Sakrální prostor

Na tři desítky kaplí, kostelů a drobných staveb až do 7. února představuje pražská Galerie Jaroslava Fragnera na výstavě s názvem Sakrální prostor. Podobně jako známé chrámy z období gotiky nebo barokní kostely dokážou i současné realizace zpomalit a ztišit návštěvníky-pozorovatele. Tvůrcům však často stačí jen minimalistické prostředky a – světlo. Současná sakrální architektura nepotřebuje být okázalá navenek. To podstatné se odehrává uvnitř.

Nekonečnost ztvárněná kompozicí obkladového kamene. Zúžený průhled k nebesům. Kontemplace propojením vnitřního prostoru a okolní přírody. Světlo pronikající do očí a mysli účastníků mše… Pod působivými realizacemi jsou podepsáni známí evropští architekti jako Mario Botta, Peter Zumthor, Fernando Menis anebo studio Marte. Marte. Českou republiku reprezentují (často cenami ověnčené) objekty ateliérů Kuba&Pilař architekti či Kamil Mrva Architects. Trojice kurátorů Dan Merta, Filip Šenk a Jakub Fišer vybrala kaple a kostely postavené za poslední čtvrstoletí po celé Evropě. A přibližuje je prostřednictvím modelů, fotografií a videoprojekcí.

„Chtěli jsme v období kolem Vánoc nabídnout protiváhu všudypřítomné komerci, která rozostřuje a bagatelizuje původní duchovní rozměr těchto svátků. Věříme, že prostřednictvím námi vybraných sakrálních objektů se návštěvníci dotknou podstaty Vánoc mnohem intenzivněji. Navíc je velmi zajímavé zjištění, že i když se za uplynulá staletí měnily styly i materiály, pro řadu architektů zůstává hlavní matérií u tohoto typu staveb světlo,“ říká Dan Merta, kurátor a ředitel Galerie Jaroslava Fragnera.

Na návštěvníky Galerie Jaroslava Fragnera čeká na třicet kaplí, třicítka rukopisů a platforem k rozjímání. Cukrowicz Nachbaur architekten v horské kapli v rakouském Andelsbuchu nebo Localarchitecture & Danilo Mondada v provizorní kapli pro diakonii v St. Loup ve Švýcarsku obložili cestu k duchovní zkušenosti dřevem v téměř plastických kompozicích. Až gotické principy se zřetelným vyústěním v nekonečnosti je možné seznat v Kapli ekumenického umění sv. Jindřicha ve finském Turku od Sanaksenaho Architects.

Naopak Fernando Menis v kostele sv. Vykupitele na Tenerife či Ao-architekten v Horské kapli na rakouském Stubaier Gletscher upřednostnili strohý, materializovaný beton. Ostře vymezuje duchovní prostor a nabízí plochu pro světelnou hru. K symbolické dokonalosti je spojení syrového, hrubého materiálu a slunečních paprsků dovedeno v Pohřební kapli realizované dle návrhu Marte.Marte v rakouském Batschuns. Světelný pruh zde tvoří neoblomnou hranici mezi životem a smrtí.

„Nezastíráme, že někteří architekti vytvořili světelný spektákl, divadlo pro oči. Jiní pojali práci s duchovním prostorem metafyzicky, maximálně úsporně až minimalisticky. Spojnicí je fakt, že uživatel nemůže zůstat netečný. A výsledek jej přímo vybízí k dialogu, v ideálním případě i tomu vnitřnímu, uvnitř jej samotného,“ dodává Dan Merta.

Další informace najdete na www.gjf.cz.
tisková zpráva