AUTOŘI:
MARCELA STEINBACHOVÁ, BARBORA ŠKALOUDOVÁ
ZAHÁJENÍ: V ÚTERÝ 8. 9. OD 18.00 HOD.
VÝSTAVA TRVÁ
OD 9. 9. DO 9. 10. 2015
GALERIE
SOUČASNÉHO UMĚNÍ A ARCHITEKTURY
DŮM UMĚNÍ
MĚSTA ČESKÉ BUDĚJOVICE
VÝTVARNÁ SPOLUPRÁCE: RASTISLAV JUHAS , COLMO GRAPHIC DESIGN
EDUKACE: ŠÁRKA KOSOVÁ
KURÁTOR: MICHAL ŠKODA
Jako
další v řadě architektonických výstav jsme se tentokrát rozhodli zaměřit
především na naše nejmladší diváky, avšak celý projekt je koncipován tak, aby
se stal přitažlivým rovněž pro „hravé“ dospělé.
Oslovené
autorky – architektka Marcela Steinbachová a lektorka Barbora Škaloudová
připravily interaktivní výstavu, která představuje návštěvníkovi identické
místnosti v různých architektonických souvislostech. Autorky zajímá, co
vše ovlivňuje vnímání prostoru, ve kterém žijeme, a zaměřují se zde na základní
elementy – jako je barva, světlo, geometrie, materiál, struktura…. Dotýkají se
jak samotného zařizování místnosti, tak i toho, co není vidět a přesto je
součástí architektury. Výstava
nabízí návštěvníkům v jednotlivých pokojích řadu kreativních úkolů a
nabízí možnost zažít prostory z pohledu architekta a zapojit svoji
představivost i tvořivost.
Téma „architektura“ není
v českobudějovickém Domě umění ničím novým, ať už se jedná o výstavy,
projekty či bohatou edukační činnost. Právě v rámci našeho lektorského
oddělení bychom rádi do budoucna právě téma architektury ještě více zintenzivněli,
a tak i z tohoto pohledu lze brát tuto výstavu, za jistý odrazový můstek.
„Architektura“ je jedním ze zásadních
pojmů v našem životě a její přiblížení, právě již „nejmenším“, velice
důležitým momentem. Zprostředkovat architekturu dětem, znamená otevírat cestu
k prožití prostoru. Učit děti dívat se a vnímat – kde žijeme, kde jsme, co
je kolem nás, jakým způsobem v tom fungujeme, a jakým způsobem v tom
všem člověk hraje roli. Vědomě ukázat dětem cestu, jak možno vnímat a
ovlivňovat okolí. Je velkým předpokladem, že pokud se děti naučí pozorovat právě
své okolí, budou všímavější i vůči jiným místům a citlivější i k neznámým,
novým věcem.
Prostory jsou různé – rozlišné. Pokud
se podaří u dětí vyvolat citlivost, budou schopny rozlišovat, respektive vnímat
rozdíly. Nejedná se pouze o architekturu z pohledu stavění, ale jde také o
prostor sociální a pociťovaný (úzkost, tma, rozlehlost….). Děti se však mohou
seznámit i s tím, co na stavbách pozorovat, hledat – pojmenovávat rozdíly, soustředit se na detail
a celek, či se zajímat o samotné ideje architektů.
Dítě je s architekturou konfrontováno,
jakmile se ocitne na tomto světě. Jak například uvádí ve své pozoruhodné knize
Poetika prostoru Gaston Bachelard: „Prvním našim obydlím je kolébka, než jsme
vrženi do světa…“
Děti se střetávají s momenty, kdy
si svá obydlí / hnízda / nestaví jenom člověk, ale rovněž zvířata. Stejně tak
ony, od svých raných let „staví“ z písku, kostek, jsou tvůrci prvních
„architektur“ v podobě bunkrů, skrýší, domků z čehokoliv… Vytvářejí
si svá hnízda, prostory tajemství, ochrany a bezpečí.
Je celá řada otázek, způsobů a
problematik, které toto téma nabízejí, a které je možné v rámci takových
aktivit dětem přibližovat. Rozlišnost významů míst lze rovněž spojovat
s rozličností významů staveb (nemocnice, škola, byt, kostel, muzeum,
hospoda, vězení…) z čehož pramení i samotná provázanost na citovou
stránku, kde se jak cítíme, či jak se sami chováme. Stejně tak se důležitým
momentem stává vnímání měřítka a detailu.
Architektura = každodennost, jedná se
o kulturní bohatství, naplněné duchovním, citovým a společenským životem. Žijí v ní i
děti a jsme přesvědčeni, že je naším úkolem architekturu dětem přiblížit. To je
také základním kamenem tohoto projektu. Z pohledu rodiče nestačí dítěti
říci jen to, že dům je krásný (nebo není). Už i u dětí můžeme rozvíjet schopnost
kritického nahlížení a rozvíjet schopnost vytvářet si vlastní názor, porovnávat
různorodé dojmy a představy.
