Pro šlechty útěchu

Fotogalerie ke článku (6)

Obr. 7 - Portikus Tereziánského ústavu šlechtičen s nápisem

Obr. 9 - František Fridrich, Theresianum disponovalo kočárovou vozovnou, asi 1890, Soukromá sbírka- Praha

Obr. 8 -

Obr. 10 - Jitschinsky, Půdorysy ústavu šlechtičen na Hradčanech v Praze, 1855

Obr. 13 - Hradní zřízenec pózuje před vchodem do Pozemkového úřadu pro Čechy a Moravu, 40. léta 20. století. Nade dveřmi je patrný nápis Ministerstvo vnitra

Obr. 14 - Čp. 2 po odchodu nacistických správních úřadů

Celá fotogalerie (6)

MARTIN HALATA

Zřízení Tereziánského ústavu: Theresianum, Theresian’sches Damenstift, Damenstift, Ústav zchudlých šlechtičen na Hradě pražském, 17. 2. 1753
Císařovna Marie Terezie sdělila reskriptem ze dne 17. února 1753 prezidentu české reprezentace a komory, že se rozhodla zřídit v Praze nadační ústav zaopatřovacího charakteru („Weltlichen Stift“) pro 24 zchudlých šlechtických dam a hodlá svojí nadaci věnovat bývalý Rožmberský dům na Hradě. Ve stejném reskriptu požádala o předložení plánových podkladů rožmberského domu.

Ilustrace1,2:
1) Císařovna Marie Terezie, zakladatelka Tereziánského ústavu na Hradčanech v Praze, APH-ST
2) Arcivévodkyně Marianna Rakouská (Maria Anna Josepha Antonia, 1738 Wien-+1789 Klagenfurt), druhorozená dcera císaře Františka I.Štěpána Lotrinského a Marie Terezie, první kněžna abatyše Tereziánského ústavu šlechtičen v Praze na Hradčanech, reprofoto MH


Domy pro Tereziánský ústav: 1753
Česká reprezentace a komora panovnici vyhověla: předložila zprávami z 24. a 29. března 1753 přehledné plány Rožmberského domu s návrhy na rozdělení místností a rozpočet stavebního a zařizovacího nákladu. Panovnice ovšem mezi tím byla upozorněna, že na Menším Městě pražském se nachází skvělý dům, palác Valdštejnský, dostatečně rozsáhlý a reprezentační pro účel prestižního šlechtického dámského ústavu. Ve zprávě se hovoří o částce 30 000 zlatých za koupi. Valdštejnský dům byl nadto již vybaven domácí kaplí a rozlehlou — proslavenou — zahradou. Jednání s Valdštejny nevedlo ke zdárnému konci: kupní cena byla dvojnásobná a navíc hrozil vstup do nadační kompetence, kdy Jiří hr. z Waldsteina požadoval, aby jedna z valdštejnských dam trvale zastávala významné místo v čele nadace i vedení nadačního domu.

Ilustrace 3,4
3) J.Hoefnagel-F.Hogenbergh: Pohled na Hrad od Letné,1572-1618, reprofoto
4) Philip van den Bossche-J.Wechter: Hrad kolem roku 1606, reprofoto z knihy

Pacassi, domy a jejich směna v rámci hradního okrsku: 1753-1755
Marie Terezie upustila na radu prezidenta české komory a reprezentace Netolického od koupě Valdštejnského paláce v květnu 1753. Nyní vyvstala otázka finančních toků: kde vzít dostatečný obnos na přestavbu rožmberského domu (38. 000 zlatých) a obnosy na zřízení nadace. Protahované jednání na straně české dvorské kanceláře ve Vídni a české komory a reprezentace se Marii Terezii nezamlouvalo, a rozhodla se poslat do Prahy dvorního stavitele Pacassiho, aby do jednání vstupoval, vypracoval nutné rysy a podával návrhy. Bylo to však Pacassi, který na místě zjistil, že mezi domem Rožmberským, jeho zahradou a kolegiátním kostelem Všech svatých stojí skupina domů, o něž by se dal ústav rozšířit až k řečenému chrámu. Domky bylo dle Pacassiho bylo možné vyměnit za dům ve Vikářské ulici, zvaný Stará dělolijna (Giesshaus) ve Vikářské ulici (mezi Hradem a Vikárkou). S návrhem Pacassiho císařovna souhlasila a nadto v roce 1755 určila kostel ve zřizovací listině Damenstiftu za kostel ústavní s tím, že pro účel sakristie bude v budově zřízena místnost. Nejasnosti, zanesené v reskriptech i nadačních listinách ohledně směny nemovitostí mezi Theresianem a Metropolitní kapitulou u sv. Víta byly právně neurovnány a staly se zdrojem trvalého sporu obou institucí.

