Ano pro moderní architekturu i výšky
Také výškové stavby do města, jakým je Praha, patří. Tvrdí to odborníci a zároveň to vyplývá z výzkumu veřejného mínění, který Sdružení pro architekturu a rozvoj zadalo agentuře IPSOS. Začátkem května se dotazovala tisícovky Pražanů a jen šest procent vyjádřilo zásadní odpor k výškové výstavbě. Ostatní ji v Praze připouštějí, byť část z nich jen na vybraných místech (57 procent) nebo kdekoli mimo historické jádro (26 procent).
Jen Tančící dům nestačí
Pokud si lidé mají vzpomenout na nějakou moderní stavbu v Praze, jako první se jim vybaví Tančící dům. To je ale soukromá investice a nositelem velké architektury v zahraničí je obvykle veřejná budova typu národní knihovny, muzea nebo koncertního sálu. A taková nová stavba se v Praze roky neobjevila. Pražané by přitom chtěli, aby město nebo stát investovaly prostředky do nové moderní veřejné budovy s unikátní architekturou. Celkem 76 procent z tisícovky dotázaných odpovědělo, že by stát nebo město mělo investovat prostředky do nové moderní veřejné budovy s unikátní architekturou.
Nejvíce přitom lidem chybí projekty, o kterých se už roky diskutuje a které tak vešly v široké povědomí. Pomyslný žebříček nejžádanějších veřejných staveb tvoří národní knihovna, muzeum pro Slovanskou epopej, galerie moderního umění nebo nová velká koncertní budova.
Koncertní sál na Vltavské je ideální příležitostí
Více než dvě třetiny Pražanů se domnívají, že by si Praha moderní koncertní sál zasloužila. A je to právě ta stavba, kterou by mohlo město postavit nejdříve. Vyrůst by měla u metra Vltavská, čímž by toto zanedbané místo získalo důstojnou náplň. Navíc by se tak přirozeně propojilo s centrem města a zároveň by mu mohlo odlehčit od turistů, kteří se dnes soustřeďují výhradně na historické jádro. Výstavba koncertního sálu by také mohla odstartovat přeměnu největší pražské územní rezervy – brownfieldu Bubny. Institut plánování a rozvoje města Prahy již nechal vypracovat územní studii, která měla zjistit, zda se filharmonická budova do prostoru Vltavské vešla, a to s pozitivním výsledkem. Nyní proto radnice zadala studii proveditelnosti, která přiblíží další parametry záměru.
Podrobnosti o konferenci naleznete na webu www.arch-rozvoj.cz/konference
Záznam z vybraných vystoupení přednášejících je na facebooku sdružení zde.
tisková zpráva SAR – 30. května 2018
__________
Nad problémy hlavního města ustrnulého v rozvoji a postrádajícího soudobou opravdu velkou či ikonickou architekturu diskutovali představitelé Prahy, Ministerstva pro místní rozvoj, tuzemští přední architekti a urbanisté s kolegy ze zahraničí na konferenci „Potřebuje Praha moderní architekturu? A Chceme výškové stavby?“. Setkání našich odborníků se zástupci Vídně a architekty z Londýna nebo Amsterdamu uspořádalo Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR) ve spolupráci s městem Prahou a pod záštitou primátorky Adriany Krnáčové ve středu, 30. května v Rezidenci primátorky. Ukázalo se, že západní metropole řešily nebo řeší podobné výzvy – například nedostatek bytů nebo přístup k výškové zástavbě – jaké má Praha před sebou.
„Praha má 22 stavebních úřadů, 57 městských částí a 57 starostů, což brání jejímu rozvoji. Žádné město v Evropě není tak roztříštěné. A pokud se nezmění stavební zákon, nepostavíme tu ani psí boudu,“ uvedla v úvodu konference primátorka Adriana Krnáčová. „Potřebujeme moderní architekturu, nejen ten Tančící dům. A aby tu mohla vznikat, je třeba zcela zásadní rekodifikace stavebního práva. Naděje musí být permanentně zklamávána, aby mohla být nadějí,“ reflektovala Krnáčová spolu s klasikem 3,5 roku v čele metropole, která potřebuje nové byty, ale jejich povolení se téměř zastavilo. Primátorka dodala, že nechce jen „remcat“, proto sestavila pracovní skupinu, která by měla do měsíce představit deset tezí pro nový stavební zákon.
