PETR MALINSKÝ
Pražský hrad. Nejvýznamnější stavební areál v České republice. Nejcennější národní kulturní dědictví minulosti. Místo s tisíciletou kontinuitou světské a duchovní moci. Největší památkový komplex v českých zemích.
Ve všedních dnech po odeznění euforie Sametové revoluce se nový český prezident Václav Havel rozhodl otevřít dosud neznámá zatuchlá zákoutí Pražského hradu veřejnosti. Tento státnický pokyn dal vzniknout mnoha architektonickým a stavebním činům, které probudily spící Pražský hrad z totalitní letargie, obnovily zašlou nádheru císařské a královské rezidence a v několika případech i zachránily objekty, nalézající se v těžkém či havarijním stavebním stavu. Jedním z nich byl v tu dobu prakticky zapomenutý, a přitom obrovský objekt bývalého Ústavu šlechtičen, v hradní hierarchii označený čp. 2, hned po Královském paláci s čp. 1 (katedrála sv. Víta číslo popisné nemá).
Původní představou hradních objednatelů vyhledávací studie bylo nalézt vhodné i důstojné umístění Středoevropské univerzity Georga Sorose. Tato studie byla v roce 1993 zadána naší kanceláři DaM, s. r. o. Záhy se ukázalo, že rozsáhlý stavební objekt je ve špatném technickém a provozním stavu. Prostory pro vznikající Středoevropskou univerzitu bylo nutné hledat v jiném hradním objektu a my jsme se pustili do zevrubného poznávání budovy s cílem najít klíč k její postupné rehabilitaci. První kroky byly někdy plné překvapení. V budově se totiž nacházely za komunismu přísně tajné úřadovny Státní bezpečnosti a několik jejích pracovníků tam stále zcela v tichosti hlídaloâ?¦ Ale co?
Vybydlené kanceláře s kabely vytrhanými ze zdi a z podlahových žlabů, prázdné tajné archivy s vybrakovanými policemi, trojici nádvoří se zbytky spáleniště po likvidaci dokumentů, plně funkční chemickou laboratoř na ochutnávání jídel pro stranické a vládní hostiny, tajné telefonní ústředny, kilometry ošklivých chodeb se špinavými stěnami a poničenými fealovými podhledy, síň tradic v přestropeném prostoru bývalé kaple a tmavé, páchnoucí sklepy s tísnivými kobkami natřenými omyvatelnou zelenou linkrustou a rezavým zarostlým žlábkem v betonové dlažbě. Celý palác byl doslova prošpikován potrubími, teplovody, rourami, kabely, sítěmi a dráty, které vedly v několika úrovních nad sebou v podhledech chodeb, po stěnách a v komínech. K této bizarní změti samozřejmě chyběla jakákoliv dokumentace. Zaměření existovalo, bylo poměrně nové, ale plné bílých míst s větou “prostory nepřístupné“. Zorientovat se v rozlehlé stavbě nám zpočátku dělalo velké problémy.
Vytvořili jsme malý a funkční pracovní tým, který se po celou dobu rekonstrukce ve svém základu nezměnil a jen na sebe nabalil velký počet dalších profesionálů ze špičkových projekčních kanceláří. Zahájili jsme pátrání v Archivu Pražského hradu, zadali doměřování chybějících partií budovy a současně jsme s objednateli z vedení Správy Pražského hradu vedli četná jednání o budoucí náplni celého objektu. Ukázalo se, že pro budoucí osud projektu je lepší nemít hned od počátku úplně jasno, co v budově bude. Její náplň se v průběhu práce doplňovala o další provozy, které jsou pro tento typ stavby vhodné. Je nutno ocenit, že objednatel se s námi velmi podrobně radil o svých požadavcích a ruku v ruce s hradními památkáři se hledala nejpřijatelnější řešení.
Co se od iniciování projektu Václavem Havlem a jeho spolupracovníky nezměnilo, byl základní požadavek na otevření alespoň části paláce pro veřejnost. Od začátku se jako nejvhodnější pro tento účel jevil bývalý Rožmberský palác, který má dosud funkční portál z Jiřské ulice. Podle dostupných podkladů zde byla naděje na odhalení renesanční architektury vysoké kvality, snad dokonce z 16. století. Nálezy pak předčily všechna očekávání.
V průběhu následujících let byly zadány nejrůznější průzkumy, především archeologické, stavebně-historické, technické a zejména restaurátorské, které zmapovaly všechny architektonicko-stavební a technicko-provozní etapy, kterými areál čp. 2 za tisíc let své existence prošel. Nálezy, zejména z počátku stavebních prací, byly velmi četné a zachytily například nejstarší opevnění knížecího Pražského hradu z 9. století, románskou hradbu z 12. století a středověké sklepy ze 14. století. Především však prokázaly existenci velkých zachovaných renesančních konstrukcí s krásně dochovanými omítkami z první poloviny 16. století, které v bývalém Rožmberském paláci překryla — a tím konzervovala — barokní přestavba na Ústav šlechtičen v polovině 18. století. Pod vestavěnými patry a latexovými nátěry stěn byla nalezena fresková výzdoba ústavní kaple Neposkvrněného početí Panny Marie. Mimořádně dobře dochovaný barokní krov budovy byl identifikován jako unikátní technický reprezentant svého druhu. Jeho význam roste ještě ve světle faktu, že většina hradních budov má krovy novodobé, často železobetonové. Samostatnou kapitolu tvořily průzkumy technických sítí paláce s dosud funkčním — i když v dezolátním stavu se nacházejícím — systémem tereziánských kanalizačních štol v podzemí. Dalším krokem technických studií byl pokus o rozšifrování existujících sítí budovy, i když velmi záhy vykrystalizovala koncepce komplexní výměny všech technických sítí za nové, provedené v architektonicky nerušících trasách. Konečně statické průzkumy prokázaly závažné narušení stavby na složitém geologickém území a vedly k náročným sanačním opatřením.
