Byl jedním z nejnadanějších českých architektů éry meziválečné avantgardy.
Londýn/Praha 4. října (ČTK) – Ve věku 54 let zemřel 5. října 1949 jeden z nejnadanějších českých architektů éry meziválečné avantgardy Jaromír Krejcar. Významný představitel funkcionalismu a konstruktivismu skonal v Londýně, kam emigroval po únoru 1948 a kde také přednášel.
Krejcar byl žákem Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze, po jejímž absolvování působil tři roky v ateliéru dalšího význačného architekta Josefa Gočára a poté se osamostatnil. Jeho rané práce byly ovlivněny Le Corbusierovým purismem a ruským konstruktivismem. Později byl ovlivněn také poetizací velkoměsta, rád používal elastické a aerodynamické tvary inspirované zaoceánskými parníky. Byl propagátorem ušlechtilé architektonické kompozice, nezvyklých konstrukčních a dispozičních řešení.
K jeho nejvýznamnějším stavbám patří například československý pavilón pro Mezinárodní výstavu umění a techniky v moderním životě, která se konala v roce 1937 v Paříži, palác Olympic v pražské Spálené ulici, kde dnes mimo jiné sídlí Studio Ypsilon, první projekty vily Vladislava Vančury na Zbraslavi, vila Richarda Gibiána v Praze-Bubenči nebo lázeňský dům Machnáč v Trenčianských Teplicích. Jaromír Krejcar se rovněž zabýval urbanismem, řešil interiérová zařízení, navrhoval nábytek a v neposlední řadě byl znám i jako neúnavný organizátor a publicista.
Krejcar byl druhým manželem novinářky Mileny Jesenské, se kterou měl dceru Janu.
sad











Architektura musí souviset s místem, nikoli místo s architekturou. Proto jakékoli stavby umožňující realizaci na různých místech nejsou ARCHITEKTUROU.
Z mého pohledu je fajn vidět, jak se i u tak „běžné“ věci, jako jsou překlady, řeší systémovost a přesnost!
Praktické řešení, hlavně z pohledu rychlosti výstavby a přesnosti👍 U těchto systémových prvků dává smysl, že zjednodušují realizaci a pomáhají…
Zajímavý posun ve stavebnictví, je vidět, že se dnes klade velký důraz hlavně na rychlost výstavby a přesnost provedení. Systémové…
Jako problém vidím hlavně "lavičky" v prostoru sdíleném s cyklisty. Neměly by mít třeba tyče s praporky, jako dětské nákupní…