„Pokud opravdu chceme zjednodušit a zrychlit stavební procesy, nespasí nás novela, ale ani nový stavební zákon. Musí dojít k rekodifikaci veřejného stavebního práva jako celku,“ reagovala Marcela Pavlová, náměstkyně ministerstva pro místní rozvoj. Podle ní je třeba zhodnotit stávající model výkonu veřejné správy, územně správní členění státu nebo zredukovat velký počet dotčených orgánů státní správy. „Je neúnosné, aby stavebníci nosili projektovou dokumentaci na úřady v papírové podobě, správa se musí elektronizovat. Na stavebních úřadech je neúměrná fluktuace, musíme je personálně a technicky vybavit. Je třeba zavést registry státní správy s garantovanými informacemi, standardizované dokumenty a dálkový přístup,“ uvědomuje si náměstkyně. Zjednodušit kroky v pořizování územně plánovací dokumentace a zřídit výzkumnou instituci pro architekturu, urbanismus a územní plánovaní. To by měly být podle Pavlové další kroky ministerstva. Jak dodala, následovat by mělo politické rozhodnutí, zda je možné zredukovat počet obecných stavebních úřadů (dnes jich je 720) a zda je opravdu nutné mít specializované stavební úřady například pro dopravní stavby nebo vodní díla. Pokud by se ministerstvo chtělo pustit do všech těchto kroků – a všechny jsou potřebné, či spíše nutné – šlo by ovšem o revoluci ve stavebním právu a státní správě, zaznělo z pléna konference, které se účastnilo více než sto odborníků ze státní správy, samosprávy, architektury, urbanismu a developmentu. A je otázkou, zda bude mít Ministerstvo pro místní rozvoj dostatečnou politickou sílu taková opatření, která výrazně zasahují i do kompetencí jiných resortů i krajů, měst a obcí, prosadit.
„To je běh na dlouhou trať s velkou ambicí, my ale potřebujeme změny hned, město nečeká. Střední třída, která nebude mít kde bydlet, jej může opustit během pár let,“ reagoval na přednášku Pavlové ředitel Institutu plánování a rozvoje hlavního města Prahy Ondřej Boháč. To, co můžeme řešit hned, je podle něho nedůvěra ve společnosti. „Kvalita a krása obnoví důvěru lidí ve výstavbu možná víc než stavební zákon,“ řekl Boháč. Kvalitu by podle něho mělo zlepšit město v podobě služeb, které poskytuje investorům, ti by zase mohli zlepšit kvalitu svého developmentu.
„I když budeme mít nový zákon, pokud se nesjednotí výklad předpisů, mnoho se nezmění,“ soudí Renáta Pintová Králová, předsedkyně Sdružení pro architekturu a rozvoj. Podle odbornice na stavební právo je třeba edukovat i soudy, u kterých končí velká část napadených povolení. Pokud budou jejich rozsudky předvídatelné a jednoznačné, úředníci se nebudou bát rozhodovat. Dalším problémem podle ní je, že většina žalob je obstrukčních. „Když Ondřej Boháč dostane na stůl projekt, je to nevýrazná stavba, aby nikoho příliš nerozrušovala,“ popsala reakci investorů a architektů na současnou přeregulovanost korunovanou hlasitých odporem některých aktivistů. Z průzkumu, který si zadalo Sdružení pro architekturu a rozvoj u agentury IPSOS prostřednictvím aplikace Instant Research, přitom vyplynulo, že 76 procent z tisícovky oslovených Pražanů chce, aby město investovalo do nějaké veřejné budovy s unikátní architekturou.
