Rekonstrukce kaple sv. Kunhuty na výdejnu léčiv

Fotogalerie ke článku (9)

Celá fotogalerie (9)

Adresa: VN Brno, Zábrdovická 3, Brno
Investor: Vojenská nemocnice Brno
Stavební a architekt. řešení: Atelier D.R.N.H. /Soňa Matoušková, Radovan Smejkal, Antonín Novák, Petr Valenta
Statika: Pavel Hladík
Zdravotní technika: Hana Hanáková — PROGIS, s.r.o.
Vytápění: Hana Zounková
Vzduchotechnika: Pavel Hájek — ACARE, s. r. o.
Požární ochrana: Jiří Rubner
Elektroinstalace: Jiřina Valigurová — PROGIS, s. r. o.
Projekt pro SP: 03/2001
Realizace: 06/2001 — 03/2002
Dodavatel stavební části:
Generální dodavatel: Dekorint, spol. s r. o.
Konstrukce a opláštění objektu, zámečnické
a speciální atypické dodávky: Komexpo, s. r. o.
Dodavatel interiéru:
Generální dodavatel: Helago
Osvětlovací technika: Ateh
Speciální atypické dodávky zámečnických
a skleněných výrobků: Komexpo, s. r. o.
Plocha stavebního pozemku: 503,2 m²
Zastavěná plocha: 254,5 m²
Zpevněná plocha: 170,4 m²
Celkový obestavěný prostor: 1420,4 m³
Celková podlažní plocha: 201,2 m²

STAVEBNÍ NÁKLADY
Stavební část: 12,3 mil. Kč
Interiér: 2,0 mil. Kč

HISTORICKÝ VÝVOJ
Raně středověký kostel sv. Kunhuty, panského tribunového typu, z přelomu 12. a 13. století byl součástí dvorce, u kterého byl před rokem 1209 založen konvent premonstrátů. Kostel pravděpodobně sloužil jako provizorium, až do dostavby vlastního klášterního chrámu sv. Marie. Po jeho dokončení se stává farní svatyní s hřbitovem pro přilehlé vsi Zábrdovice, Husovice a Židenice. Kostel sloužil klášteru i při pozdějších přestavbách klášterního kostela. Společně s velkolepou obnovou celého konventu v letech 1773 — 75 byl i kostel sv. Kunhuty podstatně barokně přestavěn. Za Josefínských reforem byl premonstrátský klášter zrušen, k němu přiléhající kostel sv. Kunhuty odsvěcen a od roku 1786 sloužil přepatrován jako skladiště. K úpravě pozdně barokních fasád došlo po přepatrování, o čemž svědčily spodní prolomené okenní otvory se šambránami na severním průčelí. Při úpravě v roce 1939 byl kostel rozdělen na část východní — adaptována na kapli a západní — adaptována na márnici a byl asi znovu přepatrován.

STAV PŘED REKONSTRUKCÍ
V 70. letech byla kaple naposled v souvislosti s dispozičními změnami nevhodně přestavěna na šatny a skladiště pro nemocniční areál. Celá dispozice zůstala přepatrována. Přízemí v západní části lodi bylo předěleno příčkami. V jižním průčelí byly proraženy různorodé okenní otvory. Nevhodně byly řešeny vedení technických instalací a úpravy povrchů.

ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ
Přestože se neuvažovalo o návratu k původní funkci kaple, záměrem adaptace byla celková rekonstrukce a rehabilitace této výjimečné kulturní památky, jejíž součástí nemělo být pouze odstranění nežádoucích stavebních intervencí, ale především vhodné využití odpovídající prostorovému potenciálu a historické hodnotě tohoto objektu. Architektonická koncepce vychází z čitelnosti dvou odlišných stavebních celků: mohutné zdobné výrazově poměrně těžké barokní přestavby původně raně středověké stavby panského tribunového kostela a nové, tvarově jednoduché modernistní prosklené interiérové vestavby zaměstnaneckého zázemí, reflektující prostřednictvím použitých harmonizačních prostředků a materiálů dobu svého vzniku a filosofický přístup k rekonstrukci památkového objektu.
Stávající objekt je jednolodní stavba se západní hranolovou věží, k níž přiléhají po stranách dva přízemní přístavky se zákaznickými vstupy. Na východě je uzavřena mírně nepravidelným polygonálním kněžištěm o pěti stranách osmiúhelníka se zaměstnaneckým vstupem do zázemí výdejny. Po odstranění stávajícího přepatrování byl rehabilitován chrámový jednolodní prostor zaklenutý pruskými plackami s oválnými štukovými zrcadly. Do takto definovaného primárního dominantního historického prostoru intervenuje soudobým způsobem jednoduchý geometrický tvar zaměstnaneckého zázemí (dále jen Objekt) jako hierarchicky sekundární prvek vnitřní prostorové kompozice kaple. Čitelná odlišnost historického od soudobého je podpořena volbou celoskleněného bílého pláště Objektu, který svým hladkým a reflexním homogenním povrchem decentně kontrastuje s matnou strukturou vnitřních omítek interiéru kaple, u kterých došlo na základě vyhodnocení restaurátorského průzkumu k návratu k původní barevnosti v lomeně bílém tónu. Umístění Objektu ve středové poloze s distancí od obvodových stěn podporuje původní podélnou orientaci vnitřního prostoru. Výška Objektu byla pečlivě volena tak, aby nedošlo k narušení a potlačení hranice účinu základních architektonických proporcí původního historického prostoru. Podpořením podélné symetrie objektu a drobnou upomínkou na původní částečné přepatrování mělo být vytvoření balkónu — galerie v místě dnešního vstupu do 2. NP, který se měl stát místem rozjímání o prolínání hranic historického s novodobým.
Narušení kompaktního objemu Objektu zářezem s vloženým podélným jednoramenným schodištěm je vyjádřeno i změnou reflexního materiálu z bílého skla na bílý matný a sametově strukturovaný obklad cementovláknitými deskami CEMBONIT. Schodiště a podesta Objektu je navržena z hliníkového slzičkového plechu stříbrné barvy. Podlaha v kapli je nově provedena z opukové dlažby s geometrickým spárořezem.
Vnitřní omítky včetně štukové výzdoby klenebných polí jsou vyspraveny, přerušené pilastry a nalezené torzo stávající římsy byly doplněny do původního tvarosloví. Dochované barokní plastické vnější fasádní prvky ostění a říms byly rozhodnutím specialistů Státního památkového ústavu v Brně odstraněny a byla předepsána hladká jádrová omítka s vápenným nátěrem Tollens v béžovo-pískovém odstínu.
Jižní fasáda kaple, kde bylo nalezeno torzo původního románského kvádříkového zdiva je v současnosti předmětem samostatného restaurátorského průzkumu pod dozorem SPÚ Brno, „jehož výsledkem by měla být obnova a prezentace dochovaných stavebních artefaktů adekvátně kompozičně zapojená do celkového výrazu rekonstruované kaple“. Hlavní výdejní pult, volně stojící skladové regály, posuvné dělící skleněné stěny a mobiliář v prostoru presbytáře svým jednoduchým tvaroslovým bez jakýchkoliv pseudohistorických reminiscencí navazují na lapidární tvar Objektu a stávají se tak nedílnou součástí kompozice soudobé intervence do historického prostoru. Mobiliář je proveden z mořené dubové dýhované laťovky s drobnými doplňkovými prvky z nerezové oceli. Výjímkou je čelní strana výdejního pultu, která je odýhována dřevinou Ovangkol.

PROVOZNÍ A DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ
Vchod pro zákazníky je situován do západní části kaple a navazuje na hlavní pěší tah areálem nemocnice. Na samostatný vchod i východ, zjednodušující provoz ve výdejně, navazuje výdej s křesílky a vitrínami na reklamní materiály, sloužící k obsluze zákazníků. Výdejní pult (tára) o délce 8 bm je výškově členěn na dvě úrovně a opticky odděluje oficínu na obslužnou část — zápultí a obsluhovanou část — čekárnu. Na táře jsou tři výdejní místa s integrovanými počítači. Oficína navazuje přímo na sklad a je od něj oddělena pouze mobiliářem. Ve skladu je systém volně stojících regálů. Ve skladu se nachází zázemí výdejny, které je situováno do samostatného dvoupodlažního Objektu. V přízemí objektu se nachází místnost pro uchovávání léčiv a hygienické zázemí zaměstnanců (WC, sprcha, úklidová komora). V podlaží jsou umístěny šatny zaměstnanců a kancelář pro vedoucího lékárníka. Denní místnost a příjem zboží jsou situovány do prostoru presbytáře v závěru kaple a provozně jsou navzájem odděleny skleněnou posuvnou dělící stěnou o výšce ostatního mobiliáře. Součástí denní místnosti je uzavíratelná kuchyňská linka a jídelní stůl. Příjem zboží je prostorově oddělitelný od skladu posuvnými dveřmi, se samostatným přístupem z exteriéru.