Pražský Veletržní palác se před 20 roky stal chrámem umění

(ČTK) – Pražský Veletržní palác je jedinečným příkladem meziválečné funkcionalistické architektury, svému původnímu účelu – tedy pořádání veletrhů a výstav – ale sloužil jen poměrně krátce. Po ničivém požáru v polovině 70. let se dokonce uvažovalo o jeho zboření, nakonec ale palác nalezl nové uplatnění jako sídlo sbírky moderního a současného umění Národní galerie (NG). Po dlouhé rekonstrukci se veřejnosti otevřel před 20 lety, 13. prosince 1995.

Nepřehlédnutelná dominanta Holešovic se ale během let stala pro Národní galerii spíše přítěží, provoz stavby údajně spolkne až polovinu rozpočtu celé instituce a stále častěji se hovoří o nutnosti další rekonstrukce. Objevily se dokonce úvahy, podle kterých by se NG vyplatilo Veletržní palác opustit a nechat postavit pro sbírky moderního umění nové sídlo. Zatím ale palác slouží svému účelu a kurátoři alespoň chystají výraznou obměnu jeho expozice, která beze změn přežila téměř 15 let.

Veletržní palác nabízí stálou expozici zaměřenou na domácí i zahraniční umění zhruba od druhé půlky 19. století po dnešek. K vidění jsou například díla Augusta Rodina, Paula Cézanna, Paula Gauguina nebo Vincenta van Gogha, z českých autorů jsou v holešovickém paláci k vidění obrazy od umělců předminulého století jako byl Karel Purkyně, přes Toyen, Josefa Šímu a Jindřicha Štyrského až po Karla Nepraše nebo Michaela Rittsteina, nechybí ani díla současná.

Jedinečným uměleckým dílem je ale i samotný Veletržní palác, považovaný za jednu z nejkrásnějších funkcionalistických staveb na světě. Postaven byl podle návrhu architektů Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla pro společnost Pražských vzorkových veletrhů mezi roky 1925 až 1928. Ve své době udivil rozlehlostí a koncepcí i racionálním pojetím. Palác s osmi nadzemními a dvěma podzemními podlažími nabídl rozsáhlé výstavní sály a kinosál, v nejvyšším patře pak byly kavárna a restaurace s výhledem na Prahu.

Podobu Veletržního paláce ocenil i guru funkcionalismu, věhlasný francouzský architekt Le Corbusier při své návštěvě Prahy v roce 1928. Původně však nemělo zůstat pouze u této jedné budovy, v Holešovicích totiž mělo vyrůst soběstačné veletržní město se dvěma výstavními budovami (druhá, prakticky dvojče Veletržního paláce, bylo plánování do míst dnešního Parkhotelu) a doprovodnými budovami pro administrativu. Ekonomická krize a následná válka ale udělaly plánům přítrž.

Od konce 40. let pak začal význam paláce jako místa pořádaní veletrhů upadat. Stavbu, ve které se dřív představovaly novinky ze světa průmyslu i zábavy (právě zde se třeba československá veřejnost poprvé mohla řádně seznámit s televizí), postupně obsadili úředníci a obchodníci z podniků zahraničního obchodu. Nešťastně provedená adaptace – příčky mezi kancelářemi byly vybudovány jen z dřevotřísky a hobry – ale přispěla k ničivému požáru, který v srpnu 1974 budovu téměř zničil.

Škoda způsobená jedním z nejničivějších požárů v novodobých dějinách Prahy byla vyčíslena na stovky milionů tehdejších korun a nad osudem Veletržního paláce se začala stahovat temná mračna. Vyhořelou a vážně poškozenou budovu obklopila plechová ohrada a existovaly dokonce úvahy, že by ji nejlepší zbořit. K demolici situace nakonec nedospěla, dlouho ale trvalo, než se rozhodlo, co s palácem dál. Objevily se plány na nemocnici, studentskou kolej, obchodní dům nebo návrat ke kancelářskému využití.

Nakonec Veletržní v roce 1978 získala Národní galerie a s opravami se začalo teprve o devět let později. Téměř desetiletou rekonstrukci provázelo hned několik změn termínu otevření a celkový účet se vyšplhal na miliardu korun. O přetvoření paláce v reprezentativní stánek moderního umění se výrazně zasadil Jiří Kotalík, ředitel Národní galerie mezi roky 1967 až 1990. Jeho vizi, podle níž se měl palác stát komplexním centrem současného umění, se ale podařilo naplnit jen zčásti.

