Opravdu se statici bojí stále dokonalejších cihel?

Opravdu se statici bojí stále dokonalejších cihel?
Z hlediska logiky je otázka nesmyslná. Jak může mít někdo strach z dokonalejšího, tedy i lepšího? Tento nadpis pouze reaguje na kobercový nálet článků s podobným názvem – např. 7. 9. 2023 článek „Stále dokonalejší cihly začínají dělat starosti statikům – mohou negativně ovlivnit nosné konstrukce“. Články podobného znění se doslova jako kobercový nálet vynořily jak na webových stránkách, tak i v tištěné verzi.
 Ještě než přistoupím ke komentáři k jednotlivým prohlášením, musím říci, že kolegů statiků v mém okolí se dotklo, že jejich jménem dává někdo prohlášení doplněné řadou polopravd (slušně řečeno), se kterými oni nesouhlasí. Tím spíš, že ač články obsahují tvrzení, že cihly lze použít tak leda na rodinné domky, doprovodná fotografie použitá v těchto článcích je bytový dům z keramického zdiva. I to dokresluje hodnověrnost článků.

 Ze všech článků vyznívá nostalgie „jistoty“ dříve používaných materiálů – klasické malty doplněné „pořádnou cihlou“ a ne tou dutinovou a vše posouzené podle již neplatné ČSN 73 1101 Navrhování zděných konstrukcí. Zde však narážíme na první rozpor, totiž dutinové cihly se vyrábějí již „od nepaměti“ – připomenu např. hojně používané CD-TÝN apod. Ty a jiné lze lehce dohledat kromě jiného i v obecně známé a hojně používané publikaci Milana Rochly Stavební tabulky, vydané v roce 1980. Takže to asi taková novinka není. A nutno i podotknout, že pokrok se někdy těžce zastaví. Např. i přes odpor a obavy ze záření dnes prakticky všichni používají mobilní telefon – lépe řečeno, mladé generace si již nedokážou ani představit svou existenci bez něho. Zato já, již skoro v důchodovém věku, si to představit dokážu. Ale to je právě ten vývoj, pokrok. A je viditelný v naprosté většině lidských činností. Musím se s tím smířit a zahodit milé vzpomínky na minulost a zaměřit se na současnost a tím i na budoucnost.

Co se týče spojovacích materiálů (malt). Kdysi jsem pracoval jako statik pro rekonstrukce památek. Doporučuji autorům článků navštívit nějaký starší objekt ve vlhkém prostředí (sklepy) vyzděný na vápennou maltu. Pravděpodobně se bude při doteku chovat jako jemný písek. Garantuji jim, že moderní spojovací materiály (malta pro tenkovrstvé zdění a zdicí pěna) do tohoto stadia nedospějí. A s prohlášením, že „montážní pěna opravdu není všelék“ – zcela souhlasím, a to tím spíš, že většinou se montážní pěna používá např. na utěsnění oken, a nikoliv na zdění. Asi byla myšlena zdicí pěna – ale o ní také nikdo netvrdí, že je to všelék, je to prostě jen další možnost zjednodušení a zrychlení realizace staveb.

Pokud se objeví něco nového, je většinou nutné na to zareagovat. Proto byla vypracována pro celou Evropu platná norma Eurokód 6: Navrhování zděných konstrukcí. A platná norma je hlavní pracovní nástroj statika. A v ní lze najít i odpovědi na některé otázky v článcích. Například modul pružnosti ve smyku je v této normě definován – EC6 3.7.3: Modul pružnosti ve smyku G lze uvažovat jako 40 % modulu pružnosti E. Pro statika pracujícího podle platné normy je to samozřejmě dostatečná informace.

Dle autorů článků by měl výrobce udat požadované hodnoty maximální deformace stropu, základů apod. pod cihelnými konstrukcemi. Proč výrobce? Požadované údaje jsou opět definovány, tentokrát v EC2: 7.4.1 Obecné předpoklady: (5) Průhyby, které mohou poškodit přilehlé části konstrukcí, mají být omezeny. Obvykle vyhovující hodnota průhybu po zabudování prvku od kvazi stálé kombinace zatížení je 1/500 rozpětí. V závislosti na citlivosti na porušení přilehlých částí lze uvažovat i jiná omezení. To samé pak najdeme i v ČSN EN 15037-1 E.4.2.2 Omezení průhybu – pro zděné příčky a/nebo křehké podlahové krytiny: L/500. Tak. A já jako statik víc nepotřebuji. A pro informaci – já jako statik dimenzuji překlady nad prosklenými výplněmi na základě mých zkušeností na 1/1500 rozpětí. A to je ta věta z normy „lze uvažovat i jiná omezení“.

