuje nějaká souvislost mezi geografickým původem účastníků a vlastním přístupem ke světlu?
Jedinečná je podle mě na této soutěži skutečnost, že trefuje hřebíček přímo na hlavičku: architekti ze všech částí světa se zajímají o světlo. Světlo je metafyzický nástroj, nástroj pro vyjadřování; představuje způsob porozumění tvaru a času. Právě teď pracuji na projektu v Abú Dhabí, při kterém se intenzivně zajímáme o kvalitu světla na poušti. Dochází tam k lomu světla, zejména při písečných bouřích. Při zkoumání světla vlastně zkoumáte kulturní DNA konkrétního místa, což je něco fascinujícího. Když se snažíte použít světlo jako zdroj inspirace, naleznete velmi hluboké a komplexní možnosti. Zajímavé je, že v současnosti dochází k posunu ve vzdělávání: globální situace začíná pronikat na architektonické školy, které se jinak příliš nezajímaly o diskuze na Západě. A je dobře, že se tyto diskuze otevírají i pro ostatní a dochází k nárůstu globálního porozumění. Kdybychom měli v porotě psychologa nebo odborníka na společenské vědy, viděli bychom menší posuny v tom, jak různé kultury přemýšlí o světle. My jako porota jsme se zajímali o architekty využívající světlo jako nástroj bez ohledu na to, odkud pocházejí.

Tato soutěž se liší od ostatních, protože jsou do ní zapojeni i učitelé. Jaký je podle vás důsledek tohoto přístupu?
Často mám pocit, že učím nejlépe, když svým studentům ukazuji, jak se mají sami učit, ne pouze jak mají různé věci dělat. Když se vám podaří někoho naučit, jak položit správnou otázku, jde vaše výuka správným směrem. Zajímavé je, že mezi autonomií studenta a vlivem učitele je velmi tenká hranice. Když se zpětně podíváte na celý tento proces, a to téměř doslova, když projdete jednotlivé místnosti a podíváte se na téměř sedm set projektů, poznáte, kdy studenti naslouchali svým učitelům a zkoušeli různé přístupy a kdy dělali přesně to, co jim učitelé řekli. Jde-li o dobrého učitele, který naučil studenty pokládat správné otázky, pak jsou studenti schopni vytvořit dílo pohybující se mezi autonomií a autorstvím. Základní diskuze založená na spolupráci s učitelem je velmi prospěšná a důležitá. Naučí studenty dostatečně sebekritickému přístupu, aby mohli vytvářet díla, jež se porotě skutečně zalíbí. A porota je v podstatě skupina lidí, kteří v praxi používají nebo vyučují architekturu.

Co byste poradil budoucím účastníkům soutěže?
Moje rada je pořád stejná. Vítězství v soutěži má dvě strany, na jednu stranu nejste-li opatrní a neposloucháte rady ostatních, může dojít k rychlému pádu. Vítězství neznamená, že jste nejlepší; znamená to, že v daný okamžik se vám něco opravdu povedlo. Musíte se ale sami sebe zeptat, jak mám pokračovat, aby tomu tak bylo i nadále? Stejně tak vítězstvím v soutěži potvrzuje, že se vám podařilo překonat určitou překážku a musíte pochopit, co to znamená. Moje základní rada zní: nezapomeňte, že v našem oboru, v architektuře, je trpělivost velká přednost, musíte být dlouhodobě připraveni. Když jsem poprvé četl Louise Kahna, který tvrdil, že architekt nestaví, dokud mu není padesát let, myslel jsem si, že se zbláznil. Nyní, když se přibližuji tomuto věku, si začínám uvědomovat, že se šedivými vlasy přicházejí zkušenosti, i když ve své mysli jste stále mladý a vitální, aktivní a energický. A v té fázi vám začnou zákazníci naslouchat, žádat vás, abyste porušili pravidla, ale s patinou zkušeností.

