plán B architekti: Výukový pavilon

Zadáním pro autory rekonstrukce a dostavby kuželny v malé Chuchli bylo vytvořit pavilon s důrazem na propojení se zahradou. Z původní stavby se dochovalo pouze torzo obvodové zdi. Soubor staveb je nemovitou kulturní památkou, v minulosti sloužil jako lázeňský areál. Hlavní budova pochází z první poloviny 18. století, v jejím sousedství byl hostinec se zahradní restaurací, postavený ve druhé polovině 19. století. K němu byl začátkem 20. století přistavěn objekt kuželny. Z fotografií je patrné, že šlo o částečně zděný objekt s přední dřevěnou prosklenou konstrukcí. V ose fasády byl střední štít, který akcentoval vstup. Součástí komplexu je zahradní terasa s vysokou zárubní zdí, v západní části je dvůr s hospodářským objektem.

Historické budovy někdy představují pro uživatele 21. století určitá omezení, která vyplývají z rozdílných nároků na kvalitu a uspořádání prostor.  Na druhou stranu jsou svojí estetickou a historickou hodnotou nenahraditelnou součástí dnešního prostředí a je proto důležité, aby tyto stavby uživatelé neopouštěli, ale aby se ale zároveň necítili v jejich prostorách příliš omezeni. „Řešení tohoto problému bylo základním zadáním studie. Skloubit tyto dva světy do fungujícího celku, který by naplnil potřeby rozvíjejícího se vzdělávacího ústavu, který řeší kapacitní otázky. Institut dnes trápí především nedostatek učeben, chybějící prostor pro shromáždění studentů a problém bezbariérového přístupu. Prověřili jsme tedy několik možností rozšíření, z nichž  se jednoznačně  jako nejlepší ukázalo umístění pod terén zahrady. K tomuto rozhodnutí vedlo několik důvodů: dobrá návaznost na původní objekty, především na hlavní budovu, přístup do nových prostor bez nutnosti opouštět budovy a dostatečná plocha k dosažení potřebné kapacity. Zásahy do exteriérové konfigurace, panoramatu a dispozic komplexu přitom byly minimální, nové prostory byly odcloněny od hluku z přilehlé silnice a železnice,“ říká Stano Bachleda, jeden z autorů stavby.

Podzemní objekt byl v návrhu komunikačně napojen novým schodištěm v jihovýchodním rohu hlavní budovy. Bezbariérový přístup zajišťoval výtah, který propojil suterén s přízemím a prvním patrem. Umístění výtahu u spojovacího krčku mezi objekty umožnil i přístup do obou budov. V suterénu měly být dvě učebny orientované směrem do společného atria, zastřešeného prosklenou konstrukcí. Díky tomu byly místnosti dostatečně osvětleny a zároveň měly optický kontakt s exteriérem. Prosklený strop atria byl vybaven mobilními stínícími prvky, které chránily prostor před sluncem. Menší učebna a vstupní hala měly dva menší světlíky.



Dispozice měla určitou míru variability, například větší z učeben se mohla skládací příčkou rozdělit na dvě menší. Pro oddělení atria a učeben sloužila skládací prosklená stěna, takže by vznikla možnost tyto prostory propojovat a v případě potřeby dosáhnout ještě větší kapacity.

Hlavním kompozičním prvkem návrhu byl oválný otvor atria. Společně se dvěma menšími světlíky to byly jediné prvky patrné v exteriéru zahrady. Světlíky měly zasklení v rovině terénu, atrium bylo opatřeno proskleným zábradlím. „Organický tvar nových prvků vychází z návaznosti na zahradu, její nepravidelnost a křivky zárubní zdi, která ji ohraničuje. V tomto duchu je tvarově koncipován celý suterén.,“ upřesňuje architekt Bachleda. „Konstrukce podzemní stavby měla být železobetonová. Hmota podzemí je půdorysně odsazená od objektu bývalého hostince tak, aby nebyly nutné zásahy do jeho konstrukce. Střecha suterénu měla být zelená s dostatečnou mocností zeminy pro trávník i výsadbu keřů.“

Kuželna před dostavbou
Obdélníkový půdorys této stavby měl rozměry 17,5 x 4,0 m, konstrukčně se jedná o jednolodní trakt svázaný pouze štítovými zdmi. Založení snížené části domu je na mělkých cihelných pasech 450 mm pod terénem ve vrstvách rozložené jílovité břidlice, u zvýšené části na základových pasech z kamenné a cihlové konstrukce ve vrstvách silně zvětralé břidlice. Zděné nosné konstrukce nadzemní části měly trhliny a byly vlhké, protože tu chyběla izolace proti zemní vlhkosti, malta zvětralá. Z budovy se zachovala obvodová zeď a část stropní konstrukce nad 1. PP, která nebyla původní

Terén ke stavbě přiléhá ve dvou úrovních s rozdílem 2,3 m. Tyto úrovně propojuje venkovní kamenné schodiště, které je součástí zahradní zárubní zdi. Ta byla v některých místech už v torzálním stavu. Původní omítaná cihlová konstrukce byla doplněna o vrstvy betonu, další zásahy změnily její tvar.