„Ve chvíli, kdy musíme dělat konference o tom, jestli město potřebuje moderní architekturu, jsme na tom opravdu špatně,“ konstatoval Roman Koucký, vedoucí Kanceláře Metropolitního plánu a tvůrce nové územní dokumentace. Upozornil, že v Praze se neustále vede diskuse nikoliv o tom, jak stavět, ale o tom, že nestavět je možná to nejlepší, což považuje za zločin proti městskosti. Koucký doplnil, že Praha je velmi nízké město – z 80 procent je dvou až třípatrová, vysokých budov je v ní minimum. Metropoli je podle něho třeba v tomto směru dokomponovat. Na diskuse, zda v ní mají být výškové domy, je padesát let pozdě.
Zažitý dojem, že Pražané jsou zarytí odpůrci výšek, může být do jisté míry klamný, vyplynulo z květnového průzkumu veřejného mínění, ve kterém pro SAR agentura IPSOS oslovila 1050 Pražanů. Jen šest procent dotázaných v něm vyjádřilo zásadní odpor k výškové výstavbě. Ostatní ji v Praze připouštějí, byť část z nich jen na vybraných místech (57 procent) nebo kdekoli mimo historické jádro (26 procent). „To není vůbec špatný výsledek,“ soudí Dušan Kunovský, majitel společnosti Central Group – největšího tuzemského rezidenčního developera. Kunovský nevidí důvod, proč by se Praha měla držet při zemi, vyšší budovy vzešlé z architektonických soutěží dál od centra a citlivě zasazené do kontextu by metropoli neměly uškodit. „Praha musí lákat i něčím jiným než pivní turistikou a Pražským hradem. Měla by být moderním tepajícím městem s unikátní architekturou,“ dodal Kunovský. A aby se v Praze dalo bydlet, mělo by podle něho město zřídit jeden centrální stavební úřad pro velké stavby. Pak by nemuselo trvat deset let, než se podaří zrealizovat běžný bytový projekt. Zastavit nenormální růst cen bytů by pak podle něho pomohlo zrychlení změn územního plánu a odblokování brownfieldů. „Město je třeba plánovat jako metropoli pro dva miliony lidí,“ je přesvědčen Dušan Kunovský.
Zatímco v roce 1969 stály v centru Londýna dvě vysoké věže, a diskutovalo se o tom, že jsou omylem a britská metropole nemá růst do výšky, po bezmála padesáti letech si Londýn bez mrakodrapů a „okurky“ Normana Fostera v těsné blízkosti historických památek nikdo neumí představit. Nedávno tam přibyla dokonce budova vysoká 306 metrů a výšková hladina města se tak zase zvedla. „Můžeme to zastavit?,“ položila si otázku naše nejznámější architekta Eva Jiřičná, která žije v Londýně. „Od té doby, co lidé dokázali zvednout a položit na sebe dva kameny, mířili nahoru. Dokud budeme umět snít, půjdeme vysoko. I mravenci se snaží vylézt vysoko, jen ve svých stavbách nepotřebují klimatizaci jako my,“ konstatovala architekta. Praha podle ní snese vysoké budovy, stejně jako snesla ve středověku vysoké věže a kostely. A když je bude stavět, neměla by se spokojit se solitéry. Výškové budovy by měly růst ve skupinách. Přednášku Jiřičná ukončila spolu s Albertem Einsteinem: „Musíme se dívat na hvězdy, abychom byli schopni chodit po zemi.“
„A mít odvahu a chuť stavět,“ navázal uznávaný architekt a člen Sdružení pro architekturu a rozvoj Josef Pleskot. „Musíme mít odvahu zastavovat v Praze složitá území jako je to u stanice metra Vltavská,“ apeloval. Město nyní prověřuje, zda by tam šla umístit nová koncertní hala pro minimálně dva tisíce posluchačů, která v metropoli chybí. Ta by se podle něho mohla stát tou ikonickou stavbou, po které město tolik volá.
