QUADRIO

Polyfunkční budova Quadrio
Místo: Spálená ulice, Praha 1 – Nové Město
Investor: CPI Property Group, Petr Beránek (project manager)
Autoři: Jakub Cigler, AIA, Vincent Marani, AIA,Cigler Marani Architects
Technický ředitel: Petr Kužela
Architekt projektu: Jan Hofman
Hlavní inženýři projektu: Marie Mrázová, Martin Junek
Statika: Václav Toman, Building, s. r. o.
Projektový tým: Ondřej Hrozinka, Pavel Neuberg, Martin Vítek, Klára Poskočilová, Jan Zajíček, Lenka Špirudová, Pavel Hrubý, Daniel Schrade, Michal Nácovský, Josef Skála, Valerie Roubalová
Generální dodavatel: Metrostav, a. s.
Prováděcí dokumentace pro GD: Helika, a.s.
TDI: Betkon, Miroslav Kulda
Fasády: Sipral, a. s.
Návrh: 2004 –2007
Realizace: 08/2012–10/2014
Plocha pozemku: 6200 m²
Celková podlažní plocha: 50 400 m²
Náklady: 3,1 mld. Kč
Foto: Filip Šlapal, není-li uvedeno jinak

  
O čem přemýšlím
JAKUB CIGLER

Fascinuje mne vztah člověka a stavby. Stavby kdekoliv, ale obzvláště ve městě. Je to vztah dennodenní, ale pokaždé jiný. Vztah díky každodennosti často pasivní, ale přesto naším podvědomím aktivně vnímaný. Je to pro mne hlavní důvod, proč jsem se stal architektem: pro závažnost a odpovědnost rozhodnutí, jejichž následkem vzniká tento vztah nejenom pro mne, ale také pro všechny ostatní.

Město, i tak starobylé, jako je Praha, se pomalu, ale neustále proměňuje. Je jako ledovec, který se téměř nepozorovatelně pohybuje neustále vpřed. Vzpomínám si, jak jsem v dětství chodil po Národní třídě, kde nestála Nová scéna ani obchodní dům Máj. Utkvěly mi v hlavě okamžiky, kdy se stavbou Máje zcela měnila proporce Spálené ulice. Výstavba stanice metra s fontánou a parčíkem přinesla další období, které zcela změnilo na řadu let Spálenou ulici; kvůli mým vzpomínkám na předchozí zástavbu na mě působila vždy jako provizorium v nezastavěné proluce.

Oproti jiným městům je možné Prahu charakterizovat drobnějším měřítkem staveb i prostorů. Mám však pocit, že charakteristický je pro Prahu také kontrast měřítek a stavby velkorysých rozměrů, podtrhující velkoměstský charakter. Paláce Koruna, Lucerna nebo Adria ve své době vnesly do svého místa nepůvodní strukturu zástavby i využití vnitrobloku.  Jejich okolí na ně ale později přirozeně navázalo, v případě Lucerny to byl mimo jiné dům U Nováků, v případě Adrie to byl později postavený Škodův palác. Quadrio navazuje z hlediska obchodního na Máj, z hlediska měřítka na Škodův palác a z hlediska prostorového na závěr Vladislavovy ulice a vytváří s nimi synergii adekvátní centrálnímu bodu města.

Praha je charakteristická tím, že ji tvoří vrstvy slohů a stylů, zastoupených vždy originály. Praha není eklektická, proto neakceptuje pseudostavby. Působí v ní totiž cize, neautenticky. Novostavba by měla tomuto městu a místu přinést novou kvalitu, jež reprezentuje dobu svého vzniku, ale současně navazuje na prostředí,do kterého vstupuje. Obohatit novým přístupem parcelu, jež není samostatným blokem ani pouze prolukou, není jednoduché zadání. Kontextem je zde celá škála staveb různých stylů, slohů, funkcí i měřítek. Quadrio je proto skupinou budov, výškově i prostorově členitých a tím navazujících na okolní městské prostory. Mým záměrem bylo toto místo dotvořit názorově svébytnou stavbou, vrůstající do tohoto místa a přinášející kvalitu a velkorysost.

Jako pohybující se ledovec, město se nepatrně v jednom místě změnilo a jeho okolí se seznamuje s novou situací. Nová stavba začíná žíta tím vrůstá do organismu města. Někteří lidév ní bydlí, jiní pracují nebo nakupují, někteří jen procházejí a potom čekají na tramvaj a někdo si jen prohlíží fluidní obličej pana K a přitom sis někým povídá a třeba taky něco popíjí.


