Restaurátorské práce v kapli Neposkvrněného Početí Panny Marie

Fotogalerie ke článku (1)

Pohled na strop kaple s freskou Nejsvětější Trojicí a rozkresem denních dílů, foto: Fototéka Pražského hradu, foto Jan Gloc

Celá fotogalerie (1)

Na základě restaurátorských zpráv; autorizováno TOMÁŠEM BERGEREM

Prostor kaple Neposkvrněného Početí Panny Marie byl znovuvytvořen odstraněním dvou vložených stropů, které zasáhly nejen omítku a malířskou výzdobu, ale také i konstrukční prvky. Kromě odhalení a rekonstrukce malířské výzdoby bylo úkolem také poznání tvaru a velikosti původních kruchet, restaurování okenních výplní a dveří nebo doplnění dlažby.

Restaurátorské práce na omítce a malířské výzdobě se týkaly jak iluzivní malby (interiérové vybavení bylo z velké části provedeno touto formou), tak figurativní malby. Práce probíhaly v letech 2000 -2001 pod vedením Tomáše Bergera, Tomáše Záhoře a Petera Stirbera. Cílem bylo dosáhnout celistvého vzhledu malířské výzdoby a scelit estetické působení stěn kaple jakožto rámce pro ikonografickou výzdobu. Referenčním bodem zde byla nikdy nezabílená stropní freska Nejsvětější Trojice, restaurovaná už v 80. letech 20. století.

Iluzivní výmalba architektonických článků a mramorování, připisovaná skupině neznámých malířů pod vedením Josefa Hagera (mj. autora výzdoby břevnovského kláštera) a datovaná okolo roku 1755, se po odhalení ukázala být provedená vysoce vyspělou freskovou technikou. Stupeň poškození iluzivních maleb se v jednotlivých patrech přestropené kaple lišil: v místě původní tělocvičny ve druhém patře byl na stěnách nalezen emailový nános, v přízemní trafostanici byla barokní výzdoba kryta pouze jedním nátěrem. Pozdější nátěry a nečistoty z období, kdy prostor sloužil ještě náboženským účelům, byly odstraněny. Restaurátorské práce, včetně vyspravení otvorů po traverzách přestropení, byly provedeny za použití historické technologie. Nejvýrazněji degradované byly omítky při patě západní stěny kaple, v místě, kde za stěnou se nacházela soutka. Pro obnovu těchto partií byly zvoleny injektáže z anorganické směsi TERRAKO nebo transfer malby na omítku novou, ve složení odpovídajícím historické technologii.
Při opakovaných setkání odborníků Národního památkového ústavu, památkového odboru KPR, projektanta a restaurátorů se rodil názor na konečný vzhled malířské výzdoby a estetického působení kaple jako celku. Názor klíčový, protože malba v prostoru bez jiných estetických prvků hraje dominantní roli a navíc se zde střetávala dvě stanoviska: Jednak moderní přístup k restaurování, kde se stále méně připouští doplňování, retuše a rekonstrukce, a na straně druhé technika ilusivní malby měla po opravě působit celistvě s „funkcí iluze“. Světla a stíny musely „fungovat“, musely do sebe zapadat. Restaurátorským zásahem však neměla být potlačena, zastřena, historická patina, která je nedílnou součástí díla. Konečný výsledek, jak ho dnes vidíme, je konsensem odborníků, konsensem krystalizujícím v době, kdy malby byly retušovány v těsné blízkosti stropní nepoškozené fresky a kdy bylo pro adekvátní posouzení často zkusmo odstraňováno lešení.
Ikonografický program kaple sestává z freskových vyobrazení Immaculaty v hlavním oltáři a vyobrazení Zvěstovaní a sv. Ivana v postraních oltářích. Technická a technologická vyspělost figurálních maleb za malbami iluzivními poněkud zaostávala: omítkové vrstvy zde byly výrazně narušeny a pikturální vrstvy značně setřeny, což si vyžádalo výraznější restaurátorské zásahy. Jejich oprava a retušování nepodléhalo nutnosti vytvořit iluzi stabilní architektury, a proto se omezily na drobné doplňky. Malovaná oltářní díla si tak zachovala jistou vzdušnost a punc nedokončenosti, což však také odpovídalo jejich extrémnímu poškození.
Ikonografický program samozřejmě vrcholí ve stropním obraze, kde je namalována Nejsvětější Trojice. Autorem krásného příkladu fresky je Petr Jan Molitor (1702 -1756), který s mistrovským přednesem prolomil klenbu do nebeské sféry s mnoha figurami, letícími mezi mraky. Molitor, vzděláním v Sasku a žák V. V. Reinera, maloval na Pražském hradě v roce 1756 tuto kompozici jako svou poslední práci.
Restaurování malby na stropě nevyžadovalo velké restaurátorské zásahy (provedené v první etapě v roce 2000), protože vlastní malba se zachovala dodnes ve výtečném technickém stavu.

Zároveň s restaurátorskými pracemi v kapli se rozhodovalo také o pojednání vložených kruchet, řešených jako celodřevěné konstrukce osazené do původních kapes nalezených ve zdivu.
Tým restaurátorů působil při obnově maleb v kapli již více než rok, když dostal od projektanta šanci malovat historickou technikou jako barokní mistři. Nově instalované kruchty v obou patrech jsou rekonstruovány podle dobových Pacassiho plánů, a protože neexistují žádné kresby o jejich dekoraci, bylo rozhodnuto pomalovat je v duchu opravovaných maleb. Restaurátoři — malíři tedy přenesli techniku malby, kterou měli možnost dlouho sledovat zblízka na svislých stěnách, na podhled kruchty. Po odsouhlasení návrhů byly vytvořeny kartony v životní velikosti. Do nově nanesené omítky byla začerstva vyryta pomocná kresba a ve fresce byla vymalována iluze mramorů, stíny i světla na římsách i mimo ně. Vše muselo proběhnout během jednoho dne a důležitá byla i malba patiny — stáří díla, poškození i mírné znečištění. Omítkové vrstvy poté vysychaly několik týdnů, barevnost se změnila do tónů historických maleb, ale to již nic nemohlo být opravováno.
Obdobně byla provedena i malba špalety, kde byl během rekonstrukce zrušen nepůvodní vchod do kaple.

Restaurátorský průzkum v kapli Neposkvrněného Početí Panny Marie se vztahoval také na barevnost a materiál okenních rámů, na napojení malovaných omítek na truhlářské orámování vstupních prostor a na jejich barevné řešení. Průzkum měl také odpovědět na otázku, jaké materiály byly použité v okenních rámech a dveřích. Výsledky posloužily jak pro repase zmíněných prvků, tak pro vytvoření replik oken v prvním patře a dvou dveří včetně kování v 1. suterénu.

(Na základě restaurátorských zpráv, autorizováno Tomášem Bergerem)