Pražské Quadriennale nabídne hvězdně obsazený architektonický program a změní vzhled centra města

V Praze 28. 4. 2011 – O tom, že je architektura nedílným prvkem Pražského Quadriennale, se přesvědčí každý obyvatel i návštěvník Prahy mezi 16. a 26. červnem. Projekty, jež souvisejí s architekturou či využitím veřejného prostoru a budou součástí této největší světové přehlídky scénografie a divadelní architektury, totiž dočasně pozmění podobu některých míst v metropoli. A nepůjde jen o originálně pojatý architektonický prostor pro současné umění – impozantní instalaci boxů na piazzettě Národního divadla – či mezinárodní architektonickou výstavu a kreativní laboratoř v podmanivém prostředí Pražské křižovatky (Kostel sv. Anny).

Slovensko. Stanice Žilina-Záriečie je nezisková organizace, jež přeměnila starou železni stanici v prostor, který lze využívat k akcím alternativní kultury. Zajímavým aspektem tohoto projektu je skutečnost, že divadlo je vyrobeno z netradičního materiálu – z bas od piva.
Recyklací železniční stanice vznikl multifunkční kulturní objekt a recyklace bas od piva stvořila současný architektonický objekt – divadlo.

V programu Pražského Quadriennale (PQ) najdou zájemci také přednášky, prezentace či moderované diskuse s několika desítkami mladých i zavedených architektů, urbanistů anebo tvůrců pracujících programově s veřejným prostranstvím. „Rádi bychom v Pražské křižovatce vytvořili mezinárodní diskusní fórum o architektuře a prostoru pro současné umění a divadlo. Proto jsme pozvali světoznámé osobnosti z různých oborů, jako jsou sociolog Richard Sennett, architekti Arata Isozaki a Charles Renfro či teoretik Marvin Carlson. Do debaty se zapojí i Václav Havel a Eva Jiřičná, kteří Kostel sv. Anny znovuobnovili jako křižovatku názorů, myšlenek a tvůrčího dialogu,“ říká Daniela Pařízková, výkonná ředitelka PQ.

Výmluvný je už samotný název Architektonické sekce: Divadelní prostor přítomný a budoucí. Výstavní část i výzkumná laboratoř mají společného jmenovatele, kterým je krize současné divadelní architektury a prostoru pro divadlo. Výstavní části architektonické sekce se zúčastní na tři desítky zemí z celého světa, které budou prezentovat realizace z posledních let, projekty, které spatří světlo světa až po PQ, či čistě teoretické vize prostoru pro současné divadlo či umění.

„Chceme tvůrčím způsobem mapovat, co aktuálně znamená ´prostor pro performance´, kde lze hrát divadlo či realizovat jinou uměleckou formu,“ říká kurátorka Dorita Hannah. „Budeme od architektury staveb abstrahovat více k architektuře prostoru, času i lidských vztahů. I diváci se mohou setkat s performance v rámci politického mítinku nebo veřejného parku.“

Všechny hlavní programové části PQ pojí pečlivý výběr architektů a designérů. Zmíněné boxy vzniknou podle projektu izraelského architekta Orena Sagiva. Prostor Veletržního paláce, kam je situováno hlavní centrum Pražského Quadriennale, bude připraven na základě návrhů progresivního polského ateliéru WWAA a generálního komisaře PQ 2011 Borise Kudličky. Ti například společně projektovali i oceněný Polský pavilon na loňské výstavě EXPO v Šanghaji. Více na www.pq.cz.

Nepřeberné množství variant toho, jak může vypadat prostor pro divadlo v 21. století, bude ke zhlédnutí v Pražské křižovatce v rámci Architektonické sekce. Do kategorie neotřelého přístupu spadá například polská prezentace, jejíž tvůrci představí divadelní prostor spíše jako „zdivadelňované místo“ sdílených příběhů a zkušeností lidí. Naopak nuance chodu funkčního kulturního centra, Municipal Theatre v Amsterdamu, kombinující v sedmi sálech s kapacitou 5000 návštěvníků současné divadlo s projekcemi filmů, přiblíží Nizozemci. K legendární škole a stylu Bauhaus odkáže německá expozice.
 

