Máme za to, že symbolickým středem rodinného života, místem, kde se schází rodiče s dětmi a vítají se hosté, je jídelní stůl. Proto také zaujímá centrální pozici největšího prostoru domu s převýšením do krovu mezi kuchyní a obývacím pokojem – ostatní části domu jsou rozděleny patrem. Obývacímu pokoji s krbem vládne veliké fixní okno bez rušivých profilů, nabízející výhled na Beskydy a zvyšující společenský charakter místa, kde nebyla umístěna televize, protože by tu rušila. Pro ni jsme vyhradili koutek na galerii nad kuchyní, odkud se vchází do pracovny. Zařízení kuchyně je pojato střízlivě s velkým pultem. Nad jídelním stolem je ze stropu, modelovaného dřevem, zavěšeno výrazné černé světlo.
Obytné pokoje se nacházejí na obou koncích hlavní podélné hmoty domu. Pravá část patří rodičům, levá dětem. Příznačné je pro ně rozdělení do patra (zatímco nad ložnicí rodičů je pracovna, dětský pokoj je mezonetový), přiznané stropní trámy a dřevěné podlahy – prostor kuchyně s obývákem sjednocuje vinylová podlaha. Velké čtvercové okno v manželské ložnici je opět fixní a díky jeho výhledu se počítá s malým interiérovým podiem pro sezení. Obě tyto obytné části mají vlastní koupelnu.
Menší přistavěná hmota domu slouží jako předsíň se šatnou a technickým zázemím, nad nimiž je v patře skladovací prostor, jakási stodola, i s venkovním přístupem. Fasádu domu pokrývají masivní dřevěné latě z modřínu kladených svisle.
Autorská zpráva
Nemyslím, že toto je sen běžného občana, který chce bydlet v domě, který se bude líbit jemu i okolí. Tato schématická varianta připomíná hospodářskou budovu jakéhokoliv poslání. Tedy hezké to není ani náhodou, spíše to krajinu hyzdí. Za takové počiny by se ceny udělovat neměly, leda jako u filmu antioskar.
Je to možná pro mnohé netradiční řešení, které skutečně připomíná stodolu, ale přece jenom jsme v prvním desetiletí 21.století a chceme i něco jiného než klasiku. Možná, že část s bílou omítanou fasádou by celý dojem zjemnila, ale to je jen zase osobní pohled. Spíš trend staveb bez říms v horském terénu není zrovna ideální.
Z celkového pohledu je to ale příznivější stavba než klasická dřevěnka z 19.století , která nemá mnohdy v nové podobě daleko ke kýči, nebo pro Beskydy cizorodý kanadský srub a nebo všudypřítomný bungalov s množstvím vikýřů, který nahradil v oblibě socialistické břízolitové kostky. Rozhodně to také není novodobá „samoobsluha“ – i těch vyrostlo v různé podobě na Beskydách v poslední době několik.
Tak jen věřme, že celkový dojem nezabije velká plocha zámkové dlažby a masivní plot.
Co ale tento trend nových staveb majetnějších lidí v podhůří Beskyd přináší je to, že se postupně zastavují typické podhorské louky a mizí volné pohledy na hory. Není to jen na Pstruží, ale i na Čeladné, Ostravici, v Malenovicích a jinde. Pokud tyto objekty nejsou chápány jen jako luxusní víkendové domy, pak většina těchto nových obyvatel denně dojíždí mnohdy až do Ostravy a tak zatěžuje stále více zejména průjezd města Frýdku – Místku, který stále nemá obchvat.
Pane Klvachu, to že se něco nelíbí vám, je vaše právo, ale tak je to jen váš názor, který není směrodatný, natož abyste jím ovlivňoval jiné. To tady již bylo a naštěstí je to minulost.