Adolf Loos
Le Corbusier
Uspořádal Max Risselada
V nakladatelství ARCHA vychází v pátek 30. 3. 2012.
Příspěvky:
Johan van de Beek,
Beatriz Colominová,
Arjan Hebly,
Jan de Heer,
Stanislaus von Moos,
Max Risselada
Originální texty Adolfa Loose a Le Corbusiera
__________________________
Z anglického originálu vydaného nakladatelstvím 010 Publishers,
Rotterdam v roce 2008, přeložila Petra Ocelková.
Odborná spolupráce: Pavel Míček
Jazyková spolupráce: Irena Kraitlová
Odpovědný redaktor: Pavel Jungmann
Vydalo nakladatelství ARCHA,
Pavel Jungmann, Májová 405, 763 14 Zlín, jako svou 41. publikaci.
V edici a ARCHITEKTURA svazek pátý. 2012
www.nakladatelstviarcha.cz
Předtisková příprava: nakladatelství ARCHA
Tisk: GRASPO CZ, a.s.
ISBN 978-80-87545-04-1
200 stran
__________________________
Jakékoliv srovnání Loose s Le Corbusierem je fascinující. V práci obou architektů nalezneme tvůrčí napětí mezi dvěma specifickými přístupy. Na jedné straně se jejich práce dotýká autonomie architektonických prostředků, na druhé straně se oba architekti pokoušejí, každý svým vlastním způsobem, umístit svou práci do kontextu.
Tyto kontexty se často překrývají. Pro Loose je výchozím bodem tradiční řemeslná činnost, čili úkol je určen sociálně. Pro Le Corbusiera spočívá jádro architektonické metody v rozdělení práce mezi navrhování a realizaci. Stanovení a prostředky realizace jsou formulovány ve vztahu k novým technologiím. Vezmeme-li v úvahu i kulturní pozadí obou architektů, téma se ještě více komplikuje. Prostor v sobě zahrnuje dojem kontinuity a vzdálenosti, stejně jako představu uzavření.
Jejich vlastní slovník, Raum a espace, pravděpodobně také částečně utvářel jejich vize.
Toto upravené a aktualizované vydání pohlíží na zásluhy těchto dvou velikánů moderní architektury novým způsobem. Publikace obsahuje eseje Loose i Le Corbusiera, a zároveň se také zabývá vývojem práce obou architektů, v němž detailně odkazuje k jejich projektům rodinných domů, od Strasserova domu (1919) po Poslední dům (1932) a od systému Dom-Ino (1915) po vilu Savoye (1932). Díky vynikajícímu přehledu a analýzám nabízí tato kniha čtenáři hlubší nahlédnutí do motivací těchto dvou architektů, kteří jsou si tak blízcí, a přece tak vzdálení.
zdroj: Pavel Jungman
I když tomu říkají mobiliář, tak bych přála nám všem, aby měl výsledek stejné kvality, jako svého času dostavby od…
Připadá mi to, jako ba tahle dispozice nepočítala s dětmi. Všechny ložnice (tedy i dětské pokoje) jsou hned u vchodu,…
Proč by Správu železnic měla zajímat rekreace Pražanů?
Přemístění mostní konstrukce přece nejde srovnávat s destrukcí budov. Ta konstrukce zůstane zachovaná a dokonce bude i dál sloužit svému…
Velmi pěkné ale pro člověka pracujícího rukama nedostupné.