Že by se Praha měla stát městem krátkých vzdáleností, vysvětloval architekt, urbanista a člen Sdružení pro architekturu a rozvoj Pavel Hnilička. Proto je ale třeba stavět hustě, což se projeví i v ekonomice a efektivitě města. Hranicí, od které náklady na výstavbu a údržbu technické a veřejné infrastruktury prudce rostou, je sto obyvatel na hektar. „Při této hustotě obydlenosti začíná také fungovat pěší přesuny. Od padesáti obyvatel na hektar funguje MHD a 30 obyvatel na hektar znamená závislost na automobilu,“ deklaroval Hnilička. Průměrná hustota osídlení v Praze je přitom jen 25 obyvatel na hektar.
Autoři Plánu správy a nakládání s památkou Světového dědictví Jan Sedlák a Miroslav Cikán upozornili, že v centru města, kde bývá tradičně hustota nejvyšší, klesl počet obyvatel na hektar na 50 a začíná se odtud vytrácet běžný velkoměstský život. Ten je podle nich snad ohroženější než samotné památky, hrozí nám ztráta identifikace s centrální částí města. Jedním z důvodů podle nich je, že se Praha na rozdíl třeba od Vídně v privatizaci bytů zbavila nástroje, jak život v centru ovlivnit.
O aktuálním problému Vídně, která je od loňska – a to přestože se o své památky příkladně stará – na seznamu ohrožených měst UNESCO, což znamená hrozbu jejího vyškrtnutí, pohovořil zástupce města Vídeň Rudolf Zunke. Vídni se zatím nepodařilo UNESCU vysvětlit, že nový 66 metrů vysoký dům na hraně ochranného pásma památkové zóny autenticitu a chráněné hodnoty města rozhodně nezničí. „Každá generace potřebuje vlastní architektonickou řeč. Ta se přirozeně mění. My máme koncepci výškových budov, která neznamená jejich zákaz. Město z nich ale musí mít nějaký prospěch,“ vysvětlil Zunke. Vlastník plánované budovy, která rozezlila UNESCO, se zavázal, že zrenovuje a bude se zdarma sto let starat o přilehlé veřejné kluziště. To je ve Vídni už od 19 století a město si jej přeje zachovat.
„Ať se vám to líbí nebo ne, Praha půjde do výšky,“ řekl na konferenci nizozemský architekt Pero Puljiz, který je spoluautorem ikonické radnice v Hardenbergu na východě Nizozemska a podílel se například i na plánu rozvoje města Vlasika nedaleko Moskvy. Od počátku roku 2009 je členem Dutch Green Building Council, která se zabývá udržitelností holandských měst. Odpovědí na nedostatek bytů a nákladovou udržitelnost města jsou v Amsterdamu právě výškové budovy a zintenzivnění hustoty výstavby. „Zvolili jsme pragmatický přístup,“ konstatoval Pero Puljiz. V Holandsku mají podle něho věže téměř ikonický význam – v jedné takové sídlí symfonie – a města používají výškovou výstavbu s kvalitním parterem a veřejným prostorem, aby lákala nové firmy, podniky a investory.
tisková zpráva SAR – 31. května 2018
___________
Praha by měla být do budoucna plánována jako metropole pro minimálně dva miliony lidí
Praha musí být do budoucna plánována jako metropole minimálně pro dva miliony lidí. Tomu musí odpovídat plánování města včetně kapacit nového územního plánu. Zaznělo to na mezinárodní konferenci „Potřebuje Praha moderní architekturu? A chceme výškové stavby?“, kterou dne 30. května 2018 za účasti špiček české architektury, developmentu a zahraničních hostů uspořádalo Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR).
„Podle statistik ČSÚ v současné době v Praze oficiálně žije 1,3 milionu lidí. Reálně však toto číslo bude výrazně vyšší, nejméně kolem 1,5 až 1,7 milionu a dalších 200 tisíc denně do Prahy dojíždí za prací. A to jsou stále ještě střízlivé odhady. Pokud započteme také turisty, je třeba počítat s tím, že denně se v metropoli pohybují více než dva miliony lidí a pro tyto počty je třeba město projektovat a budovat,“ řekl na konferenci šéf největší developerské společnost Central Group a člen Sdružení pro architekturu a rozvoj Dušan Kunovský.