Ilustrace 5
5) Pozemek potomního Tereziánského ústavu šlechtičen v roce 1753: půdorysy budov, kresba z roku 1933, APH-NPS

Předobraz Theresiana: Savoysches Damenstift zu Wien, 1688
Marie Terezie ve svých snahách zřídit dámský nadační dům měla ve Vídni inspirativní zdroj: fungující šlechtický ústav podobného založení. Jednalo se Savojský ústav šlechtických dam (Johannesgasse 15-17, Innere Stadt- 1. okres města Vídně). Palác a nadace vznikly v roce 1688 díky spojení dvou starších domů a vešly do majetku knížete Thomase Emanuela ze Savoye- Carignanu. Po jeho smrti kněžna- vdova Marie Terezie Antonie, rozená princezna z Lichtenštejnu, odkázala dům za sídlo šlechtického světského dámského ústavu ( „Adeligen Weltlichen Damenstift“) pod protektorátem lichtenštejnského majorátu. Ústav měl zvláště pečovat o starší a zchudlejší šlechtické dámy, aby nebyly odkázány na přízeň či nepřízeň svých velkých rodových vztahů a aby mohly pěstovat svoje záliby a vést život přibližně v takových intencích, na jaké byly zvyklé v době správy vlastního majetku. Ústav existuje podnes, i když poslední regentka, hraběnka Carolina von Fünfkirchen, zemřela roku 1980, a v domě dnes nežije žádná obyvatelka.

Ilustrace 6
Vstupní portál Savojského ústavu ve Vídni, foto MH 2006

Marie Terezie, Zbožná Císařovna, po dosažení Míru Doma I v Cizině, tuto Budovu věnovanou větší Slávě Boží a pro Šlechty Útěchu nechala vybudovat v Roce Vykoupení 1755
Nadace Tereziánského ústavu na Hradčanech v Praze byla založena nejpozději zřizovací listinou ze dne 28.8.1755. K témuž roku se hlásí opis na portiku Ústavu (viz nadpis této pasáže textu). Statut ústavu šlechtičen zdůraznil, že se jedná o světský šlechtický úřad, nikoli řeholní instituci. V domě na Jiřském náměstí ovšem řeholní pořádek panoval: dámy absolvovaly mnohahodinové denní modlitby, vedly společné stravování a společné disputace se doporučovaly. Hradčanský ústav byl ustanoven pro 24 — 30 šlechtických dam ve věku od 18- 24 let (18 let v případě sirot) z „ dobrých rodin“. Kvalita rodiny se vyžadovala, a při vstupu do ústavu musely být předkládány tzv. Ahnenprobe- důkazy o předcích a jejich rodové kvalitě, tedy příslušnosti nejméně k 1. společnosti (nejvyšší šlechta, blízká dvoru), pokud již ne přímo k širší rodině panovníka. Členky se nazývaly„kapitulárky , od počátku 19. století také kanoničky. Zcela v intencích civilizačního obrazu urozené ženy 18. století se dámy měly vzdělávat v základech nauk, v praxi v obou zemských jazycích (německém a českém), aritmetice, přípravě pokrmů, vedení palácové domácnosti, v šití a kreslení.
V roce 1789 byl hradčanský ústav spojen s ústavem novoměstským (založen roku 1701) a na příkaz Josefa II. bylo sjednoceno užití tzv. řádového znaku- spony na prsou a hermelínového pláště.

