Obytné kontejnery

PETR HÁJEK

Nedávno mi přišel poštou objemný reklamní katalog. Nabízel k prodeji byty v Praze v realizovaných nebo připravovaných obytných komplexech. Po jeho prohlédnutí mi bylo smutno. Politickou výstavbu socialismu nahradila spekulativní výstavba obchodníků, kteří ji degradovali pouze na zboží. Byty se nabízejí jen jako plocha k prodeji. Čím více metrů čtverečních, tím větší sleva. Směrnice a průzkum trhu už nedávají jenom rámec, ale také tvar. A co hůř, bydlení se už dlouho místo integrace izoluje od města do sterilních areálů. Vznikají tak obytné ostrovy přímo v centru měst. (Nemluvě o vyhlazování příměstské krajiny sídlišti z rodinných domů.) Tyto přístupy jsou rezignací na hodnoty rostlého města, jehož struktura je propletencem, historickou mozaikou. Rezignací na principy, které dělají Prahu Prahou a atmosféru slavným městům, jako jsou Řím, New York a mnohá další. Naproti tomu (částečně jako reakce na tento trend) vznikla v oblasti individuálního bydlení u nás i v zahraničí řada zajímavých projektů. Tyto projekty integrují moderním způsobem potřebnou bytovou výstavbu do centra historických měst. Hledají různé možnosti a strategie jak využít prostor v dnes již stavebně dokončených centrech.
Nástavba bytů na činžovní dům v Keramické ulici se pokouší soudobým přístupem skloubit hodnoty městského života a prostorného bydlení za městem. Dívá se na individuální bydlení z pohledu celého města. Vnímá město jako domov, kde se díky jeho funkční koncentrovanosti můžete pohybovat pěšky. Je pokusem přidat další současnou vrstvu architektury do koláže historie místa. Je snahou oživovat místo podle vzoru, který se dá připodobnit růstu korálového útesu. Je romantickou představou města jako obývané struktury s cílem spíše integrovat než vylučovat a izolovat. Neschovávat se, ale přidávat a vrstvit. Zahušťovat, ale s vědomím významu „prázdna“ jako důležité součásti exteriéru a interiéru. Dávat smysl starému novým. Tak, jako se to podařilo při rekonstrukci některých historických staveb, ale zatím se nám to nedaří v měřítku města.
Střešní nástavbu představují dva obytné kontejnery vklíněné do střechy činžovního domu tak, aby nenarušily horizont a čitelnost střešní krajiny. Kontejnery jsou dvoupodlažní jednotky, které obsahují obytné místnosti, sociální a technické zázemí. Část stávajícího podkroví je využita pro ložnice a šatny. Bydlení je v návrhu chápáno jako zajímavá hra jednotlivých prostorů a funkcí. Vnitřní prostory jsou navrženy jako kontinuální nedělený obytný prostor: pro život, přijímání návštěv, práci, â?¦ Byt je prázdnou platformou — obytnou krajinou,
která vyzývá k improvizaci, a umožňuje tak život v různých polohách — nenařizuje, nedefinuje, ale inspiruje. Transparentnost a hranice prostorů lze měnit posuvnými stěnami nebo závěsy. Je tak možné vytvořit prostředí intimní a soukromé, aniž bychom trvale vyloučili kontakt s vnitřním i vnějším světem. Materiály použité na stavbu jsou běžně dostupné a obnovitelné (dřevo, sklo, ocel, sádrokarton). Venkovní plášť kontejnerů je navržen z pozinkovaného plechu, krytina stávajícího krovu bude obnovena v původních materiálech s tradičními detaily. Vnitřní prostory jsou obloženy dřevem a sádrokartonem. Pro docílení dojmu kompaktnosti je vše, včetně podlah a vestavěného nábytku, opatřeno lesklým bílým lakem.