Ohlédnutí za kulturními projekty společnosti Dornbracht

Fotogalerie ke článku (3)

Matali Crasset a Energizer

The Farm Project

Noises for Ritual Architecture

Celá fotogalerie (3)

Systematická podpora umění a kultury je součástí firemní filozofie společnosti Dornbracht. Na podporu kultury a umění se zcela cíleně společnost zaměřuje od roku 1997. Účelem projektů s umělci z nejrůznějších oborů však není vznik „funkcionalizovaného“ umění, ale vzájemná komunikace, při které dochází k oboustranné inspiraci.

Společnost Dornbracht již dlouhá léta podporuje ze své centrály v Iserlohnu umělecké a kulturní projekty. Projekt Edges zahrnuje projekty na pomezí architektury, designu a umění a je platformou především pro architekty a designéry, kteří vyjadřují své vize a utopie. Například v roce 2001 světově proslulí architekti David Adjaye a Claudio Silvestrin rozvinuli svoji představu koupelny budoucnosti. Mike Meiré vytvořil v roce 2004 futuristickou „wash-plant“ — mycí továrnu pro lidi, tzv. „E-R-S — Energetic Recovery System“.


1
Instalace Matali Crassetové:
„Update/3 Spaces in One“

V lednu 2002 představila společnost Dornbracht v prostorách galerie Ulricha Fiedlera v Kolíně nad Rýnem instalaci francouzské designérky Matali Crassetové, vůdčí osobnosti na evropské designové scéně.

„Update/3 Spaces in one“ (Update čili 3 prostory v 1), jak se její dílo nazývá, je novou futuristickou a poetickou interpretací koupelny. Celá koncepce funguje jako velkoformátová průchozí instalace, zahrnující tři místnosti o různé ploše, které mají povzbuzující, blahodárný a relaxační účinek. Matali Crassetová neinterpretuje koupelnu pouze jako místo tělesné očisty, ale spíše jako prostor, který nabízí osvěžení a regeneraci.

První místnost, nazvaná „Energizer“, je prostor zalitý světlem, který láká návštěvníky, aby se ponořili do zážitku. Vzniká tu téměř primitivní pocit, který může vypadat jako příprava na výstup do kosmického prostoru. Je tu kovová konstrukce, spočívající na nafukovacím kokonu: zvenku průhledná a uvnitř jasně žlutá. Návštěvník vstupuje do tohoto světa a nasává svou denní dávku světla a energie. Matali Crassetová ve své instalaci interpretuje světlo jako zdroj tělesné i duševní pohody.

„Phytolab“ je název druhé místnosti, která je plně věnována koupání. Uvnitř této místnosti máte pocit, že se koupete ve skleněném domě. Jste obklopeni džunglí šťavnatých zelených rostlin a postupně si uvědomujete jejich terapeutické a kosmetické vlastnosti, ať už ve formě čaje, výtažku z léčivých bylin nebo inhalace. Rostlinám se v tomto skleníkovém prostředí velmi dobře daří. Uprostřed bonsajových kultur a každodenních úkonů vzniká mezi člověkem a rostlinami intimní vztah, kterým se rostliny odvděčují za péči, již jim věnujeme.

Třetí místnost nese jméno „Green Sofa“ a je určena k relaxaci. Představuje další, zcela odlišný pohled na svět rostlin: vizi přírody přeměněné člověkem. Prozkoumává užitečnost rostlinné konstrukce. Seřezáním stonků rostlin vzniká prostor klidu: živý nábytek. Jemný, uklidňující vzduch zajišťuje rozprašovač. „Green Sofa“ je poctou volnému času.


2
The Farm Project:
Kuchyň jako jeviště života

Živé ovce, prasata, králíci dovádějící v prostoru stodoly přestavěné na kuchyň. Takto vypadá projekt, jehož autorem je Mike Meiré — „The Farm Project“. Jeden z kulturních projektů společnosti Dornbracht, který bylo možné zhlédnout v rámci výstavy Designblok 2008 v Praze.