Praha je totiž magnetem pro celou republiku. Přesto oficiální celkový roční přírůstek dosahuje jen asi sedm tisíc lidí ročně. Podle odhadů ale v Praze žije možná až 30 procent lidí bez hlášeného trvalého pobytu. Mobilní operátor spočítal, že na sídlišti Chodov přespává až o 30 procent více lidí, než je oficiálně hlášeno. Stejně tak pokud vyjdeme z počtu pracovních míst, výsledek je podobný. Je tu 900 tisíc pracovních míst, přitom obyvatel v produktivním věku je jen 650 tisíc.
V Praze je také zhruba 80 tisíc studentů, kteří nefigurují v žádných statistikách. Navíc denně ve městě přespí kolem 200 tisíc turistů a dalších minimálně 200 tisíc Středočechů do města denně dojíždí za prací. Dnes v Praze připadá na jeden byt 2,12 obyvatel, třeba v Mnichově je to ale 1,9 obyvatele. Lze tedy předpokládat, že i v Praze bude trend směřující k vyššímu počtu jednočlenných domácností zesilovat.
Praha moderní architekturu potřebuje
Praha podle Kunovského nezbytně potřebuje moderní a ikonickou architekturu. Samozřejmě jen citlivě zasazenou vůči stávajícím stavbám v okolí. „Praha nemůže být jen skanzenem pro turisty, ale musí být městem pro život,“ vysvětlil Kunovský. Město se totiž musí rozvíjet, být dynamické a ekonomicky konkurenceschopné. Nemělo by být takovou měrou závislé na turismu. Aby se brzy nedostalo do pozice měst jako jsou Benátky nebo Barcelona, kde místní začínají proti turistům protestovat, protože vysoké ceny bydlení pro turisty z města vyhánějí běžné obyvatele.
K uspokojení vysoké poptávky po bydlení je také vhodnější využít co nejefektivněji kapacity území především na brownfieldech. A k tomu jsou ideální výškové stavby. Ty totiž umožní koncentrovat výstavbu na relativně malé území a zbytek může být zachován pro zeleň, veřejný prostor a život v něm. I příklady ze zahraničí přitom ukazují, že kapacity uvnitř města je třeba efektivně využít a umožnit tak městu růst uvnitř a nerozlézat se do krajiny. Jen dostatečně kapacitní výstavba uvnitř hranic Prahy totiž zastaví růst cen bydlení, který je dán nedostatkem bytů na trhu a který dnes nutí střední třídu hledat bydlení mimo hlavní město a za prací do Prahy dojíždět.
tisková zpráva Central Group
Související články:
Potřebuje Praha moderní architekturu? A chceme výškové stavby? 21.5.2018
Když si to člověk pročte, je tam až záplava věcných argumentů a rozumných řešení. Ale proč proboha potom stačí spolky typu Klubu za starou Prahu nebo různé |iniciativy|, tvořené pár lidmi, kteří ovšem ve vazbě na média dostanou obrovský prostor a zazdí kdejakou dobrou věc? Proč se tam nehovořilo třeba o tom, jak kvalitní projekty typu paláce na Národní naberou ohromné zpoždění a stojí díky tomu dvakrát tolik? To je ta občanská společnost? To je ta |svoboda|?
Pravdou je i to, že centrum Prahy už prostě pro normální Pražany a ostatní občany celé republiky prostě není. V centru se nedá bydlet, jiná |slavná| samozvaná instituce zvaná Auto-mat dělá vše pro to, aby zde normální lidé ani bydlet nemohli (vjezd aut a jejich parkování pro rezidenty je prakticky nemožný) a vše je přizpůsobováno pouze turistickému ruchu….ale hromadnou dopravu, infrastrukturu a vše, co je pro provoz celého města potřeba a na čem zakládají svůj byznys hoteliéři, obchodníci, gastronomové hradíme my všichni a částečně i celá republika, ale pro nás už to prostě není..možná, že je dobře, že je magistrála tam, kde je, aspoň ty Vinohrady jsou |obyvatelné|….ale od Karláku po Florenc a od oné magistrály po Hrad a Letnou je to území, kde se nejenom já cítím už jako někdo, kdo tady nemá co dělat.