Nizozemí.  Nalezený prostor na Mléčné dráze. Amsterdamské městské divadlo se poprvé otevřelo návštěvníkům v roce 1894 a od toho dne zůstává nejvýznamnějším divadlem v Nizozemí. Jeho domovský soubor je největší a nejdůležitější holandské divadelní seskupení Toneelgroep Amsterdam.
Na konci 80. let 20. století dal soubor Toneelgroep Amsterdam jasně najevo, že tradiční kukátkové jeviště Městského divadla už nevyhovuje jeho uměleckým potřebám. Soubor budovu divadla opustil a přesunul se do opuštěné tovární haly. Postupně však začal toužit po variabilnějším divadelnějším prostoru blíže amsterdamské divadelní čtvrti. Po dlouhém hledání padlo rozhodnutí postavit za Městským divadlem novou scénu.
Za Městským divadlem se nachází Melkweg (Mléčná dráha), což je mezinárodně proslulý hudební klub. „Mléčná dráha“ chtěla větší sál pro koncerty. Byla vypracována studie, která měla zjistit, zda je možné projekt koncertního sálu spojit s výstavbou jednoúrovňového divadla. Odpověď byla kladná.
Ukázalo se, že je možné Melkweg rozšířit ze hranice pozemku Městského divadla a novou divadelní scénu postavit na budově Melkweg. Tím se Městské divadlo a Melkweg spojily a v centru Amsterdamu vznikl jedinečný komplex se sedmi sály celkem pro 5000 diváků.
Nové auditorium bylo dokončeno v roce 2009 a lze jej využívat mnoha různými způsoby: jako tradiční divadlo s pevnými sedadly, jako koncertní sál pro 1500 stojících nebo 850 sedících diváků, nebo jako víceúčelový prostor (black box) umožňující experimentování s různým uspořádáním hlediště a jeviště. Auditorium spojuje atmosféru „nalezeného divadelního prostoru“ se špičkovou technologií moderního variabilního divadla / koncertního sálu

Kanaďané se zaměří na pozoruhodnou architekturu dočasné venkovní scény The Opéra-pallete. Ta se letos poprvé stane součástí Mezinárodního operního festivalu v Quebecu a bude celá tvořena z palet a přepravek. Slibný projekt věnovaný divadlu na ulici a prostorům pro performery mimo jakýkoliv systém veřejné podpory připravuje Chile.

Kanada. Operní paleta. Dočasnou efektní architekturu stvořenou pro konkrétní akce lze přestavět, zpochybnit a zrevidovat. Lze ji rozebrat, odstranit a předělat. Lze ji obnovit a vzkřísit jako přemalovaný detail na staré olejomalbě. Architektovi nabízí vzácnou příležitost práce s dočasností, ve které přetrvává jen myšlenka nebo prostorový předpoklad, který se vyvíjí a proměňuje v průběžném procesu zkoumání a tvorby, témat a materiálů.
Operní paleta předkládá návrh proměny banálního, běžného předmětu (transportní palety) ve stavební kámen dočasné venkovní operní scény. Paleta je pojata jako všestranný architektonický prvek, který slouží jako stavební materiál, podpůrný konstrukce i dekorace.
Využití palety je vlastně cesta: z továrny na scénu a zpět. Projekt se nachází ve dvoraně Konzervatoře v Quebec City vedle nejvýznamnějšího divadla města. Tato dvorana a Grande Théâtre byly postaveny v roce 1970 na základě mezinárodní soutěže návrhů, ve které zvítězil Victor Prus a od té doby je využívána jen zřídka.
Operní paleta bude postavena v létě 2011 pro 1. Quebecký mezinárodní operní festival, který otevře tenor Plácido Domingo.