Ilustrace 7, 7bis
Portikus Tereziánského ústavu šlechtičen s nápisem:
MARIA THERESIA PIA AUGUSTA POSTRANQVILLITATEM DOMI FORISQVE ASSERTAM SACRAS HAS AEDES AD MAIOREM DEI GLORIAM DIVINI CVLTVS INCREMENTVM ET NOBILITATIS SOLATIVM FIERI FECIT A.O.R. MDCCLV, 1820, lept, APH-GS
7bis) Pohled na budovy Theresiana od jihovýchodu, před rokem 1890, Z. Reach, APH-FJ

Korunovace českých královen, 1782
V roce 1782 se propojily osudy theresiánských šlechtičen s klášterem benediktinek u sv. Jiří na Hradě. Zásahem racionálního císaře Josefa II. byl benediktinský klášter zrušen a privilegium asistence při korunovaci české královny- od 14. století náležející abatyši svatojiřské- přešlo na představenou Ústavu šlechtičen. Ústav tak získal na další slávě a značně povýšil svou prestiž.

Fungující dům
Exkluzivní společenství šlechtických dam mělo k dispozici štáb palácového služebnictva (Hausdienerstaab), budovu spravoval palácový hejtman se svým štábem (Stifthauptmannschaft). V čele ústavu stála kněžna-abatyše a její kancelář (ve složení sekretářka, kostelnice, učitelky, prokurátorka a prefektka) a ústav tak de facto kopíroval strukturu dvorních úřadů a dvorských služeb. Úřad palácového hejtmana spolupracoval, zvláště v 19. století s úřadem zámeckého hejtmana na Pražském hradě: Theresianum kupovalo od hradního eráru led do ledáren, palivové dříví, dílem seno z Hvězdy pro svoji stáj a ovoce a zeleninu z dvorských zahrad v případě, že nebyl na Hradě přítomen panovník či jeho dvůr. V domě platil palácový ceremoniel, i když poněkud méně formální a nákladný.

Ilustrace 8, 9, 9bis,9bisbis
8) Jindřich Eckert, Pohled na střechy Theresiana ze sv. Víta, kolem 1872, APH-FJ
9) František Fridrich, Theresianum disponovalo kočárovou vozovnou, asi 1890, Soukromá sbírka- Praha
9bis) Ruppe: Pohled na paláce Hradu a Tereziánský ústav je nejstarším známým panoramatem pražských fotografů, APH-FJ
9bisbis) A. Kirnig: Romantická scenérie Rajské zahrady pod okny Theresiana v 80. letech 19. století, olej, 1883, reprofoto-soukromá sbírka

Ústavní byty
Pacassiho přestavba rožmberského domu z renesančního paláce vytvořila palácový typ, který byl podobný všem palácovým, zámeckým či hradním stavbám habsburského dvora a který se v mnohém přibližoval i interiérovému řešení Nového paláce Pražského hradu, zvláště jeho 3. patru městského traktu. Apartmán šlechtičny byl tvořen 3 pokoji: velkým pokojem s hlavním vstupem z chodby. Z tohoto pokoje se vcházelo do menší ložnice bez vstupu na hlavní koridor. K bytu náležel také menší pokoj komorné. Tento apartmánový model se opakuje třicetkrát v prvním a druhém podlaží Theresiana. Interiérové vybavení se nelišilo od nedalekých interiérů Nového paláce Hradu a bylo skromnější v příbytcích jednotlivých šlechtických dam než u abatyše, jejíž část ústavu se nazývala knížecí residencí ".

Ilustrace 10,11
10) Jitschinsky, Půdorysy ústavu šlechtičen na Hradčanech v Praze, litografie, APH-ST
11) Pohledy do interiéru apartmánů Nového paláce Pražského hradu kolem roku 1830: interiéry: skromné interiérové vybavení aristokratických apartmánů Nového paláce Pražského hradu bylo blízké zařizovacím zvyklostem Tereziánského ústavu šlechtičen, litografie, APH- ST

