Budova od architekta Františka Lýdie Gahury, otevřená rok po
smrti Tomáše Bati, je nejhodnotnější památkou zlínského konstruktivismu a
vrcholem fenoménu tzv. baťovské architektury. Na první pohled je idea památníku
jednoduchá: prázdný hranol umístěný ve viditelné poloze nad městem, v ose
stoupajícího parkového prostoru, tvořený několika moduly zlínského skeletu o
rozměrech 6,15 × 6,15 m a opláštěný pouze katedrálním sklem; uvnitř osudný
letoun Junkers F 13, ve kterém Tomáš Baťa v roce 1932 zahynul.
Architekt Gahura objekt památníku redukoval na tři základní materiály zlínské
architektury — beton, ocel a sklo. Měly spolu s kompozicí stavby vyjadřovat
zvláštnosti Tomáše Bati: velkorysost, jasnost, vzlet, optimismus, prostotu,
poctivost a pravdivost. Provedení standardizovaného skeletu jako sloupové síně
a zároveň otevřeného trojlodí, proměnlivá výška prostoru a rozptýlené přirozené
světlo přiblížily oproštěný zlínský konstruktivismus k sakrálním stavbám
starověku i středověku, aniž by bylo užito historických tvarů. Přispělo k tomu
i důsledné vertikální pojetí stavby. Gahura to zdůvodnil tím, že účel stavby je
ideový, a takto dosaženou vertikalitou, osvobozením od tíhy země a
jednoduchostí jednosměrného členění průčelí vyjadřuje památník Baťovy
vlastnosti.
Památník byl postaven bez jakéhokoliv technického i hygienického zázemí — byl
vlastně skleníkem bez vytápění, přívodu vody a toalet. V 50. letech byl
přestavěn na koncertní sál a uměleckou galerii, čímž zcela zanikly jeho
architektonické kvality. Jméno Tomáše Bati mělo být vymazáno z paměti.
Důsledná obnova původní podoby památníku, připravovaná 18
let, směřovala znovu k jednoduchosti a redukci všeho postradatelného vybavení,
které je dnes v budovách obvyklé. Provozní, technické a servisní prvky a
prostory jsou umístěny mimo památník. Hlavním smyslem objektu je návštěvníkův
prožitek prostoru, světla, zastavení času a zklidnění. Protože je památník
mezinárodně ceněnou památkou moderní architektury, kladl projekt obnovy vysoké
kvalitativní nároky na provedení vlastní obnovy a pro řadu stavebních prvků
volil restaurátorské postupy, obvyklé při péči o památky nejvyšší kategorie.
Vzhledem k výraznému postavení památníku v urbanismu Zlína je objekt zároveň
světelnou dominantou města. Případné využití pro pietní a společenské akce nebo
interiérové výstavní instalace bude vždy přizpůsobeno ideové a architektonické
podstatě památníku a asketickým podmínkám jeho vnitřního prostředí. Dominantou
interiéru je nová maketa letounu Junkers F 13.
Autorská práva
Foto: BoysPlayNice
Investor: Město Zlín (obnova památníku) ve spolupráci se
Zlínským krajem (zázemí v budově gymnázia) a Nadací Tomáše Bati (maketa letounu
Junkers)
Autor stavby: František Lýdie Gahura
Architekt obnovy stavby: TRANSAT architekti – Petr Všetečka; spolupráce Karel
Menšík, Alena Všetečková, Petr Daniel
Zastavěná plocha památníku: 680 m2
Užitná plocha: 1592 m2
Obestavěný prostor: 9200 m3
Projekt obnovy Památníku Tomáše Bati byl včetně recenze Petra Šmídka publikován v časopise Stavba č.2/2019, str. 36–41
Digitální potisk v dekoru drátoskla na izolačním skle je chytrý způsob, jak skloubit moderní technologie s retro estetikou. Oceňuju, že…
To je zajímavý nápad 👍🏻
Do zahrady se dá přijít i vchodovýni dveřmi, schodiště je prvek velké, tvarově zajímavé, terasy. Starý člověk se tedy může…
"Silueta původního mostu zůstala v panoramatu města zachována". Fascinuje mě, že všude kromě Prahy to chápou a dokáží rozlišit, co…
Spokojenost