Na odlišnosti prezentací současného divadla ve vztahu k architektuře upozorní část Spojených států amerických, v níž se autoři zaměří rovněž na sociální, kulturní, náboženské i ekonomické komunity. Až exotické možnosti současné divadelní produkce nabídnou architekti z Nigérie, kteří budou demonstrovat průniky tradičního lidového divadla a západoevropských postupů. Nosným tématem je i recyklace budov. Švédsko tak bude například prezentovat projekt využívající budovu prvního švédského nukleárního reaktoru. Slovensko představí úspěšný projekt Stanica Žilina-Záriečie.

Švédsko. Švédsko si ke své prezentaci zvolilo prostor, který byl původně postaven za zcela jiným účelem, ale posléze byl přeměněn, aby mohl být využíván tak, jak je využíván dnes.
R 1 byl prvním jaderným reaktorem ve Švédsku. Byl to výzkumný reaktor umístěný ve skále 25 m pod Královským technologickým institutem (KTH) nedaleko Stockholmu.
Reaktor byl v provozu od 13. července 1954 do 6. června 1970. Poté byl přemístěn a zbyla po něm hala, která zůstala nevyužita až do konce 90. let 20. století, kdy ji organizace KTH Media začala využívat k nejrůznějším performancím a k mediálnímu výzkumu.

Mezinárodní laboratoř, pracující s osvědčenými divadelními koncepty, aktuálními (i radikálními) idejemi, teoretickými přístupy i vizemi, jak do budoucna překonat stávající krizi architektonického prostoru pro současné divadlo, povede zmíněná novozélandská architektka Dorita Hannah. Veřejné prezentace výsledků této laboratoře budou v Pražské křižovatce přístupné po celou dobu konání Pražského Quadriennale.

Široká veřejnost se bude moci zúčastnit i debatního a přednáškového formátu Talks soustředícího nejzajímavější témata a osobnosti do několika tematických bloků, a to včetně architektury a urbanismu. V moderovaném panelu i na samostatných prezentacích se představí například jeden z předních urbanistů a sociologů, Richard Sennett ze Spojených států, jenž společně s Josifem Brodským a Susan Sontagovou zakládal pod hlavičkou New York University „The New York Institute for the Humanities“. V jednom z panelů vedle sebe zasednou i Eva Jiřičná a Václav Havel.

Na řečnickou otázku Richarda Sennetta ´Kde je divadlo´ naváže Charles Renfro z věhlasného newyorského ateliéru Diller Scofidio + Renfro s příspěvkem nazvaným ´Kdy je divadlo´. Možnosti odpovědí na ´Co je divadlo´ a mimo jiné i na téma sémiotika divadelní architektury, nabídne vlivný americký teoretik a autor téměř patnácti knih o teorii i praxi divadla, Marvin Carlson. A konečně, k tématu ´Proč je divadlo´ přijede diskutovat jeden z nejvlivnějších architektů současnosti, Japonec Arata Isozaki. Ten vtiskl podobu řadě kulturních a společenských svatostánků po celém světě: Concert Hall v Kjótu, Muzeu současného umění v Los Angeles, Sportovní hale v Barceloně nebo Domus Casa Del Hombre v La Coruñe.

Další inspirativní a veřejnost oslovující projekty a architektonické prostory pro divadelní produkci představí projekce na tzv. Media Tower. Nebudou chybět ani ty, jež navrhla slavná švýcarská výtvarnice a performerka Pipilotti Rist anebo jedna z ikon soudobé architektury Zaha Hadid.

Zřejmě nejviditelnější součástí architektonického programu na Pražském Quadriennale se stane zmíněná instalace / inscenace boxy s barem i nočním kinem. Boxy zároveň nejlépe ukážou prolínání umění, architektury a veřejného prostoru: hlavní architekt Izraelského národního muzea Oren Sagiv ve svém konceptu nápaditě propojil labyrint třiceti boxů a obřích kostek, kde budou probíhat umělecké prezentace i živé performance, s veřejně přístupnou střechou, s terasami a odpočinkovými moly.

