Penthouse v Praze

Motto: „Město jako obývák“

Základní myšlenkou je rozostření hranice bytu a pocitové vtažení města do jeho interiéru. Prostor bytu není omezen uvnitř fyzické dispozice, jeho součástí se stává celé město obklopující stavbu, rozhraní zasklení fasády pouze udržuje komfort vnitřního klimatu a prostor města zapojuje jako leitmotiv (hlavní myšlenku) rozšířené periferní percepce. Původní zadání práce na interiéru bytu rozvíjí realizace do polohy plnohodnotného penthousu, tedy „domu na domě“, a je současně řešením všech témat z toho vyplývajících, jak v poloze stavebně-technické, tak i v rovině architektonicko-psychologické. Integruje všechny vstupy zadání (přání investora / potenciály a danosti stávajícího stavu) a definuje jak fyzickou podstatu řešení, tak i jeho metafyzickou stránku (charakterizace a vnímání prostoru). Podstatou návrhu je nalezení autonomního řešení sestaveného na míru ve všech zásadních aspektech průřezově od technického konceptu určité soběstačnosti s vlastním zdrojem a distribucí médií ovlivňujících vnitřní provozní klima, až k autenticitě architektonické, charakteristické konkrétně a jen pro tento byt.

Situační koncept návrhu vychází z charakteru a potenciálu „pozemku“, jímž jsou v tomto případě dvě střešní podlaží domu v nárožní pozici bloku na hranici zástavby otevřené přes údolí.

Architektonické řešení čerpá svou podstatu z unikátní superpozice umístění penthousu nad všemi domy v okolí a maximálně využívá dokonale panoramatického výhledu. Návrh se snaží revidovat průměrnou developerskou realizaci směrem k původnímu geniu loci budovy. To se projevuje výrazovým vyjasněním a zjednodušením všech detailních prvků exteriéru, čitelném zejména ve velkoplošném zasklení v horním podlaží věže a zefektivněním panoramatického průhledu všemi okny s minimálním členěním jednotlivých ploch zasklení. Vzhledem k tomu, že v námi řešené části stavby nelze pracovat s historickým předobrazem (jde o nástavbu částečně znovuvytvořenou v přibližné hmotě nárožní věže původního vodojemu, doplněnou o nově přistavěná křídla) a jde o rekonverzi pro typologicky jiné využití (bydlení), nepracujeme v návrhu s vazbou k diskutabilnímu „industriálnímu“ charakteru budovy ani s estetizací s čitelnými loftovými prvky. Naším cílem je co možná nejcitlivější splynutí identity vnímatelné z torza původního řešení budovy s autentickým a nadčasovým návrhem abstrahovaným z původního řešení formou autorské interpretace. Leitmotivem je volné a nepřerušované plynutí interiéru celým prostorem a jeho nekonečné optické pokračování do obklopujícího města.

Dispoziční řešení artikuluje členění bytu na privátní a společenskou zónu definované jako vyvážení plného a prázdného prostoru, vzájemně vymezeného a odděleného membránou undulující příčky obíhající kolem přístupového schodiště a výtahu. Napětí mezi vstupním zálivem lemovaným ocelovou příčkou a volným nekonečným prostorem věže se stává základem přirozené dramaturgie pohybu v bytě.