Městský palác

JAN ŽALSKÝ, diplomní projekt 2005

NÁVRH KLÍČOVÉHO DOMU PRO DEFINOVÁNÍ PROSTOROVÉHO URČENÍ NÁMĚSTÍ REPUBLIKY

Emil Přikryl

NÁMĚSTÍ REPUBLIKY, JEHO PLÁN A KÁMEN, zasluhuje úvod delší:
Konstatování 2006
PLÁN celku měl předcházet bez rozmyslu provedené stavbě Hypobanky. Stejný PLÁN měl — a logicky by zabránil — předcházet vzniku nesmyslné ulice V celnici. (Jen malý dům mezi Templovou a Rybnou brání, aby její nebezpečná přímka zasáhla závěr chrámu Týnského). Stejný PLÁN měl rozhodnout o způsobu zacházení s pozemkem kasáren a zabránil by molochu za jejich fasádou vznikajícím i ničení právě nalezené archeologické zprávy o slávě Prahy. Jeden plán: PLÁN NÁMĚSTÍ REPUBLIKY. Nikdy nebyl zpracován. Staví se bez! (Soutěž na zadláždění náměstí, jako nesmyslný způsob jeho vymezení, ovšem vypsána byla.)
Východisko zadání: diplomy AVU 1994
Plán Náměstí Republiky jsme tehdy brali jako úkol zděděný a povinný. Proti nectnosti nevnímat význam slov (náměstí) a zapomínat na závazky z toho plynoucí (Republiky, i pomník TGM). S přesvědčením, že PLÁN je prostředek k organizaci toho prázdna, že PLÁN situace musí předcházet soutěži na Hypobanku, která se připravovala. Proto i symposium na toto téma, v tom roce, na AVU. Zbytečně. Práce dokončená na AVU v roce 1994 dvěmi regulacemi Náměstí Republiky: diplomními projekty Sylvy Matějkové a Mojmíra Pukla. (viz Architekt 16,17/1994, str.1, 10, 11).
Katalyzátorem řešení pak plán Jana Novotného pro umístění českého divadla a regulaci kasáren na tehdejším náměstí Josefském z roku 1851. Těžko uchopitelný prostorový konglomerát Náměstí Republiky se náhle, umístěním objemu divadla z návrhu Novotného, srovná a uspořádá do formace tří jasně čitelných městotvorných útvarů. Ta, tedy toto trojprostoří, pak pomáhá podpořit prostorovou koncentraci a určenost nejenom sebe samé, ale i celého obvodu Starého Města v rytmu uzlových míst a symetrii tušené vzhledem k náměstí Václavskému. (Např. podobnost Špalíčku u ulice 28. října a špalku nového, např. zjevená rovnováha náměstí Jungmannova na straně Národní třídy — rameni obvodu kratším — s formací tří nově vzniklých na straně Příkopů — rameni obvodu delším).
Srovnejte dnešní stav (2006) s regulacemi Matějkové a Pukla (1994). Znovuobjevili Novotného kámen úhelný a vygenerovali práce mistrovské. Kreslili Ideální plán. Srovnávejte.
Potřeba klíčového domu prostorové definice, přes nepříznivý vývoj situace, zůstavá.
Jeho návrh byl úkolem. Zadání představovaných projektů vycházelo z regulace návrhu Puklova. Je více v intenci Novotného solitéru. ÚHELNÉHO KAMENE. Jeho konkrétní formy jsme hledali. Má schopnost ustředit i situaci dnešní. A katalyzovat důležitější události, nežli je sám. Ať jako „pražský palác“ či nová AVU (zadání viz obr 6) či aréna, divadlo vzoru 1851. Mimochodem „žehlička“ či ryba Mojmíra Pukla skvěle náměstí hmotově dirigující v jeho regulačním plánu by jistě zasloužila času k stejnému propracování.


JAN ŽALSKÝ, diplomní projekt 2005
Škola architektury Prof. Emila Přikryla, AVU, Praha
Oponent Martin Rajniš

Náměstí Republiky se nachází na dnes stále dobře čitelném rozhraní dvou měst – Starého a Nového Města Pražského. Je možné přemýšlet o novém domě jako o domě hraničním. Náměstí Republiky se vyznačuje různorodou kvalitou staveb. Velkoměstský charakter ulice Na Příkopech mizí ve směru k řece poté, co za sebou necháte Obecní dům. Existuje reálná potřeba převést velkoměstskost domů Na Příkopech do prostoru Náměstí Republiky.
Studuji pražské domy a jejich vertikální trojdělení: obchod (patka), administrativa (dřík), bydlení v uskočeném podlaží (hlavice). To je dle mého chápání dům městský, možná pražský, nikoli však palác. Palatium (vrcholek uprostřed Říma) bylo v antice ústředím Římského impéria, místem, odkud císařové spravovali svou říši. Je možné tvrdit, že význam slova palác spočívá v demonstraci síly a moci vládce či jiného důležitého společenského subjektu. Domy označované ve 30. letech 20. století za paláce již nejsou nositeli moci vládce či reprezentací rodové příslušnosti, ale svědčí o obchodní zdatnosti svého majitele.

Pracuji s významem místa. Inspiruji se historickou prací Eduarda Basse Křižovatka u Prašné brány (1948). Za vydatné pomoci imaginace konstruuji úvahu: Palác stříbrný, tyčící se nad Starým Městem Pražským spojuje významy místa z různých epoch v současný výrazný čin. Pracuji s představou typického plánu: prázdný užitný prostor zpravidla definovaný podlahou, obvodem, jádrem a modulárním systémem podpěr. Rem Koolhass (1993): „Typický plán náleží Západu. V žádné jiné kultuře se nic podobného nevyskytuje. Je to identifikační známka samé moderny. Neustále narůstající vzdáleností, která odděluje povrch od vlastního jádra — skrytou potencí hlubiny — proklamuje nadřazenost umělého přirozenému, v čem tkví, ať si to přiznáme nebo ne, pravé krédo západní civilizace, vlastní zdroj její všeobecné přitažlivosti.“
Od počátku záměrně potlačuji jasnou funkční náplň domu prezentovanou stavebním programem.
Soustřeďuji se na vlastní formu paláce danou významem místa, jeho prostorovými vztahy a významem klienta jako subjektu toužícího po reprezentaci své síly. Neexistenci přesného stavebního programu nahrazuji přístupem, který popisuje Steven Holl ve své Parallaxe. Jeho představa vychází z nejistoty dané nestálostí programu budov typickou pro moderní život. „Je neurčitost funkční náplně katastrofou pro každého architekta, který usiluje o vztah formy a funkce?“


Publikováno ve stavbě č. 2/2006