Mike Meiré v něm prezentuje kuchyň jako prostor, kde se odehrává život plný tolerance, jako místo pro nepřeberné možnosti. Vidle, balíky se senem, cínový kbelík — to jsou hlavní symboly, které vyvracejí běžné představy o kuchyni. Bohatě zdobená litinová kamna zajišťují teplo a výstředně vyhlížející dvoudřez z nerezavějící oceli působí v prostoru jako socha. Atmosféru dokresluje porcelánové nádobí spolu s nenáročnými dekoracemi. Završením kuchyně Mika Meiré je dřez na kolečkách, který se přibližuje pojetí krásy, tak jak ji vnímá Beuys. Exteriér je pokryt různými druhy materiálů: měděný plech, plsť, umělá hmota, které jsou připojeny k šedivým a bílým ocelovým trámům tvořícím strukturu místnosti.

„The Farm Project“ zpracoval Mike Meiré pro společnost Dornbracht. Snahou projektu bylo vrátit do kuchyně život vytvořením jakési alternativy k minimalistickému designu, který v moderní době převládá při projektování kuchyní. Kuchyň je komplexní prostor, kde se stále něco tvoří, je dílnou smyslů. Sám Mike Meiré říká: „The Farm Project není dekorativní myšlenkou, ale je postojem.“

The Farm Project — Dornbracht Edges Milan 2006
Instalace: NEO NOTO, Mike Meiré
Copyright: Dornbracht
Foto: Hartmut Nägele


3
Noises for Ritual Architecture
Soundscapes — Transformace a reflexe rituální architektury

Společnost Dornbracht představila v dubnu 2008 v Miláně další ze svých Kulturních projektů — první kolekci zvukových krajin, které se spolupodílejí na rituální architektuře. Tradiční představa člověka — „uživatele“ koupelny byla přeformulována na člověka — „obyvatele“. Lidé — obyvatelé si chtějí pobyt v koupelně vědomě užívat, a to se nutně odráží v architektuře koupelny, jejím designu i materiálech.
Projekt Soundscapes, který byl poprvé představen v rámci projektu Sound Spa, vychází ze vztahů mezi prostorem, hmotou a souvislostmi mezi řadami rituální architektury společnosti Dornbracht MEM, TARA LOGIC a ELEMENTAL SPA.
„Noises 1 MEM“ vznikly jako pocta múzám Aoidé, Mneme a Melete, tedy múzám zpěvu, paměti a vynalézavosti. Důležité jsou pocity, které skladba vyvolává — tedy vzpomínky, rozpínavost a uvolněnost. V MEM architektuře ustupuje fyzické materiálno vybavení koupelny — středem pozornosti se stává místnost jako taková. Skladba Carla Peterse naplňuje prostor spirituální energií pomocí zvukových ploch tvořených jednoduchými pomalými vibracemi a přes tento základ jsou vrstveny různé přírodní zvuky s digitálním klapáním, šumy a hluky.
„Noise 2 Logic“ je zvuková kompozice vytvořená pro architekturu TARA LOGIC. Zaměřuje se na charakteristiky, jako je účinnost, síla a pohyb. V úvodní zahřívací fázi zaznívají pomalé, houpavé zvuky. Hudba je založena na opakujících se motivech, které osvěžují pulzující timbry. Zvuky začínají pomalu zrychlovat, až se dostávají do rytmu zrychleně pulzujícího srdce. Duše se zbavuje tíhy svého těla a dostává se do jiných sfér. Po svém návratu nalézá tělo v klidnějším, očištěném stavu.
Názvy tří dílů skladby „Noise 3 Elemental“ jsou spojeny s mědí, s chemickým prvkem, který dominuje povrchům v ELEMENTAL SPA. Trojdílnost této skladby může být také chápána jako analogie k procházení třemi stupni očisty. Dílo začíná vstupem do výjimečného světa Elemental Spa, kde se zbavujete nepříjemných pocitů vyvolaných drsným, nelítostným světem a noříte se do hlubokých zvukových vln. Tématem střední části je setkání s vodou. Skrze hudbu se sluch stává součástí těla, které vnímá doteky vody. Také okolní materiály se stávají zvukově „viditelnými“, když ocel a měď začínají vibrovat pod kapkami dopadající vody. Ve třetí, éterické části dochází k transformativnímu přerodu. V závěru prostorové audioprostředky navozují pocity dokonalého uvolnění a nekonečnosti prostoru.
Vznik projektu NOISES FOR RITUAL ARCHITECTURE inicioval Mike Meiré. Zvukové koláže skladatele Carla Peterse vyjadřují vztahy mezi prostorem, hmotou a rituální architekturou a byly produkovány studiem NEO NOTO, Kolín. Počítačové animace vytvořil Jens-Oliver Gasde a doplňují produkci projektu SoundSpa. „Noises for Ritual Architecture“.
Více informací o Kulturních projektech firmy Dornbracht lze nalézt na www.cultureprojects.com.