——————————————————————————————————–

Rozhovor s Francisem Nordemannem
Projektant a designér urbanistických plánů, viceprezident Evropské asociace pro vzdělávání architektů EAAE. Francis Nordemann je profesorem na Pařížské škole architektury v Belleville. Ve své soukromé profesionální praxi se soustředí především na projekty rezidenčního bydlení a městského designu. Stavby podle jeho projektů jsou realizovány ve Francii, Itálii a v USA. Nordemann působí jako hostující profesor na Univerzitě v Kentucky, Kolumbijské univerzitě a Pensylvánské univerzitě. Jako profesor učí také na lyonské Ecoles d’Architecture Å?l’Ecole de Lyon a normandské l’Ecole de Normandie. Francis Nordemann v porotě zastupuje Evropskou asociaci pro vzdělávání architektů (EAAE).

Zájem studentů o soutěž International VELUX Award je po celou dobu její existence zcela mimořádný. V rámci tohoto, třetího ročníku bylo předloženo téměř sedm set příspěvků. Jak byste popsal jejich celkovou kvalitu?
Naše standardy nejsou příliš vysoké ani příliš nízké. Samozřejmě máme vítěze a poražené, a dokonce jsme si pro těch skoro sedm set projektů vytvořili hierarchii. Některé se zabývají světlem použitým v objektech a v produktech, některé se soustředí na inovace při vytváření světla. Jako porota jsme se více zajímali o myšlenky na téma „Světlo zítřka“ a zabývali jsme se světlem stejně jako tmou. Hledali jsme jiný způsob pohledu na světlo. Většina projektů přihlášených do soutěže přináší světlo do míst, kde jinak neexistuje. Tak se k tomu dá přistupovat, zase o něco více rozšířit horizonty a rozsvítit tmu.

Takže jste nenašli žádný vzor pro světlo budoucnosti, například nějaký neuvěřitelně avantgardní standard?
Chtěl bych říci ano, ale to jsme ani nehledali. Spíše jsme si kladli otázku: co to je inovace, když mluvíte například o hladině světla. Neočekávali jsme novou žárovku se speciálními efekty ani nic podobného.

Zaznamenali jste nějaké trendy ve využívání denního světla v dnešní nebo budoucí architektuře?
Objevil se zajímavý, nový ekologický přístup, což je dobře, protože ekologie by měla být stejně důležitá jako hygiena. Některé projekty se snažily přetransformovat světlo, jiné jej uchovávaly, aby jej mohly později oživit a použít. To je skutečně nový přístup. Když jsem se přede dvěma dny přidal k porotě, neočekával jsem, že uvidím téměř sedm set projektů. Žádný z mých studentů se soutěže nezúčastnil, ani žádný ze studentů mých přátel.

Jak byste popsal zkušenosti, které jste v této porotě získal?
Domnívám se, že učitelé mají velkou odpovědnost a pomáhají studentům, aby se zúčastnili soutěže International VELUX Award, zejména s ohledem na velmi komplexní téma. Světlo je všechno, ale nemusí znamenat nic. Odpovědí tedy není okno se zvláštním tvarem. To už jsme viděli a nesplní se tím účel soutěže International VELUX Award. V některém ohledu musíme být důmyslnější, přesnější a náročnější a zaměřit se ne na obecnou myšlenku světla, ale na nové vize, novou kulturu světla. To v podstatě znamená, že musíme konfrontovat myšlenku světla zítřka — což je poměrně obtížný, ale zároveň podnětný úkol. Pro studenta i pro učitele.

Co byste poradil studentovi, který se chce zúčastnit této soutěže společnosti VELUX?
Doporučení by bylo soustředit se, zkusit pochopit, co jsem právě řekl. V projektu týkajícím se světla je cílem světlo zítřka, takže je nutné soustředit se na inovativní koncepce.
——————————————————————————————————————–

Rozhovor s Evou Jiřičnou
Eva Jiřičná se narodila v Československu, ale již přes 30 let žije v Londýně. Její tvorba zaujímá přední místo na poli formálních a technologických inovací. Charakterizuje ji důkladně propracovaný design soustředící se na detail a využívající vysoce moderní přístup k tradičním materiálům — sklu, oceli a kameni.

