Moskevské metro

Fotogalerie ke článku (1)

Moskevské metro - stanice jsou postaveny ve stylu chrámů či paláců a vyzdobeny sochami, malbami, barevným mramorem a bronzovými lustry (zdroj:www.sssr.cz).

Moskevské metro - stanice jsou postaveny ve stylu chrámů či paláců a vyzdobeny sochami, malbami, barevným mramorem a bronzovými lustry (zdroj:www.sssr.cz).
Celá fotogalerie (1)

Podzemní dílo ze Stalinovy éry stále budí obdiv i polemiky

Moskva 6. září (zpravodaj ČTK) - Ruská záliba v nejrůznějších "nej-" svého času zrodila i vtip, že náramkové hodinky Poběda jsou nejen největší na světě, ale i nejrychlejší. Moskevské metro možná není ani největší, ani nejrychlejší, ale nejen Moskvané bývají přesvědčeni, že je nejkrásnější.

Měřítka krásy a vkusu jsou sice subjektivní záležitost, ale sotva některý návštěvník Moskvy upře jistou velkolepost dílu z éry sovětského diktátora Josifa Stalina. Metro je i svérázný památník historie země.

Stačí zajet na čerstvě zrekonstruovanou stanici Kurskaja. V plné kráse se tu opět skví slova sovětské hymny opěvující Stalina jako vůdce vedoucí lid k věrnosti, pracovitosti a hrdinství. Za diktátorova nástupce Nikity Chruščova, který potíral "kult osobnosti", oslavné verše zmizely. Teď jsou zpět a budí vášnivé polemiky: jedni je odsuzují jako příznak návratu stalinismu, druzí považují za normální vrátit stanici pojmenovanou po kurské bitvě do autentické podoby a další za počinem vidí snahu moskevského starosty Lužkova zůstat v křesle i po volbách; Stalinových obdivovatelů je mezi voliči stále hodně.

Metro, původně pojmenované po Stalinově spolupracovníkovi Lazaru Kaganovičovi jako hlavním "ideologovi" stavby, vůbec nemuselo přečkat do dnešních časů. "Metro uzavřít a do tří hodin předložit plán jeho zničení," nařídil "železný Lazar" v telefonátu náčelníkovi metra 15. října 1941, kdy se německý wehrmacht blížil k Moskvě. O den později v metropoli vypukla panika a metro poprvé nejezdilo. Ve stanicích a tunelech kladli nálože, odmontovávali eskalátory a kabely. Zatímco na povrchu se horečně evakuovaly úřady, v podzemí sháněli vagony pro odvoz osmdesátky tunových sousoší. Ale už večer byl likvidační rozkaz odvolán a provoz se obnovil.

Stalin se rozhodl Moskvu bránit - a do historie se zapsala i stanice pojmenovaná po básníku Majakovském, kde projevy sovětského vůdce zacelovaly šrámy v morálce obránců. Autor mozaiky na stropě stanice, Vladimir Frolov, který proslul již za cara zkrášlením petrohradských chrámů, mezitím v obklíčeném Leningradu marně prosil úřady o evakuaci své dílny či o příděl paliva... Skončil v masovém hrobu.

Výstavba metra pokračovala hned po odražení německé ofenzívy, při které tunely a zastávky sloužily jako protiletecké kryty i pracoviště vlády. První z nových stanic byla otevřena v době, kdy sovětská vojska pronásledovala nepřítele za Dněpr.

Vše se zrodilo ze stejných důvodů, z jakých by metro mohlo znovu vzniknout i dnes: kvůli zácpám v ulicích. Do přecpaných tramvají byli s to prorvat se jen zdatní jedinci. Prý se jedna dívka ze zoufalství i oběsila... Ale až naprostý dopravní kolaps 6. ledna 1931 přiměl ústřední výbor komunistů k usnesení o stavbě podzemní dráhy.

O nápadu se sice uvažovalo i dříve, ale plány, vypracované německou firmou Siemens ve 20. letech, zůstaly na papíře. Režimu chyběly peníze a zhroutily se plány celé pětiletky. Hladomor na venkově rozmnožil metropoli o miliony uprchlíků, kteří dopravní peklo zhoršili až ke kolapsu.

První ruští projektanti metra sice skončili za mřížemi, ale "železný Lazar", pravá Stalinova ruka a vládce Moskvy, uplatnil i subtilnější metody než radí ruské přísloví, že když něco nejde silou, zkus to ještě větší silou. Z gulagu dostal zatčené specialisty a první eskalátory, na které sovětské technologie nestačily, se okopírovaly podle londýnského vzoru. "Železný Lazar", který prý nedokončil ani jedinou třídu základní školy, ale dokázal se obklopit odborníky, za pár let prosadil první linku, otevřenou 15. května 1935. A to v podobě výkladní skříně režimu, jakkoli se původně počítalo jen s "podzemní tramvají", vedenou s výjimkou krátkých úseků převážně na povrchu.

Ale teprve sedmadvacetiletý řadový inženýr Makovskij si troufl postavit se zkušenějším kolegům a jeho nápady se natolik zalíbily Kaganovičovi a Chruščovovi, že stavbařům dali týden na nový projekt. Tunely hloubili ukrajinští horníci, kteří si poradili i s nástrahami podzemních vod pod metropolí, a to za cenu obětí na životech.

Chruščov ve stavbě pokračoval i v době, kdy vystřídal Stalina u kormidla moci. Ale mnohem skromněji. Ornamenty, mramor, žulu, štuky vystřídaly kachlíky. Už se počítala každá kopějka.

Dnes moskevské metro čítá 177 stanic a 292 kilometrů a denně převeze sedm až devět milionů cestujících, i když nyní objem přepravy kvůli krizi poklesl na nejnižší úroveň od války. "Intenzivností, spolehlivostí a objemem přepravy zaujímá moskevské metro stabilně první místo na světě," tvrdí internetová stránka podniku.

Nehody bývají v podzemce vzácné, i když nedávno zahynul strojvedoucí, který si za jízdy ulevoval z otevřených dveří, jak prý bývá zvykem; nevšiml si však protijedoucí soupravy. Metro zažilo i atentáty. Za bombu, která v roce 1977 údajně zabila sedm lidí, byli prý později popraveni čtyři Arméni. A čtyři desítky lidí zahynuly při sebevražedném atentátu v únoru 2004.

Pod pavučinou linek prý vede přísně tajné metro č. 2, spojující podle pověstí Kreml se sídlem tajné policie a generálním štábem. Hollywoodští filmaři dokonce natočili film o divokém životě v paralelním metru. To sice ještě nikdo neodhalil, ale v moskevském podzemí se co chvíli najde další ze "Stalinových" tajných bunkrů - a některé ústí i do veřejné podzemky.

Doplněno Stavabweb:

Stránky obsahující popis a fotografie každé stanice metra v Moskvě naleznete
zde.

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*