Vedle svého unikátního provedení budou boxy lákat návštěvníky i náplní. Pozvání totiž přijali tvůrci reprezentující to nejlepší ve svých oborech: italský divadelní experimentátor Romeo Castellucci, špičkový tanečník a choreograf Josef Nadj nebo rusko-americká umělecká dvojice Ilya a Emilia Kabakovovi. „Jde o projekt otevřené architektury vybízející návštěvníky k interakci i podněcující jejich imaginaci. Věříme, že se do boxů budou diváci rádi a hojně vracet,“ říká Sodja Lotker, umělecká ředitelka Pražského Quadriennale.
 

– – – –  

Celosvětově sledovaná a významná událost promění Prahu v epicentrum světového divadla. Program Pražského Quadriennale (PQ) nepřehlédne žádný z obyvatel či návštěvníků metropole, protože se bude odehrávat na mnoha místech po celé Praze. Centrem akce se stane Veletržní palác – budova Národní galerie. Ten nabídne mimo jiné ukázky nejlepších divadelních projektů za poslední roky z více než 60 zemí, netradiční pojetí kostýmů a také program pro děti.

Cílem Pražského Quadriennale scénografie a divadelního prostoru, které se letos koná podvanácté, je přiblížit aktuální práci divadelních výtvarníků, designérů a architektů z celého světa co nejširší veřejnosti. Organizátoři připravují vedle ryze odborné náplně přednášek a workshopů i množství programových bodů určených početnému publiku. V tuto chvíli se k účasti na Pražském Quadriennale přihlásilo přes 70 zemí ze všech kontinentů. Nechybí tradiční účastníci PQ jako USA, Německo či Norsko, ale vůbec poprvé se přihlásily i státy jako Venezuela, Libanon či Nigérie. V letošním roce očekávají organizátoři na 40 000 návštěvníků z celého světa.

Nejrozsáhlejší z programových částí bude tradičně Sekce zemí a regionů s interaktivními prezentacemi nejlepších divadelních inscenací posledních let, počítající s přímým zapojením dospělých i dětských návštěvníků. Stejně jako v předchozích letech bude velký prostor věnován studentům uměleckých škol: jak ve výstavní Studentské sekci s expozicemi škol z jednotlivých zemí, tak na Scenofestu – vzdělávacím projektu, který tvoří zejména workshopy a představení. Otázkou „Co je dnešní prostor pro divadlo?“ se bude zabývat zcela nově pojatá Architektonická sekce.

Na proměně podoby i života centra české metropole se bude výrazně podílet i mezinárodní projekt Intersekce: Intimita & spektákl, jeden z hlavních programových pilířů letošní přehlídky. V rámci tohoto „nedisciplínovaného projektu Pražského Quadriennale“ dojde k propojení rozličných oblastí a žánrů současného umění, které pracují se scénickou akcí jako instalace, video art, performance, body art, móda, nová média, architektura či site-specific. Intersekce nabídne mimo jiné nepřehlédnutelnou venkovní instalaci / performance, tzv. boxy. Tento nový, architektonicky originálně pojatý prostor pro umění čítající 30 boxů naplněných instalacemi a performancemi, bude na piazzettě Národního divadla přístupný od 16. do 26. června.

Tři výstavní soutěžní sekce Pražského Quadriennale, v nichž mohou země a umělci získat hlavní cenu Zlatou trigu a další ocenění, doplní různé programy, které osloví nejširší mezinárodní publikum: kostýmní projekt Extrémní kostým, projekt světelného a zvukového designu Světlo a zvuk a samozřejmě Intersekce.

Podrobnější informace včetně umělecké koncepce a statutu PQ 2011 i archivu jednotlivých ročníků Pražského Quadriennale od roku 1967 jsou k dispozici na www.pq.cz.