Salone del Mobile, Miláno 2008
Noises for Ritual Architecture
Foto: Tim Giesen
Copyright: Dornbracht


4
Dornbracht Conversations 1
Iserlohn, srpen 2008

Společnost Dornbracht, představuje pod pojmem Dornbracht Conversations sérii diskusí. Diskuse se zabývají vzájemnými vztahy mezi designem, architekturou a uměním. Společnost Dornbracht se rozhodla při příležitosti zušlechtění své baterie Tara pozvat umělce, designéry, vědce a novináře k diskusi o pozici moderní klasiky na počátku 21. století.

Dornbracht Conversations 1 zahrnovaly dvě panelové diskuse. Účastníky první části byli designér Stefan Diez, umělec Tobias Rehberger, univerzitní profesorka umění a historie Gerda Breuer a Sophie Lovell, spisovatelka a kreativní konzultantka časopisu Wallpaper. „Jakou pozici má klasika uvnitř otevřené kultury, ve které se všechny kreativní disciplíny již dlouho proplétají?“ byla první otázka hosta účastnícího se obou diskusí, Dr. Olivera Herwiga, novináře a kritika architektury.

„Při mé práci hraje klasika roli pouze v případě, že spolupracuji se společností, která má svou historii,“ odpověděl Stefan Diez a doplnil, že historická podstata dané společnosti pak tvoří základ při jeho vývoji produktu.

„Design se v 80. letech stal náhle populárním,“ souhlasila Gerda Breuer. „Z historického pohledu to byla média, zejména pak designoví kritici, kteří klasiku komunikovali a vytvářeli její definice už jen tím, že se o designu mluvilo.“

Tobias Rehberger naopak na klasiku nahlíží jako na něco, co vytváří dojem, že tu bylo vždycky.

Gerda Breuer v závěru ještě podtrhla fakt, že pojem klasika není vůbec bezobsažné slovo, ale díky vzpomínkám, které se nám ve spojení s ním vybaví, je pak možné rychle si vytvořit nějakou svou citovou identifikaci.

První část diskusí byla zakončena rozmanitými odpověďmi a sérií nových otázek, které byly vyloženy v druhé části diskuse.

V druhé části své názory prezentovali Andreas Dornbracht, Mike Meiré a Michael a Dieter Sieger. Tato část byla zaměřena na ikonický produkt společnosti Dornbracht — Tara, který byl roku 1992 navržen Dieterem Siegerem.

Na čem se všichni účastníci diskuse shodli, bylo, že archetypy, jako je Tara, reprezentují kvality, které trvají věky. Klasika představuje něco, co je zcela harmonické ve své funkci a estetice.

„Před rokem 1990, kdy v rukou Dietera Sieger začínaly náčrty baterie Tara, byl přepych definován svou mohutností a váhou,“ říká Michael Sieger, který je zodpovědný za současné zušlechtění baterie Tara ve studii Sieger Design. Vzhledem k existenci těchto předsudků musel zpočátku Dieter Sieger hodně přesvědčovat společnost Dornbracht, aby — v rozporu s tržními silami a duchem dané doby — získal zelenou pro svůj koncept baterie Tara. Tato nerozhodnost je v dnešní době stěží pochopitelná, vzhledem k faktu, že Tara se vyvinula v často kopírovanou a mnohokrát oceňovanou designovou klasiku.