Nedostatečná blomba
KAROLÍNA VOJÁČKOVÁ

Vždy, když se v centrální části, ne-li pak v historickém jádru města, postaví nějaká objemově významná stavba, vzbudí to spoustu emocí,podnětů k diskuzím, zároveň i živnou půdu ke kritice a analýze společnosti. Právě městské paláce, kulturní ale i administrativní nebo polyfunkční komplexy jsou nejlepším nositelem informace o aktuálním stavu kultury a společenství v místě svého vzniku. Po Palladiu a dalších projektech se Praha dočkala dalšího architektonického díla. Quadrio je přesně nositelem této výpovědi nám i dalším generacím.

Historický blok mezi ulicemi Národní třída, Spálená, Purkyňova a Charvátova byl ještě na konci 19. století tvořen přirozenou srostlicí činžovních domů v historizujícím slohu. Tyto městské domy byly postupně bourány a nahrazovány moderní architekturou z různých období. Roku 1938 padl rohový Šlikovský palác, který pak v 70. letech nahradil obchodní dům Máj od studia SIAL. Netrvalo dlouho a zbytek historické zástavby musel v 80. letech ustoupit stanici metra Národní třída. Toto místo bylo dlouho neutěšené a stejně jako například vestibul metra na Florenci, ale i jiných stanic, čekalo na nějakou novou ideu, která by vyplnila hluché místo ve struktuře města.

Zatímco stanice metra Florenc nebo třeba Kolbenova na svou „násadu“ zatím čekají, tak Národní třída se již dočkala v podobě centra Quadrio. Sama urbanistická filosofie nějakého živoucího městského organismu nad tak významnou křižovatkou, jako je stanice metra, je naprosto přirozená a správná. Je to opravdu velký potenciál, co tento organismus může skýtat. Bohužel se to však v případě Quadria nepodařilo plně využít. Funkce jsou jasně vymezené v patrech a obchody se službami jsou pouze v nejnižších patrech. Samotné výhledy v horních úrovních, které jsou jedním z nejcennějších benefitů, zůstávají okupovány kancelářemi.Tak se dům jasně hierarchizuje a bohužel se nabízí otázka, proč se celý objekt nepodařilo namixovat tak, aby se utvořil opravdu živý organismus, který bude fungovat nejen horizontálně po patrech, ale i vertikálně po celé své výšce. Proč je zaměstnanec kancelářev žebříčku výše než běžný návštěvníka konzument? Samotná soutěž na zastavění této parcely probíhala v roce 2002 a tedy je jisté, že návrh reagoval na tehdejší aktuální náladu a trendy z konce 90. let 20. století. Výsledek se však dostavil až v roce 2014, což je bohužel výrazná výpověď o stavu legislativy, ale i strategie vedení města ohledně prostorového plánování apod. Pozoruhodné taky je,že příprava a jednání trvala přemrštěně dlouhou dobu a dům pak vyrostl rychle během dvou let.

Součástí centra Quadrio je i oddělený bytový dům, jenž přiléhá k ulici Purkyňova. Tato hmota vhodně dourčuje uliční frontu, zároveň vymezuje malé náměstí u křižovatky s ulicí Charvátova. Zde je náplň, jež podporuje strategii navýšení obytných ploch v jádru města, naprosto adekvátní. I když je objekt samostatný,tak se podařilo navázat na obchodní pasáž a podržet alespoň z části komerčně využívaný a živý parter.

Samotné hmotové uspořádání hlavního objemu šlo proti místním zvyklostem. Místo bloku, který by vymezoval uliční fronty a ponechával si určitou prostorovou volnost ve svém centru, se celková energie stavby hromadí v jeho těžišti. Aby byla alespoň částečně zachována hlavní bloková figura, tak je centrální objem doplněn o 4 kubusy. Tato prostorová hra je částečně ovlivněna i požadavkem na vnitřní pasáž v přízemí, která reaguje na svůj okolní kontext. A tak jednotlivá uskakování v rytmu fasády naznačují i hlavní vstupy do struktury.

