Od prvního setkání s majiteli bylo jasné zadání, jaké má
jejich bydlení splňovat požadavky: „Má být neotřelé a přitom neokázalé“. Byli
jsme teprve na začátku hledání vhodného místa, kde by měl dům stát. Přání
bydlení na samotě splnil svou polohou a geniem loci starý mlýn u zaniklého
rybníka. Po první návštěvě bylo rozhodnuto: „Tady a v tomto domě; nebude se
stavět, ale rekonstruovat.“ Stáří mlýn poznamenalo. Léta bez péče, vlhkost a
nevhodná dispozice vedla k radikálnímu řešení. Na místo „plastické operace“
razantní „transplantace“.
Nikoli povrchní omlazení, ale ozdravení všech zásadních konstrukcí tak, aby se
nevytratilo kouzlo staletí. Hlavním úkolem bylo do útrob domu dostat vzduch a
světlo. Nikdo si ale nepřál narušit štít, proto jsme „amputovali část trupu“. V
původním objemu stavby tak vzniklo patio, kudy do interiéru přes prosklený „řez
domem“ vniklo slunce. Hlavní štít se obnažil z obou stran a proudění čerstvého
vzduchu jej zbavilo věčné vlhkosti, které by se s obnovením rybníka znásobilo.
Stávající krov se zrenovoval. Z obývacího pokoje s kuchyní a jídelnou je možné
se stále pohledem na práci předků kochat; prostor je otevřen zrušením stropu
přes dvě patra.
Vstup do mlýna zůstal na původním místě, mlýnské kolo bylo vyrobeno tradičním
řemeslným způsobem. Celé přízemí včetně patia má čedičovou dlažbu. Pečlivým
způsobem jsme takto postupně obnovili nebo vyměnili jednotlivé části mlýna tak,
abychom splnili vytýčený cíl, nevzít domu krásu stáří. Obrazně přirovnáme naši
práci architektů a všech spolupracujících řemeslníků k lékařům, které své
pacienty léčí. Stejně jako v jejich v práci je nutné k uzdravení víc. Tím
vdechnutím života, tím uzdravením bylo zabydlení novými majiteli. Dům nalezl
znovu svoji funkci, smysl života domu.
Autorská zpráva
Rekonstrukce mlýna byla zařazena mezi nominované projekty České ceny za
architekturu 2018
Autoři: prof. Ing. arch. Ján Stempel, Ing. arch, Jan Jakub
Tesař; spolupráce Ing. Aleš Herold
Je to úchvatné.
Zbytečně zmrzačený dům. Škoda…