Veletržní palác bude dál sloužit umění, NG uvažuje i o novostavbě
(ČTK) – Po dvacetiletém využívání Veletržního paláce pro potřeby prezentace umění se debatuje o tom, zda je tato náplň domu postaveného pro jiné účely ideální. Národní galerie v Praze v něm vystavuje moderní a současné umění. Členitý interiér ale neumožňuje některá díla vystavovat, má velmi drahý provoz a dům za 20 let provozu potřebuje opravy. Současný ředitel NG Jiří Fajt po svém nástupu do čela NG začal mluvit o opuštění paláce a potřebě nové budovy. Po roce se nyní přiklání spíše k setrvání v něm, podmíněném rekonstrukcí a přestavbou.

Ty by si ale vyžádaly stovky milionů korun. O špatném stavu budovy se mluvilo již před Fajtovým nástupem. Tehdejší ředitelka Sbírky moderního a současného umění Helena Musilová v roce 2013 uváděla, že dům potřebuje rekonstrukci pláště, která by mohla snížit veliké energetické ztráty. NG ji vyčíslila na přibližně 250 milionů korun, což je víc než činí roční státní příspěvek pro celou instituci. Objekt je natolik náročný na provoz, že z ročního rozpočtu NG spolkne 78 milionů korun, což je 55 procent z nákladů na provoz všech objektů NG. Z toho náklady na energii činí 32 milionů korun.

Stav Veletržního paláce patřil po Fajtově nástupu k nejspornějším stránkám NG. Kritizoval i své předchůdce za to, že získávali budovy bez předem stanovené koncepce jejich využití. Špatné podle něj je i to, že NG nikdy nezískala budovu postavenou přímo pro své potřeby a využívá výhradně objekty postavené pro jiné záměry v nejrůznějších epochách. Fajt proto začal mluvit o možnosti stavby nové budovy, která by mohla sloužit nejen NG.

Počátkem letošního roku o možné multifunkční novostavbě pro kulturní účely mluvilo i ministerstvo kultury. Především však ústy tehdejšího náměstka pro živé umění Miroslava Rovenského, kterého na jaře ministr kultury odvolal. Důležitá je i případná spolupráce s hlavním městem, které by stavbě pravděpodobně muselo poskytnout pozemek. Primátorka Adriana Krnáčová (ANO) v červnu uvedla, že Praha zvažuje výstavbu nové galerie. Být by prý mohla na Letné v místech, kde býval Stalinův pomník, a náklady na ni by nesl stát.

Fajt ani nová ředitelka Sbírky moderního a současného umění Milena Kalinovská se myšlenky na novostavbu nevzdávají. Možná i vzhledem k dlouhé době, kterou by architektonická soutěž a stavba zabraly, se nyní ředitel NG přiklání k setrvání ve Veletržním paláci.

V příštím roce chce NG podle něho hledat zadání pro architektonickou soutěž o návrh velkorysé rekonstrukce paláce. „Veletržní palác by se měl po rekonstrukci proměnit v hlavní sídlo Národní galerie s centralizovanou administrativou, depozitáři, restaurátorsko-technologickým zázemím, studovnami, knihovnou a archivem s veřejnou čítárnou a především výstavními prostorami odpovídajících měřítek,“ říká Fajt. Alespoň 60 procent výstavní plochy by mělo být posléze vyšších než sedm metrů, dnes má většina výstavních prostor výšku pouhé tři metry.

Jeho plány na proměnu Veletržního paláce počítají s poměrně velkým zásahem do budovy. Velká dvorana by pro dosažení větší výšky výstavních prostor musela být přepatrována, šlo by tedy o vestavbu do současného objektu. Veletržní palác by se měl podle Fajta proměnit i zvenčí, rád by odstranil rampu, která dům odděluje od ulice. „Ve spolupráci s Prahou 7 se NG podílí na dlouhodobém rozvoji okolí Veletržního paláce, který se stane přirozeným těžištěm živé umělecké čtvrti,“ řekl Fajt.