Můj dům, naše ulice

V poslední době se v odborné i laické veřejnosti rozmnožila témata, která se věnují bydlení ve vztahu k individualitě jeho uživatelů a zároveň kolektivnímu budování městského prostředí. Historik architektury Hubert Guzik vydává publikaci věnující se kolektivním domům na území českých zemí mezi lety 1900-1989, v Pražském Kvalitáři jsme měli možnost shlédnout kolektivní výstavu „Baugruppe ist super!“, jež se věnovala tématu výstavby jako společnému projektu drobných stavebníků ve spolupráci s architektem, kde tato participace přináší zajímavý pohled na bydlení pojící individualizaci nároků s pocitem společenství a sdílení procesu výstavby. Ohledně aktuálního dění nelze přehlédnout publikaci Můj dům, naše ulice, kterou vydal kolektiv autorů Michal Kohout, František Štáfek, David Tichý a Filip Tittl v nakladatelství Zlatý řez. Tato kniha se věnuje koordinované výstavbě individuálního bydlení ve vztahu k tvorbě životního prostředí v Čechách i ve srovnání s dalšími zeměmi Evropy.

Individuální bytovou výstavbu v České republice již nějakou řadu let představují především solitérní rodinné domy stojící osamoceně na svých parcelách. Kritickou reflexi, která zasáhla i širší veřejnost, asi nejvíce rozpoutal Pavel Hnilička se svou knihou Sídelní kaše, která mapovala vznik a problematiku suburbánní výstavby a její skryté hrozby. Hnilička se však šířeji nezabýval nastíněním jiných nebo doplňujících přístupů k možnostem individuální výstavby. Kniha Můj dům, naše ulice navazuje analyticky na současnou kritiku masové produkce rodinných domů, zároveň však nastiňuje další kroky, které mohou vést k nápravě situace. Vedle základního dělení způsobů individuální zástavby se pouští i do polemiky se stávající legislativou a okrajově mapuje i společensko-demografické změny v českých domácnostech jako nedílnou součást obrazu naší společnosti, která se zrcadlí v životním prostředí.

Publikace se v osmi kapitolách snaží dovést čtenáře od historického exkurzu do tradice individuální koordinované výstavby v českých zemích přes analýzu současného stavu až k příkladům vyspělých stavebních forem za hranicemi Česka,které by mohly vhodně inspirovat širokou veřejnost, stavebníky nebo zastupitele obcí. Zároveň se ale neomezuje na pouhé případy či vzory vytržené z kontextu, ale vždy se jedná o promyšlenou úvahu, kde vztah obytné formy a veřejného městského prostředí je základní téma.
Díky svému charakteru spíše odborné příručky je vše doplněno řadou názorných fotografií a propracovaných schémat, která mohou sloužiti jako jakýsi základní manuál pro uchopení celé problematiky.

První kapitola s názvem „Individuální bydlení /Koordinovaná výstavba – jen zdánlivý protimluv“ poskytuje historický exkurz do československé kolektivní výstavby, zároveň se věnuje základní polemice ohledně zhodnocení míry individualizace ve vztahu k typizaci výstavby. Výhody ale i problémovost typu jsou zde nastíněny především ve vztahu k prostředí, které ovlivňují. Text se opírá o základní vlastnosti bydlení,jako je orientace, identifikace nebo udržitelnost, které pak ve výsledku zásadně ovlivňují stabilitu a celkovou úspěšnost projektů.
Druhá kapitola nese název „Kde stavíme individuální bydlení“ a věnuje se především místům,v nichž individuální zástavba převážně vzniká. Zde se opět vracíme k tématu suburbií, jako nehospodárnému urbanistickému modelu, pro který budeme jen těžko hledat historický kontext. Trend pracovat ve městě, ale zároveň bydlet na vesnici, má řadu logických příčin, zároveň však tento formát postrádá hlubší vztah k udržitelnosti prostředí a dalšímu možnému urbánnímu rozvoji těchto lokalit. V kapitole nechybí ani kritické zhodnocení vynaložených nákladůn apř. na budování infrastruktury nebo rozpadu občanské společnosti kvůli rigidnosti hmotové struktury výstavby.

„Nízkopodlažní bydlení individuálního charakteru“ je tematický předvoj kapitole „Typologie a skladba“. Autoři zde nastínili hlavní atributy nízkopodlažního individuálního bydlení ve stabilní urbánní struktuře. Zásadní není jen samotná skladba jednotlivých obytných jednotek a vztah mezi nimi, ale zároveň počet pater a jejich komunikace s terénem. Nejedná se však pouze o diskuzi na téma rodinný vs. bytový dům, ale také vlastnické versus nájemní bydlení. Typ vlastnictví nebo nájemnictví je i výpovědío sociálně-ekonomickém stavu každé společnosti. Vztahy mezi jednotlivými jednotkami tak odpovídají i vztahům ve společnosti a utváření společenské hierarchie. Toto uspořádání pak fyzicky reprezentuje další řádový systém v rámci města jako celku, od sousedství po lokalitu, čtvrť atd.