Ve 20. věkuâ?¦
Budova Theresiana ve 20. století byla svědky většiny zvratů, které se vázaly k dějinám střední Evropy. Po roce 1918 byla budova obyvatelkami urychleně opuštěna, a s jejich odchodem jako by na Jiřském náměstí nastal i konec „ světa včerejška“. Nová republika obtížně hledala budovy, do kterých by umístila nově zřizované úřady: ministerstva, rady, ale také prezidentské obydlí. Pražský hrad v těchto intencích plnil poslání centra nové moci: počítalo se zde nejen s umístěním prezidentského příbytku a sídla všech centrálních institucí, ale i s umístěním Národního archivu a útvaru podobného americké Kongresové knihovně.
Budovu Damenestiftu posléze získalo Ministerstvo vnitra ŘČS (1919). Správcem majetkové nemovitostní podstaty se tak stala instituce nového státu a zcela jiného zaměření a funkce.
S budovou bývalého Ústavu šlechtičen se ve 20. století pojí uzavření tzv. Pražské dohody (4. až 17. 5. 1920) během které bylo stanoveno, že do následnického Československa budou z vídeňských císařských archivů vydány archivní fondy (písemnosti všeho druhu, knihy, listiny, mapy, plány, atd.), které se pojí k teritoriu nynější RČS a jeho státních a územních samospráv z doby společného soustátí Rakousko- Uherského. Na základě této dohody m.j. začal fungovat Archiv Pražského hradu v Novém paláci na III. hradním nádvoří.
Neblahé období pro Pacassiho dům nastalo po okupaci Československa v roce 1939, kdy zde sídlil Pozemkový úřad pro Čechy a Moravu (Bodenamt für Böhmnen und Mähren) Úřad měl ve službách nacistů plnit cíle osídlovací politiky, nejasnosti panovaly ovšem v jeho subordinaci. Reinhardt Heydrich prosadil rozšíření působnosti Úřadu o úkoly, které byly svěřeny do pravomoci říšského komisaře pro upevnění němectví (Reichskomissar für die Festigung deutschen Volkstums) Himmlera a úřad podřídil vyššímu veliteli SS a policie při Úřadu říšského protektora K. H. Frankovi. Tento prosazoval do kompetence úřadu zájmy neblahého Rasse- und Siedlungshauptamt (RuSHA). Po roce 1945 se do Theresiana vrátilo ministerstvo vnitra, a Pacassiho architektura se až do roku 1989 stala obětí kulturní devastace, podřízené úkolům komunistického státního teroru.

Ilustrace12, 13, 14, 15
12) Pracovny APH s archiváliemi vrácenými na základě tzv. Pražské dohody v bývalém Tereziánském ústavu šlechtičen, amatérské foto asi 1922, APH-Ss PH-SF
13) Hradní zřízenec pózuje před vchodem do Pozemkového úřadu pro Čechy a Moravu, 40. léta 20. století. Nade dveřmi je patrný nápis Ministerstvo vnitra, foto Gubčevský, APH-Ss-SF
14) Čp.2 po odchodu nacistických správních úřadů, foto Gubčevský, APH —Ss -SF
15) Letecký pohled na Pražský hrad 70. léta 20. století, APH-Ss-SF



Velmi krátce z literatury a archiválií:
Ladislav Klicman: Vyjádření Archivu MV o budově Tereziánského ústavu šlechtičen, č.j. 239/Arch, 1920 — Národní archiv Praha, Guberniální komise pro Tereziánský ústav šlechtičen 1753 — 1804 - Národní archiv Praha, Kapitula Všech svatých 1418 — 1947- Národní archiv Praha, Tereziánský ústav šlechtičen v Praze, 1755 - 1930
Jitschinsky, Ferdinand: Kurze Darstellung der Grundung und des Bestandes des k.k. theresianischen adeligen Damenstiftes am Prager Schlosse, etc., Prag 1855- Archiv Pražského hradu, Nová plánová sbírka - Nina Nemetschke: Lexikon der Wiener Kunst und Kultur, Ueberreuter, Wien 1990, ISBN 3-8000-3345-3- Köpl, K.: Geschichte des k.k. freiweltlichen adeligen Damenstiftes zu den heiligen Engeln in Prag, Festschrift zur Feier des zweihundertjährigen Bestandes des Stiftes, Praha 1901- Kol.: Příběh Pražského hradu, Praha 2003, ISBN- 80-86161-72-2- Martin Halata: Vznik a činnost úřadu zámeckého hejtmana na Pražském hradě v letech 1860-1891, in: Historica Pragensia 3/2006- Fučíková E.- Halata M.-Scheufler P.: Pražský hrad ve fotografii 1856-1900, Praha 2006, ISBN 80-86217-94-9- Hamanová Brigitte: Habsburskové. Životopisná encyklopedie, Praha 1996, ISBN 80-85946-19-X- M. Bravermanová- A. Primusová- D. Karasová-M. Halata-J. Sojka: Na 4 nohách. Sedací nábytek Pražského hradu, Praha 2006, ISBN 80-86161-97-8

(Obrazový doprovod: Archiv Pražského hradu, fototéka Archivu Pražského hradu, soukromá sbírka Praha, archiv autora)