V posledních deseti letech byl přínos Evy Jiřičné v oblasti architektury a designu ohodnocen různými osobními vyznamenáními, byla např. jmenována „královskou průmyslovou designérkou“ (Royal Designer for Industry, RDI), získala řád „velitelky britského impéria“ (Commander of the British Empire, CBE) nebo čestného člena Amerického institutu architektů (American Institute of Architects, A.I.A.). Eva Jiřičná v porotě zastupuje Mezinárodní unii architektů (International Union of Architects, UIA).

Jak byste celkově zhodnotila úroveň představených soutěžních projektů studentů?
Kvalita prací byla skutečně vysoká. Když zasedáte v porotě studentských soutěžích, poznáte mimořádně bohaté spektrum metod, kterými se studenti vyjadřují. Obzvláště v této soutěži pořádané společností VELUX se různé školy architektury z různých zemí prezentují zcela odlišně.

Jak byste po účasti v této porotě popsala roli světla v současné architektuře?
Světlo v architektuře je jako disciplína nejhůře pochopitelné. Samozřejmě když studujete, máte určitá očekávání a máte bohatou představivost. Různé prožitky světla, které tyto projekty analyzovaly, různé aspekty, na které se studenti zaměřili, byly mimořádně zajímavé a rozmanité. Studenti se začali na věc dívat velmi detailně, což znamená ohromný přínos pro architekturu budoucnosti. Invence je v případě světla velmi obtížná. Měli jsme možnost prostudovat a prodiskutovat velké množství různých nápadů.

Učitelé hrají v této soutěži stěžejní roli. Jaký je váš přístup k výuce?
Za svůj život jsem se navyučovala hodně a vždy se snažím být učitelkou, která nenutí své studenty aby, ji napodobovali. Ráda se vnímám jako učitelka, jež podporuje bádání, experimentování a maximalizaci představivosti. Když studujete, je to ve vašem životě naposledy, kdy pracujete ve zcela neomezených podmínkách: bez klienta, beze strachu z nákladů či stavebních povolení…

Co byste dělala, kdybyste se soutěže zúčastnila jako studentka?
Moje rada by asi byla, že je nutné si především promyslet, jak sdělit svoji myšlenku a jak ji prezentovat jednoduše, srozumitelně. Někdy chtějí studenti vyjádřit všechno, co jim vytane na mysl, a nejsou schopni realizovat proces eliminace a zjednodušení svého sdělení. Nutnost vytvořit jasné sdělení je ještě důležitější v soutěžích: když musí porota posoudit nějakých sedm set projektů, nemůže strávit mnoho času snahou interpretovat, co tím chtěl student říci, což je vždy to nejobtížnější. Když tedy prezentujete svoji myšlenku, udělejte to jasně a snažte se, aby to porotu bavilo.

Jaké jsou vaše pocity ze zasedání této poroty?
Když posuzujete příspěvek studenta do soutěže, představujete si, co byste udělali v podobné situaci. Porota se obecně řečeno snaží najít detaily, na které studenti ani nepomysleli! Je ale vždy strašně zajímavé zjistit, kolik různých pohledů a hledisek jednotliví porotci předloží. Účast v této porotě byla skvělá zkušenost. V posledních letech se kvalita výrobků VELUX výrazně zlepšila. Když používáte stejný produkt stále dokola, vždy dojde k nějakému zlepšení. Ruku v ruce s vývojem jdou investice do výzkumu, takže se výsledky finálního produktu průběžně zlepšují. Podle mě je tato soutěž součástí tohoto cyklu. Možná někdo ve společnosti VELUX bude schopen některé nápady využít. My jako porota jsme hledali nějaké praktické využití. Jsem si ale jista, že by některý útvar společnosti VELUX pravděpodobně interpretoval některé další nápady lépe než my. Domnívám se, že tato soutěž dává mladým lidem příležitost prezentovat jejich nápady.

Ztotožnila jste se s nějakým projektem emocionálně?
Světlo je neměnným aspektem našeho života a jako architektka jsem se jím často zabývala. Pracovala jsem s materiály přenášejícími světlo. Cítím tedy velmi silný vztah ke studentům, kterým se podařilo reprodukovat atmosféru svého nápadu, a někteří z nich předložili mimořádně dobré prezentace.


Zdroj: TZ Velux, PLEON Impact, 10.11.2008