Fasáda v parteru do Spálené ulice zůstala vyrovnána bez zbytečného většího zalamování, a to se také osvědčilo jako nejlepší a nejčistší řešení. Navíc ulice díky své rušnosti mávelkou absorpční schopnost. Snad nejhůře se Quadrio zachovalo k svému sousedu OC Máj. Sice díky lávkám v jednotlivých patrech s ním navázalo určitý dialog, ale co se týče prostorového řešení a symbiózy, chová se velmi arogantně a vůbec nedává prostor pro oboustrannou diskuzi. Materiálové ztvárnění fasády sice nese určitý náznak reakce na okolní kontext v podobě říms z umělého kamene, ale hlavní prvkem fasády je stále sklo, ve kterém se zrcadlí kompletně celé okolí stavby. Okolní činžovní domy a paláce z 1. poloviny 20. století tak dostávají opravdu tvrdou zpětnou vazbu. V této lokalitě jsou často fasády, které díky kameni, omítce a dalším materiálům umějí stárnout, a postupně se včleňují do celkového organismu města. Jak se ale podaří začlenit po 15-20, ne-li více letech Quadriu, zatím můžeme jen odhadovat. Největší benefit prosklených fasád je bezesporu v komunikaci okolí se světem uvnitř objektu. To se však nepodařilo zachovat v běžných komerčních patrech, kde vedle zmnožených lamel pronajímatelé zastavěli fasády nákupními regály, a tak možnost komunikace s ulicí naprosto zničili. Vyšší patra s kancelářemi typu open-space se mohou nejen těšit z nerušených pohledů do okolí, ale i dávají možnost prozkoumat atypické konstrukční detaily, jako například prosklená nároží, která opticky stavbu odhmotňují. Centrální objem svíraný rohovými kubusy pak evokuje jakýsi poklad nebo krystalické jádro, čemuž je podvoleni dekor fasády. Polygonální formální tvarosloví díky své členitosti pak ztužuje a materializuje centrální hmotu komplexu. Tím se ještě povyšuje jeho výsostní pozice. Vedle toho fasáda bytového domu je členěna dle vnitřních dispozic, a tak je na jednoduché hranolové hmotě rozehrána logická hra balkonů a teras, která koresponduje s místnostmi po obvodu objektu.

Dispozice hlavní hmoty vždy reagují na provoz a funkční využití patra. V patrech s komerčním provozem je kladen hlavní důraz na vnitřní pasáž, které dominuje sada eskalátorů. Jednotlivé prostory jsou logicky vysázeny vedle sebe podél fasád. Jejich velikost i geometrie se mění v návaznosti na celkový půdorys a nutné šachty technického vybavení objektu.

To občas v kombinaci s různě rozmístěnou sadou schodišť a obslužných komunikací znesnadňuje jednoduché čtení dispozic. Oproti tomu patra s kancelářskými objekty jsou ve své jednoduchosti dovedena téměř k dokonalosti. Všechny čtyři rohové kubusy jsou řešeny jako open-space, takže jsou očištěny na prostorové vymezení nosnou konstrukcí. To umožňuje budoucím nájemcům naprostou variabilitu dle pracovního provozu. Veškeré komunikace a sociální zařízení se pak koncentrují v jednom super bloku vyplňujícím krystalické jádro centra. Tím se hlavní těžiště dispozicposouvá ze středu na okraj, do kubusůs výhledy na město. Ty jsou pak v nejhornějších patrech doplněny o terasy, jaké jsou běžné i v přímém okolí Národní třídy.

Materiálově je obchodní centrum řešeno stroze kamennou dlažbou a černými rámy, členícími obchody, a nechává vyniknout výlohám pronajímatelů. Aby celkový dojem byl trochu oživený, jsou na některých stěnách instalovány velké panely s živou vegetací a exotickými rostlinami. Strop vnitřní pasáže pak pokrývá podobný krystalický dekor jako centrální hmotu. Tím se trochu zmírňuje tvrdost interiéru a zároveň evokuje formální propojení s fasádou.

Hlavní péče venkovnímu prostředí byla věnována vzniklému náměstí, jež je lemováno stromořadími. Centrální prostor pak bohužel ovládly vývody vzduchotechniky stanice metra, a i když se jejich forma zdá velmi odlehčená, silně komplikují optický kontakt s částí náměstí. Jako třešnička na dortu pak na nás číhá neklidná hlava Franze Kafky z leštěné oceli od Davida Černého. Samotné umělecké pojetí navazujena filozofii celého komplexu. Nutno také podotknout, že v dnešní době působí jako trochu zapomenutý artefakt ze začátku jednadvacátého století. Celý prostor je pak doplněno minimalistické sloupy osvětlení. Bohužel zde zcela chybí mobiliář, který by lákal kolemjdoucí ke spočinutí a oddechu.

Na celém komplexu Quadrio je snad nejzajímavější právě vztah k okolnímu kontextu, který i svými jednotlivostmi je pravdivou výpovědí nejen o stavu české architektury, ale i o principech vybírání a schvalování projektů na takto lukrativních pozemcích. Opravu Pražané potřebují tolik obchodních center v městském jádru a to v tomto případně hned dvě vedle sebe? Zatímco prodejní plochy Máje díky volným dispozicím umožňují případné změny využívání bez větších stavebních zásahů, systém Quadria již takové štěstí nemá. S tím, jakse dnes vše rychle proměňuje a převáří, je třeba uvažovat i v případě tak tradičně trvalé disciplíny, jako je architektura, protože flexibilnost našeho prostředí má i silný vliv na přizpůsobivost nás samých.

publikováno v časopise Stavba č. 1/2015 / str. 24-31