„Typologie“ a „skladba“ jsou pojmy, které nejen předjímají obraz lokality nebo části města, ale přímo ovlivňují hospodaření s prostorem a hustotu obyvatel. Téma se však neomezuje pouze na možnosti artikulace rozhraní soukromého a veřejného, věnuje se i analýze zapojení fasád ve vztahu k soukromí obyvatel. Je nutné si uvědomit, že volně stojící dům na pozemku, který nepřiléhá k žádné další stavbě, působí sice velmi individuálně, zároveň však velmi netakticky obnažuje soukromí svých obyvatel na všech stranách. Ostatní typy skladby individuálních jednotek tak budou vždy vstřícnější k budování soukromého intimního prostředí. Se stále velmi silnou osobní automobilizací je v každé obytné struktuře nutná i úvaha o dopravě v klidu. V knize je dokumentována celá řada přístupů k parkování v rámci osobní bytové jednotky nebo sdíleného bydlení.

Pátá kapitola je katalog základních způsobů zástavby individuálního bydlení. Pro každý typje zpracovaná nosná analýza ohledně hustoty osídlení v takové struktuře, rozsah koeficientu podlažních ploch i vztah k velikosti pozemku. Informace jsou doplněny o schematický řez i základní úvahu o uspořádání dispozic, které jsou spíš jen základním vodítkem pro hrubý odhad. Pro vhodnou představu je zde bohatá obrazová dokumentace, převážně ze zahraničních realizací. Vše je zakončeno graficky přehledným srovnáním všech typů, což tvoří z publikace opravdu praktickou příručku.

Legislativě věnující se šestá kapitola je především kritickým zhodnocením současného stavu stavební předpisů, které přímo ovlivňují jak faktickou výstavbu, tak flexibilnost úřadů hledat jiná a nová řešení. Jako zde uvedené i konkrétníproblémy v legislativě spolu s nastíněnou cestouk nápravě. To se však děje převážně cestou výjimek či alternativních řešení, tedy nikoli jako běžná praxe. Je tedy nutno v problematice vzdělávat i samotné orgány veřejné správy, které by měly též usilovat o kvalitu prostředí. Část knihy nazvaná „Sídla, domy a jejich proměna“začíná společensko-demografickou zprávou o změně struktury české domácnosti. Vedle stále stárnoucí populace zde začíná narůstati počet nezávislých jedinců tzv. „singles“ a rozvedených párů. To pochopitelně vede i ke změně životního stylu a ekonomických cyklů. Na finanční náladu ve společnosti reaguje morální životnost budovy a na tu pak i ta fyzická. Závěr knihy se tak věnuje problému regulace. Je doplněn o zajímavé příklady typových projektů ze zahraničí, kde regulace a typovost jdou ruku v ruce s individuálními požadavky zákazníků. Možnosti modifikace typu a hybridnost celé struktury se tak ukazují jako zásadní nosná kritéria vedoucí k úspěchu.

Celá publikace je jednoznačně velmi přínosnýpočin. Nejnosnější část je bezesporu katalog jednotlivých typů zástavby. Díky orientačním údajům ohledně hustoty a podlažnosti tak bude, řečeno s lehkou nadsázkou, sloužit jako informační manuál pro všechny, kteří se koordinované výstavbě věnují. Především pak zastupitelé měst, by si měli uvědomit nutnost sledovat hustotuo byvatel ve vztahu k charakteru lokality. Celá kniha je bohužel informačně až přesycená a lehce překombinovaná. Tento fakt se dá připsatnejen na vrub poctivosti autorů, kteří se snažili provázaně obsáhnout celou problematiku, ale zároveň to svědčí o komplikovanosti a komplexnosti sledovaného tématu. Jednotlivé části jsou úzce propojené s dalším textem, proto je vše nutné chápat provázaně. A tak celá kniha, ač je rozdělena do kapitol, je spíš jeden celek, který v danou chvíli zaostří na detaily problému. Tato přehuštěnost se přenesla i do grafického uspořádání. Různé velikosti textu, ve snaze vypíchnout nosné informace, spíše odvádí pozornost od obsahu textu. Tento fakt je naštěstí vyvážen názornými schématy, která jsou dobře čitelná a ve spolupráci s fotografiemi dobře fungují. Autorům je nutné pogratulovat k odvaze a doufám, že se dílo nestane jen součástí knihoven architektů, ale také běžným pomocným materiálem stavebníků, starostů a dalších kompetentních osob, které formují naše prostředí.
KAROLÍNA VOJÁČKOVÁ

Recenze Karolíny Vojáčkové byla publikována v časopise Stavba č. 2015/02, str. 6-7

Můj dům, naše ulice
Individuální bydlení a jeho koordinovaná výstavba
Autoři: Michal Kohout, František Štáfek, David Tichý, Filip Tittl
ISBN 978-80-87068-11-3
Grafická úprava: Jakub Vysoký
Vydavatel: Zlatý řez s.r.o., www.zlatyrez.cz
Koordinace projektu: František Štáfek, SUM architekti, www.sumarchitekti.cz
Tisk: Didot, polygrafická společnost, s.r.o.
První vydání, 138 stran
Doporučená prodejní cena: 350,- Kč
v prodeji jen v redakci nakladatelství Zlatý řez

Publikace se věnuje celospolečensky závažnému tématu urbanistického kontextu a širších hospodářsko-společenských souvislostí výstavby individuálního bydlení, které představuje většinu dokončených bytových jednotek v České republice. Nabízí pohled na různé podoby individuálního bydlení pro různé charaktery současného vystavěného prostředí: od venkovského přes předměstské a příměstské až po městské.
Uvádí výhody, možnosti i úskalí koordinace tohoto druhu výstavby a je určena všem, kteří se na tomto typu výstavby podílí: představitelům veřejné správy, developerům, ale i široké veřejnosti, která o pořízení tohoto typu bydlení uvažuje.

UNIT Architekti: Můj dům, moje ulice