Koncepce obnovy pavilonu
„Obnova vychází z původní hmoty – zachovává půdorysnou stopu, výškové členění i materiálovou charakteristiku fasády. Výraznější změnou je pouze rozšíření suterénu, který byl pouze v části za zahradní zdí. V návrhu jsme ho rozšířili do celé plochy půdorysu. Toto rozšíření není z exteriéru patrné, protože nová část je pod zemí,“ upřesňuje Stano Bachleda a dodává: „Průčelí má nové členění a velkorysejší prosklení, každé druhé pole  je možné otevřít, pavilon a zahrada jsou tak lépe propojeny. Přiznané konstrukční tvarosloví odpovídá  původnímu principu v nové podobě a zároveň připomíná atmosféru původního lázeňského objektu.“

Dispozice objektu je jednoduchá, jsou tu celkem tři místnosti. V přízemí je jedna místnost v rozsahu celého půdorysu, výškově členěná rozdílnou úrovní podlahy. Sloužit by měla jako studovna, případně jako prostor pro společenské akce fakulty. Podlaha přízemí byla v severní části snížena na úroveň terénu kvůli bezbariérovému vstupu. V jižní části je podlaha vyšší, aby byla u vstupu v suterénu dostatečná světlá výška. Suterén je rovněž řešen ve dvou úrovních. Jeho úroveň byla proti původnímu stavu snížena o 0,36 m tak, aby se dosáhlo dostatečné světlé výšky. Kromě hlavní místnosti (dílny) je zde ještě sklad, úklidová nika, čajová kuchyňka a toaleta. Kromě prosklených dveří budou suterén osvětlovat pochozí prosklené světlíky v podlaze přízemí.

Konstrukce a technologie
Fasáda a dveře jsou z modřínu, nosné sloupky fasády jsou předsazené před souvislý pás posuvných dveří. Na střeše jsou cembritové šablony a titanzinkový plech, prahy dveří  a venkovní schodiště z žulových kvádrů. Strop nad suterénem byl proveden z lehčeného betonu a vlnitého plechu, uložen je na dřevěných trámech. V přízemí je dubová podlaha, v suterénu cementová stěrka s epoxidovým nátěrem. Zdi v suterénu jsou z prolévaných tvárnic, v nadzemní části z keramického zdiva s vápennou omítkou. Ve štítu bylo repasováno původní okno. Před sluncem chrání venkovní, elektricky ovládané rolety.

Provedení fasády
Návrh fasády respektuje původní objekt i co se týče zvoleného materiálu. Základem je obvodová zděná konstrukce, která kopíruje tu původní. Čelní fasáda a konstrukce pultové střechy se štítem byly navrženy jako dřevostavba. Členění dřevěné fasády na rozdíl od původního řešení lépe odpovídá novému využití objektu a jeho požadavkům – především užší vazbě s venkovním prostorem zahrady a dostatečnému osvětlení. Autoři projektu se rozhodli pro velkorysejší prosklení, které vyplňuje plochy mezi dřevěnou nosnou konstrukcí. Ta je navržena v pravidelném rastru, který umožňuje bezbariérový přístup a je založena na principu střídání dřevěného sloupku a proskleného pole s posuvnými dveřmi. Každé druhé pole je možné otevřít, takže pavilon a zahrada jsou lépe propojeny.
Přiznané konstrukční tvarosloví odpovídá původnímu principu řešení v nové podobě a zároveň se snaží zachovat atmosféru původního lázeňského objektu. K tomu přispívá i trojdílná vysouvací markýza, která bude v letních dnech chránit uživatele před sluncem.

Hana Vinšová ve spolupráci s autory stavby

Výukový pavilon

Místo: V Lázních 42/3, Malá Chuchle, Praha
Investor: Institut vzdělávání a poradenství České zemědělské univerzity v Praze
Autor: plán B architekti – Stano Bachleda, Alan Krajčír, spolupráce Pavla Šarounová, Marcel Vojanec
Zastavěná plocha: 87 m²
Obestavěný prostor: 668 m³
Užitná plocha domu: 1. NP – 62,9 m², 2. NP – 56,5 m², terasy – 76 m²
Náklady: 5 500 000 korun