Další tvrzení odvolávající se na jednání zástupců výrobců a vedení ČKAIT: „Omezená využitelnost nových multifunkčních zdicích systémů pro všechny zděné nosné konstrukce je tedy zřejmá. Užití je vhodné například u jednoduchých budov, zejména rodinných domů a obdobných nesložitých anebo drobných staveb. V tomto směru zavládl mezi zúčastněnými konsensus.“ Věřte mi, pokud k nějakému takovému konsensu došlo, tak po odchodu zástupců výrobců, bez jejich přítomnosti.

Abych se vyhnul dlouhým citacím a skrytým otázkám, velmi požadovaná informace byl „vzoreček“ na posouzení soklového zdiva. Mohu říct s klidným svědomím, že takový vzorec neexistuje. Pokud ho někdo objeví, bude opravdu slavný. A nevzpomínám si, že by takový vztah byl pro „klasické“ zdivo definován v již neplatné ČSN 73 1101. Používalo se nepsané pravidlo 1/6 tloušťky horní cihly. Ale to je pravidlo opravdu velmi staré a je možné, že bylo původně myšleno pro zeslabování zdiva směrem nahoru – tj. směrem dolů se zvětšovalo zatížení a tím i po patrech tloušťka zdiva. Takže – vlastně se nic nemění, akorát teď se o tom víc mluví a je snaha vše dostat do počítače.

Dále cituji: „Nejasná definice umístění okenních a jiných otvorů s návazností na jejich oslabení zděného systému.“ Vůbec nerozumím tomuto komentáři. Přece každý statik musí ve svém výpočtu zohlednit jakékoliv otvory a prostupy konstrukcí, neboť ji oslabují. To ale platí pro jakýkoliv materiál (beton, ocel, dřevo apod.) a nelze se tvářit, že se to týká jen cihel. K tomu musí statik provést posouzení každé specifické konstrukce bez ohledu na to, z čeho je. Musím říct, že při čtení těchto úvah mě napadaly myšlenky o značné tendenčnosti článků. Osobně bych se rád sešel na debatě s autory těchto článků v doprovodu statiků, kteří cihelné domy v současnosti opravdu navrhují.

Bez ohledu na chyby v článcích se rychle přidali další, tentokrát specialisté na dřevěné konstrukce. A aby byli ještě dokonalejší, přidala autorka článku fotografii staršího omítlého domu poškozeného evidentně nerovnoměrným sedáním (šikmá trhlina v nároží) – tj. opět bez souvislosti s vlastnostmi moderního zdiva (materiál navíc nelze z fota určit). Znamená to tedy, že jde asi opět o „odborné a objektivní“ statické znalosti autorky tohoto článku. Tím spíš, že po rozklepnutí fota se dostanete ke zdrojovému článku popisujícímu co dělat, když se zlomí základ a následně dům začne praskat. Takže, já osobně taky něco o dřevostavbách vím, ale ne tolik, abych si je dovolil na veřejnosti hodnotit. Evidentně ostatní s tím nemají takový problém.  

Nebudu zde probírat postupně všechna tvrzení, to by bylo na tak dlouhý článek, že by se sem možná ani nevešel. A co tedy říct na závěr? Výrobci ve svých podkladech uvádějí všechny hodnoty potřebné pro posouzení budov podle znění platných norem. Pro určení těchto hodnot byly provedeny u nás stovky zkoušek v akreditovaných laboratořích, po celé Evropě tisíce. I na základě těchto zkoušek byla vypracována norma EC6. Všechny tyto zdicí materiály se používají již desítky let minimálně po celé Evropě, byly realizovány stovky tisíc rodinných domků a stovky bytových domů. A není mi známa jediná statická porucha způsobená z důvodu použití nových, dle autorů článků nebezpečných materiálů. A věřte mi, pokud by k tomu došlo, tak jako statik společnosti Wienerberger bych se to od kolegů ze zahraničí, tj. prakticky z celé Evropy, obratem dozvěděl (to by byl „rachot“). Podle mého názoru, bezpečnosti staveb by především přispělo omezení šílenství zateplit všechno všude bez ohledu na stabilitu konstrukce. A pokud by se v tom ČKAIT nějak angažoval, určitě by velmi zjednodušil práci nám všem statikům.
Ing. Ivo Petrášek,
autorizovaný inženýr pro pozemní stavby, statiku a dynamiku staveb