Členitý pozemek se starou rostlou zahradou najdeme v
příměstské části hlavního města. Okolní zástavba budí svým měřítkem příjemný
dojem venkova.
Klient: Tříčlenná rodina s pragmatickými požadavky na nové bydlení. Jedním z
požadavků: „Když budeme potřebovat větší rodinný vůz, nechceme být omezeni ve
výběru dle limitů pozemku.“ To se dá zcela jistě pochopit…
Dům je navržen jako dvoupodlažní, svým tvarem reaguje na místní okolnosti – malou
stavební parcelu, studnu, uliční čáru a omezený prostor před domem. Přízemí
nabízí krytý vstup, který zároveň prodlužuje zmíněný prostor pro parkování,
hlavní obytný prostor, hostovský pokoj/pracovnu, technické zázemí s malou
koupelnou, prostornou kuchyni s jídelnou a kryté venkovní sezení ve vykrojení
kolem studny. V patře pak, v prodloužení schodiště, malý odpočinkový prostor s
výhledem do zahrady, dvě ložnice a prostorné zázemí (šatny a hlavní koupelnu).
Autorská zpráva
Autor: Markéta Zdebská, spolupráce Pavla Hradilová, Jana
Horecká
Vizualizace: Jan Drška
A když berou tak utíkej ? :D Hele kdybych měl teď stavět dům tak se jistě chopím těhlech akcí různych.…
Vážně pokládáte za vhodné, aby jediný vstup do domu, sloužící nejen |domácím|, ale i návštěvám, procházel otevřenou kuchyní, za zády toho, kdo zrovna přepásán zástěrou cosi kutí u pracovní linky? Taky proporce mezi plochou ložnic v patře dimenzovaných jako menší taneční sály a naopak docela skromně vyvinutou hlavní obytnou plochou v přízemí, jejíž využitelnost je ještě navíc komplikována uspořádáním ve tvaru nepravidelně vyvinutého rohlíku, je opravdu netradiční… 🙂
A já si přisadím ještě podivným uspořádáním obývacího pokoje. Sedací souprava zády k oknu, jako by venku nebylo nic zajímavého, a čelem k prázdné zdi s obrazovkou jako v kině nebo ve třídě před tabulí. A když si budou chtít lidi povídat z očí do očí, tak musí ke stolu s tvrdými židlemi.