Rodinný dům Litvínovice

Litvínovice se nacházejí asi pět kilometrů jižně od Českých Budějovic. Původní uliční strukturu přebíjí všemi směry se rozpínající sídelní kaše – zastavěné plochy vznikající developerskou formou zasíťování okolních luk a polí. Kontext místa tedy představuje typický otisk současného přístupu k řešení otázky bydlení v rodinných domech v nových příměstských čtvrtích.
Devizu rohové parcely spatřujeme v její orientaci vůči světovým stranám: jedná se o mírně svažitý pozemek směrem k jihu, který lze zpřístupnit i z ulice ze strany severní. Sedlovou střechu a omezenou výšku domu předepisují regulativy. Morfologie okolí nenabízí významné dálkové průhledy.

Kontrast mezi velikostí parcely (813 m²) a poměrně velkorysým stavebním programem nás vedl k logickému – v obdobných čtvrtích však ne zcela běžnému umístění domu: využili jsme krajních možností legislativou stanovených minimálních odstupů a objekt jsme usadili pouhé dva metry od hranic veřejného prostoru. Z těchto dvou stran pozemek nemá oplocení. Tak úzký pruh mezi plotem a domem nepřináší tolik pozitiv jako rozšíření veřejného prostoru až ke zdi domu. Ulice tak získala plochu navíc – místo pro lokální zeleň, pro lavičku, pro hry dětí, pěknou výdlažbu, pro rychlé zaparkování vozidla. Využitím krajních možností usazení domu nabývá na dimenzi i zahrada, která na objekt navazuje z jižní strany.
Půdorysně se dům nejvíce podobá písmenu T vepsanému do nepravoúhlého čtyřúhelníku (polygonu) s jedním zaobleným rohem. Kratší z jeho dvou ramen zabírá garáž, dílna, technické zázemí a vstup se šatnou, umývárnou a toaletou. Projít ze zádveří do nitra domu znamená protáhnout se pomyslným uchem jehly a následně sejít po pěti schodech do rozevírajícího se hlavního obytného prostoru, jehož výška dosahuje ve hřebeni pultového stropu přes čtyři metry. Kuchyň, jídelnu a obývák od sebe oddělují jen vložené nábytkové prvky. Požadavek maximální vzdušnosti a nestísněnosti umocňují velká bezrámová okna spojující skrze krytou venkovní lodžii interiér se zahradou. Přes společnou centrální šatnu lze vstoupit do dvou dětských pokojů (orientovaných také na jih), koupelny, pracovny a ložnice. Poslední dvě místnosti se v celé své šíři otevírají francouzskými okny do venkovního atria – mikrosvěta, který od veřejného prostoru ulice odděluje jen 2,5 metru vysoká zeď. Nabízí  tak soukromí a předurčuje prostor například k instalaci houpací sítě, venkovní vany či sprchy. Slunce odrážející se o zaoblený roh zdi propůjčuje atriu příjemnou atmosféru od samého rána. Zatímco interiér počítá s využitím řemeslných nábytkových prvků, přírodních materiálů a barev, vnějšímu výrazu domu přispívá určitá střízlivost – absence detailu (střešní plášť bez přesahu, omítka bez soklu, okno bez rámu). Jistá forma askeze – minimalizmu je v tomto případě odpovědí na v okolí všudypřítomnou přesycenost.

Autorská zpráva
Foto: Jakub Skokan, Martin Tůma  – BoysPlayNice