Architektura není v prvé řadě
„stavební“ disciplínou, nýbrž vytváří místo pro člověka. Smyslové vnímání a citlivost
vůči prostoru patří k zásadním a prvotním životním zkušenostem. Neustále
jsme konfrontováni s prostorem. Architektura, urbanismus, územní
plánování, interiéry, design…- dávají našemu životnímu prostředí, běžnému
životu, jeho procesům i předmětům formu a tvar. Jsou výrazem naší kultury, vnímáme
jen však pouze povědomě a považujeme za samozřejmé.
Všechna výše uvedená slova jsou jen
fragmentem toho, co téma architektury otevírá a nabízí.
Projekt POKOJE má za cíl odkrýt
„určité“ možnosti prostoru. V šesti částech nabízí situace a momenty,
s kterými se lze běžně setkat. Projekt se do jisté míry obrací
k historii instalací v této galerií, navazuje na prostorovou úpravu
Tomáše Džadoně, kterou vytvořil pro výstavu Václava Stratila a vychází zároveň
z původního členění pokojů obytného domu. Návštěvník tak má možnost projít
„interaktivně“ – pokoji – a setkat se s problematikou působení světla, jak
jsme jim ovlivňováni, co v nás vyvolává, jak se dá v architektuře
pracovat s barvou, stejně tak – jak lze prostor světlem modelovat a
členit. Další pokoj nabízí práci s měřítkem a umožňuje pohyb v jisté
struktuře. Co vše je nám skryto, ale je nezbytnou součástí architektury, a co
nám odhaluje historii místnosti je tématem dalšího z pokojů. V neposlední
řadě je možné si zde uvědomit, jak lze daný prostor zabydlet.
Marcela
Steinbachová je architektka, vystudovala bakalářské studium humanitní
vzdělanosti na FFUK v Praze (1993-1997), navštěvovala Ateliér A1 Martina
Rajniše a Jiřího Stříteckého na VŠUP Praha (1996-2000), absolvovala Školu
architektury Emila Přikryla na AVU Praha (1998-2003). Zúčastnila se semestrální
stáže na Cooper Union v New Yorku, na Univerzitě užitých umění ve Vídni a
Letní školy architektury v Salcburku. Vede jako předsedkyně o.s. Kruh
(nyní spolek), založila vlastní architektonický ateliér Skupina (2007) a stála
u zrodu celorepublikového festivalu Den architektury (od r. 2011). Navrhla
např. Centrum Franze Kafky (společně s S. Hollem), expozici Historie
dopravy v NTM v Praze (společně s M. Rusinou), rekonstrukci kina
Světozor a vstupních prostorů kina Aero v Praze, rekonstrukci divadla
Komorní scéna Aréne v Ostravě a stálé sbírky Ostravského muzea. Nedávno
dokončila vícegenerační dům v Mohren ve Švýcarsku (společně s M.
Rusinou). Několik let pracovala jako odpovědná redaktorka časopisu ERA 21
(2012-14), kde nyní pracuje jako kurátor vybraných čísel a je členem redakční
rady. V rámci aktivit Kruhu se zabývá zprostředkováváním architektury
dětem pod názvem Architektura do škol.
Barbora
Škaloudová je edukátorka, která se
věnuje zprostředkovávání moderního a současného umění a architektury dětem i
dospělým. Vystudovala výtvarnou výchovu na Pedagogické fakultě UK. Absolvovala
semestrální stáž v Dánsku (Seminariet for Formgivning). Od roku 2002 pracuje ve
Sbírce moderního a současného umění v Národní galerii ve vzdělávacím oddělení.
V rámci programu Leonardo da Vinci pracovala půl roku v centru pro současné
umění Spacex v Exeteru v Anglii a Guggenheim Museum v Bilbau ve Španělsku.
Spolupracovala na vývoji a tvorbě různých vzdělávacích projektů Galerie pro
učitele, Škola a muzeum, Artcrossing, Architektura do škol aj. Je autorkou
odborných článků a knih, mimo jiné spoluautorkou knihy FFFF Kupka (Nejkrásnější
kniha roku).
tisková zpráva
Kdo ma na starost stavební dozor na stavbě sv.Barbora v Peci pod Sněžkou
Taková onyxová stěna, to by bylo něco. Podsvícená, jako by byla průsvitná ...
Třeba místo madla stačí ta síť. Madlo může být jen jednostranné. V každé případě je dobře, že ta síť je…
Jo díky, vyzkouším to.
Pokud chcete znát přesnou cenu za digitálně potištěnou podsvícenou stěnu ze skla, nejprve si změřte rozměry. Pak si vyžádejte cenové…