Vedle probíhajících průzkumů a souběžně prováděných návrhů a studií na budoucí využití objektu byl palác vyklízen, stěhovaly se nejrůznější složky jeho nájemců a přicházeli uživatelé noví s novými požadavky, kterým se následně zpracovávaný projekt pro stavební povolení přizpůsoboval. Na druhou stranu projekt zpětně přizpůsoboval také požadavky uživatelů možnostem cenné budovy.
Toto období, velmi časově a koncepčně namáhavé, bylo završeno vydáním stavebního povolení na rekonstrukci celé budovy čp. 2. Podmínkou bylo, že stavební práce budou prováděny za provozu, po jednotlivých etapách a s ohledem na uživatele objektu, logiku provozních celků a na finanční možnosti investora, závislé na státním rozpočtu.
Každé stavební etapě předcházel podrobný realizační projekt, který byl následně podkladem pro výběrové řízení na dodavatele etapy. Etap bylo celkem 9, přičemž 0. etapou bylo vybudování hlavního páteřního technického kanálu v podzemí paláce a hlavní a neodkladné sanační a statické zásahy. Tuto etapu předcházel i provázel archeologický výzkum, prováděný ve velmi komplikovaných a stísněných podmínkách. Nová koncepce technologie budovy se promítala v průběhu zpracování stavebního i prováděcího projektu do celého systému technických sítí Pražského hradu a vyvolávala nutnost nejrůznějších investic.
Další etapy zahrnovaly pestrou škálu úkonů, od těžké statiky a klasické rekonstrukční stavařiny, přes technické sítě a jemný slaboproud, až po návrhy speciálního vestavěného interiéru například pro uložení hrobových textilií českých panovníků a jiných unikátních předmětů z hradních sbírek. Podle prováděcích projektů naší kanceláře byly na veřejnosti nepřístupných chodbách i ve významných kancelářích umístěny obrazy, sochy, zrcadla, lustry, koberce, nábytek či kamna z hradních depozitářů. U nově navrhovaných architektonických prvků bylo použito soudobé tvarosloví. Ve většině prostor byla umístěna závěsná kancelářská svítidla dle našeho návrhu s unikátním technickým řešením úsporných zdrojů, která byla následně použita i ve Středním křídle Pražského hradu v Kanceláři prezidenta republiky. Svítidla, ale také dlažby chodeb, mříže, portály, poklopy či konečně vestavěný nábytek archivů a depozitářů se tak hlásí k době svého vzniku a tvoří celek s takovými restaurovanými originálními prvky, jako jsou zábradlí, kliky, dveře, okna, okenice, parkety, kamenné portály a původní omítky s dochovanou a restaurovanou výmalbou apod.
Nefunkční novodobý pultový krov u kostela Všech svatých byl odstraněn a na jeho místě vznikla terasa s nově navrženým zděným zábradlím, žulovým kamenným stolem a geometricky ztvárněnou částí fasády, přiléhající k Parléřovu zdivu kostela.
Zvláštní úlohou bylo vybudování oválného psince z pohledového železobetonu ve středním nádvoří budovy.
Rekonstrukce pokračovala v obrovském krovu paláce, kde po odstranění těžkých pochozích betonových souvrství, která ničila původní konstrukce, byly vyměněny veškeré dožilé dřevěné prvky. Význam dochovaného krovu zamezil novému využití podkroví: to zůstává prázdné a představuje jedinečný dobový celek.
Parkán, přiléhající k čp. 2 z jižní strany nad zahradou Na Valech, byl technicky obnoven a obohacen o oblázkovou mozaiku, která tvoří jeho povrch spolu s popínavou zelení. Byla obnovena soklová partie průčelí budovy, která získala tmavě šedou barevnost.
Rekonstrukce objektu čp. 2 probíhala s nestejnou intenzitou v závislosti na celé řadě vnějších aspektů. Vystřídala se zde řada kvalitních dodavatelských firem a celá rekonstrukce byla ukončena v letošním roce rehabilitací bývalého Rožmberského paláce s arkádovým nádvořím. Rožmberský palác se stal posledním a nejpoutavějším svorníkem památkové obnovy tohoto unikátního objektu.
Poznali jsme, že i přes 15 let soustavné činnosti v rámci Pražského hradu jsme se jeho mystéria jen dotkli a že nám vedle pocitu radosti z dokončené práce nezbývá než tichá úcta před soustavným a kolektivním dílem našich předchůdců.
foto: Filip Šlapal
Myslím, že tvrzení "Počet a rozmístění parkovacích stání bude řešeno s ohledem na místní podmínky a potřeby." je nesplnitelný slib.…
Dobry den,mate prosim jeste v nabidce ronde block? Dekuji Sindelarova
Studie proveditelnosti je nezávazný dokument typu "slibem nezarmoutíš" a už vůbec se v něm nemluví o termínech. Železniční most je…
Tak doufám, že tímto projektem je zachráněn ikonický železniční most pod Vyšehradem - dvakrát za sebou vyhlášená kulturní a technická…
Tak tedy doufám, že tímto projektem je zachráněna (dvakrát za sebou vyhlášená) ikonická kulturní a technická památka - železniční most…