Fotogalerie ke článku (4)
Radnice v Grave
Radnice v Grave
Radnice v Grave
Radnice v Grave
Celá fotogalerie (4)
Nová radnice v nizozemském Grave z dílny Ericka van Egeraata byla oficiálně otevřena koncem června. Městský úřad sdílí budovu s dalšími subjekty : bytovou společností Maasland a s BHIC - oblastním historickým archivem brabantské provincie.
Zdálky stavba vypadá jako zvláštní ansámbl. Z větší blízkosti jsou již na celku patrné jednotlivé části podle své náplně. Tito tři uživatelé se prezentují ve vstupní hale, v otevřeném přízemním prostoru, který podněcuje ke vzájemné komunikaci mezi uživateli a navštěvníky.
Budova vychází a je součástí masterplanu města navrženém EEA v roce 1998. Ten rozlišuje dvě zóny : historické centrum Grave a zelený pás kolem bývalého městského opevnění. Nová radnice vyrostla právě na hranici těchto dvou částí, přímo na místě někdejších hradeb. Návrh budovy odkazuje na obojí — historické centrum a přilehlou krajinu.
Slovy Ericka van Egeraata o tom, jak tento urbanistický přechod výrazně ovlivnil jeho návrh : „Chtěl jsem, aby budova nenásilně splynula se svým okolím a zároveň byla snadno přístupná a rozpoznatelná pro veřejnost. Použili jsem především přírodní materiály. Dřevo, přírodní kámen, zelenou střechu. Výraz je zároveň robustní a jemný. V tomto stylu se radnice otevírá do města a zve veřejnost dovnitř.“
Okolí neovlivnilo jen materiály, ale i tvar. Plynulá křivka komplexu se odvolává na starobylé městské hradby, pro město příznačné úzké uličky se staly tématem pro návrh vnitřního uspořádání. „Zepředu se budova chová jako jako zeď, s kanceláří společnosti Maasland jako nejvyšším a výsadním bodem. Zezadu, kde budova uzavírá veřejné náměstí, působí drobnějším dojmem.“
„Mohli byste shnout celý návrh jako soulad a rozmanitost“, říká Erick van Egeraat. „Soubor slučuje tři odlišné funkce pod jednu střechu, má otevřený charakter a splývá se svým historickým prostředím.“
Zdálky stavba vypadá jako zvláštní ansámbl. Z větší blízkosti jsou již na celku patrné jednotlivé části podle své náplně. Tito tři uživatelé se prezentují ve vstupní hale, v otevřeném přízemním prostoru, který podněcuje ke vzájemné komunikaci mezi uživateli a navštěvníky.
Budova vychází a je součástí masterplanu města navrženém EEA v roce 1998. Ten rozlišuje dvě zóny : historické centrum Grave a zelený pás kolem bývalého městského opevnění. Nová radnice vyrostla právě na hranici těchto dvou částí, přímo na místě někdejších hradeb. Návrh budovy odkazuje na obojí — historické centrum a přilehlou krajinu.
Slovy Ericka van Egeraata o tom, jak tento urbanistický přechod výrazně ovlivnil jeho návrh : „Chtěl jsem, aby budova nenásilně splynula se svým okolím a zároveň byla snadno přístupná a rozpoznatelná pro veřejnost. Použili jsem především přírodní materiály. Dřevo, přírodní kámen, zelenou střechu. Výraz je zároveň robustní a jemný. V tomto stylu se radnice otevírá do města a zve veřejnost dovnitř.“
Okolí neovlivnilo jen materiály, ale i tvar. Plynulá křivka komplexu se odvolává na starobylé městské hradby, pro město příznačné úzké uličky se staly tématem pro návrh vnitřního uspořádání. „Zepředu se budova chová jako jako zeď, s kanceláří společnosti Maasland jako nejvyšším a výsadním bodem. Zezadu, kde budova uzavírá veřejné náměstí, působí drobnějším dojmem.“
„Mohli byste shnout celý návrh jako soulad a rozmanitost“, říká Erick van Egeraat. „Soubor slučuje tři odlišné funkce pod jednu střechu, má otevřený charakter a splývá se svým historickým prostředím.“
Pramen: Jana Moravcová, EEA architects











Architektura musí souviset s místem, nikoli místo s architekturou. Proto jakékoli stavby umožňující realizaci na různých místech nejsou ARCHITEKTUROU.
Z mého pohledu je fajn vidět, jak se i u tak „běžné“ věci, jako jsou překlady, řeší systémovost a přesnost!
Praktické řešení, hlavně z pohledu rychlosti výstavby a přesnosti👍 U těchto systémových prvků dává smysl, že zjednodušují realizaci a pomáhají…
Zajímavý posun ve stavebnictví, je vidět, že se dnes klade velký důraz hlavně na rychlost výstavby a přesnost provedení. Systémové…
Jako problém vidím hlavně "lavičky" v prostoru sdíleném s cyklisty. Neměly by mít třeba tyče s praporky, jako dětské nákupní…