Akademie
výtvarných umění v Praze památkově obnovila budovu Školy architektury po
100 letech od její výstavby. Budova od 20. let minulého století slouží až do
současnosti studentům AVU.
Slovy
rektora doc. MgA. Tomáše Vaňka: „Budova Školy architektury AVU je svědectvím své
doby se silným pro-modernistickým étosem a jako taková je cennou kulturní
památkou. Jedná se o jedinečný architektonický kompilát hned několika stylů
s převažujícím vlivem kubismu a funkcionalismu a její obnovy bylo díky
dohledu architektky Marcely Steinbachové zajištěno autorsky koncepčně citlivým
způsobem. Budova je zachovaná a renovovaná ve výjimečně autentickém stavu a s nově
začínajícím semestrem se do ní vrací život spojený především s výukou
architektury, nových médií a technologií na AVU.“
Historie
Školy architektury
Škola
architektury byla založena v roce 1910 architektem Janem Kotěrou
(1871–1923), který chtěl tímto aktem demonstrovat, že architektura je nejenom
technická, ale i umělecká disciplína. Jan Kotěra, žák Otto Wagnera na
vídeňské Akademii a poté dlouholetý profesor na Uměleckoprůmyslové škole
v Praze, byl zakladatelskou osobností české moderní architektury. Vychoval
dlouhou řadu žáků, které v rámci Akademie nejdříve vyučoval ve svém
ateliéru v Hradešínské ulici na Vinohradech. V letech 1919–1920
vypracoval projekt budovy Školy architektury, respektive dvou paralelních
samostatných budov po boku Akademie, určených pro architekturu a grafiku
(druhá budova nikdy nebyla postavena). Budova byla projektována jako
jednopatrová stavba se stanovou střechou ve stylu rané moderny s prvky
doznívajícího kubismu na výrazném portálu. Po Kotěrově smrti se jeho nástupcem
stal architekt Josef Gočár (1880–1945), který projekt svého učitele využil
a rozšířil o patrovou nástavbu s rovnou střechou
a funkcionalistickými ateliérovými okny na sever. Budova dokončená
v roce 1924 vznikla jako provizorium bez popisného čísla. Za války, kdy
byla škola architektury uzavřena, sídlil zde Archeologický ústav. Po válce
školu v interiéru upravil architekt Jaroslav Fragner, nové osvětlení
navrhoval Jaroslav Fischer. V roce 1947 byla ve druhém patře umístěna
restaurátorská škola, později ateliér profesora Oldřicha Oplta a po roce
1990 ateliér architektury prof. Emila Přikryla a nových médií profesora
Michaela Bielického. Dnes jsou v budově umístěny ateliéry a knihovna Školy
architektury Jiřího Šika, Nová média I Tomáše Svobody a nově bude sloužit i pro
Digitální laboratoř. [Jiří T. Kotalík]
Památkové
obnovení v roce 2019
Studie k investičnímu záměru obnovy Školy architektury AVU
vznikla pod vedením: Prof. Akad. Arch. Ing. arch. Emila Přikryla v roce 2014 a pracovali na ní
studenti a asistenti Školy architektury (MgA. Marek Kopeć, MgA. Ing. Arch. Michal
Šiška, MgA. Ing. Arch. Adam Wlazel, MgA. Vendula Urbanová, MgA. Tamara
Staňková, MgA. Ondřej Dušek).
Navazující projekty včetně autorských dozorů na stavbě
vyhrála na základě výběrového řízení bývalá studentka a asistentka Školy
architektury, žačka Emila Přikryla, MgA. Marcela Steinbachová, PhD, spolupráce:
Ing. Vít Holý, ateliér Skupina, www.skupina.org.
Budova Školy architektury AVU se
nachází na pozemku v majetku vlastníka, Akademie výtvarných umění
v Praze, U Akademie (bez č.p. nebo č. ev.), Praha 7. Je solitérním obdélníkovým
objektem a je propojen s hlavní budovou Akademie oplocenou zahradní
plochou (severozápad) a sousedí s chodníkem ulice Kamenická a U Akademie
(jihovýchod). Nachází se na rozhraní obytné čtvrti Letná a parku
Stromovka.
Jedná se o třípodlažní podsklepený
objekt se středovou chodbou se 2 sousedícími schodišti. Ateliéry jsou situovány
k východní a severní fasádě (ateliér v posledním podlaží má částečně
prosklenou střechu). Pracovny a kabinety jsou situovány u fasády jižní.
MgA.
Marcela Steinbachová, PhD. k renovaci dodává: „Bylo pro nás zásadní
vycházet ze studie prof. Emila Přikryla a jeho studentů, kteří roku 2014
nastínili způsob uchopení řešení obnovy. Nebylo lehké vybírat z tisíce
možných řešení tu jedinou správnou a doufáme, že se nám to ve výsledku
podařilo.“
Byly
odstraněny téměř všechny vnitřní rozvody a provedeny nové (vytápění,
kanalizace, silnoproud, slaboproud – elektronická komunikace a poplachové
systémy, zdravotechnika). Nepůvodní a nehodnotné současné radiátory, svítidla,
zařizovací předměty, baterie a nepůvodní obklady a dlažby byly odstraněny bez náhrady.
Došlo k sanaci suterénu odkopáním obvodu stavby a řešením odvlhčení.
Kompletně byly odstraněny všechny vrstvy podlah v suterénu a povrchy podlah v patrech.
Převážná
část původních prvků byla restaurována (schodiště, dveře, okna, zábradlí,
nápisy na fasádě, zámečnické prvky, obklady, dlažby, dobová umyvadla).
Chybějící prvky (svítidla, zásuvky a vypínače, umyvadla, baterie, klozety…)
byly vybrány citlivě. Suterén byl kompletně zhotoven nově, včetně nových
prosklených dveří, které umožňují prosvětlovat kdysi nehostinné chodby.
Na
fasádách a jejich restaurování se podílel ateliér restaurátorů se studenty pod
vedením MgA. Jana Kracíka, vedoucího pedagoga Restaurátorské školy
sochařské AVU.
tisková zpráva AVU
Doplněno Stavbaweb:
Soutěžní dialog: 2018
Projekt: 2018-2019
Realizace: 2019 – 2020
Autor: Marcela Steinbachová
Spoluautor: Vít Holý
Vyhlašovatel: Akademie výtvarných umění v Praze
Fotografie: Tomáš Souček, Pavel Nasadil, Skupina
Projekt na stránkách autorů najdete ZDE.
U Hostivaře jsem podobný problém nezaznamenala, spíš u Pankráce, ale opraveno, děkuji za upozornění.
Design by neměl být samoúčelný. Bytový architekt by měl vědět, co od dveří chce, Jestli něco skrýt, nebo jestli ukázat…
Krásný byt, ale nemůžu si pomoct, vnucuje se mi představa fronty před jediným WC, kdyby všech 6 lidí, kteří tam…
Tady nebyl problém jen se základy, tady museli určitě prskat i pokrývači.
Ať si říká Ústav pro jazyk český co chce, ale alibisticky připustit, že Florenc je TEN, je stejně hloupé, jako…