Zušlechtění baterie Tara Michaelem Siegerem přenáší klasiku zpět do současnosti.


5
Dornbracht Conversations 2:
Je design umění, je umění design?

Kolín nad Rýnem, září 2008
Účastníci panelové diskuse zodpověděli otázku večera jednohlasným „ne“, a to i přesto, že se stanoviska a vysvětlení vztahující se k otázkám „proč“ a „jak“ značně lišila. Tímto způsobem nabídly Dornbracht Conversations 2 veřejnosti fascinující pohled na souvislosti stejně tak jako na rozdíly mezi disciplínami, jako je umění a design. Společnost Dornbracht, tentokrát ve spolupráci s Gesellschaft für Moderne Kunst, rozšířila pozvánku do Musea Ludwig v Kolíně nad Rýnem, kde sponzorovala výstavu Tobiase Rehbergera.

Tobias Rehberger, sochař a v současnosti také rektor na Vysoké škole výtvarného umění ve Frankfurtu nad Mohanem, byl jako reprezentant designové perspektivy také jedním z účastníků diskuse. Průnik mezi uměním a designem byl reprezentován Mikem Meirém, jehož jeho velmi sledované a excelentní projekty svým neustálým kolísáním staví nejen na pozici uměleckého vedoucího, ale i designéra a umělce. Mike Meiré již se společností Dornbracht spolupracoval, zmiňme např. The FARM Project či E-R-S Energetic-Recovery-System.

Po krátkém přivítání profesorem Kastelem Königem, ředitelem Musea Ludwig, a úvodních slovech Andrease Dornbrachta otevřela Katia Baudin z Musea Ludwig diskusi otázkou: „Kde vidíte hranice mezi uměním a designem?“

„Pro mě,“ začal Tobias Rehberger, „je to vlastně docela jednoduché, protože design jako umění je pro mě otázkou pohledu. Záleží na charakteru užití, „věc“ buď má svůj účel, nebo ne. Nemyslím si, že zde musí existovat vně stanovené odlišnosti. Spíše to má více do činění se způsobem uchopení daného tématu, buď je to dobré jako umění, nebo dobré jako design.“

„Také si myslím, že pohled na věc je přesně to, co vytváří onu rozdílnost,“ reagoval Konstantin Grcic, nejúspěšnější současný německý průmyslový návrhář. „Ačkoli nepovažuji hledisko vyplývající z konečného produktu jako determinující faktor, namísto něj je to podle mého názoru hledisko související s průběhem kreativního procesu: jaká je moje perspektiva, můj motiv jako tvůrce? Chci navrhnout nějaký průmyslový projekt, nebo vytvořit uměleckou práci?“

„V designu,“ pokračoval Konstantin Grcic, „je autorství mnohem více rozhodující než v umění. Nikdo by si nedovolil vypůjčit si od někoho jiného.“ Pro Haralda Falckenbergera je autorství právě onou hranicí mezi uměním a designem. „Umění je nezávislé, design je naproti tomu pověřenou prací.“

Mike Meiré podle svých slov na sebe nikdy nebral roli být pouze designérem, umělcem nebo uměleckým vedoucím sám o sobě. K určitým propojením disciplín tu vždy docházelo. „A dnes,“ pokračoval Meiré, „je to fenomén, který vidíme všude kolem nás, věci se různě propojují jedna do druhé a vytvářejí křižovatky. Pro mě není jedna disciplína hodnotnější než druhá.“

„Design se nestává uměním jen proto, že je prezentován na výstavách,“ reagoval na jednu z otázek Konstantin Grcic. „Design zůstává designem.“

Zdroj: TZ Dornbracht, Happy Materials, 28.11.2008

Doplněno Stavbaweb:
Více informací o společnosti Dornbracht naleznete zde.