Celé znění petice najdete v dokumentu pod článkem.
Projekt na stránkách Šépka architekti najdete ZDE.
Odborníci se ohradili proti vypsání tendru na olomoucké fórum
(ČTK) – Více než deset architektů a zástupců vysokých škol se v petici ohradilo proti záměru ministra kultury Antonína Staňka (ČSSD) vypsat na projekt stavby Středoevropského fóra v Olomouci (SEFO) výběrové řízení. Signatáři ministra žádají o to, aby na vypsání tendru netrval, a otevřel tak cestu projektu, který již v roce 2009 vypracoval architekt Jan Šépka. Proluku v Denisově ulici tehdy navrhl zaplnit budovou futuristického vzezření. Vybudování expozice středoevropského umění za zhruba půl miliardy korun se plánuje přes deset let.
Šépka podobu SEFO vypracoval na podnět bývalého ředitele Muzea umění Pavla Zatloukala. Podle signatářů se tak stalo poté, co se Zatloukalovi nepodařilo dohodnout se s Českou komorou architektů na splnitelných podmínkách veřejné architektonické soutěže. „Šépkův projekt odpovídá představám profesora Zatloukala o muzejní instituci, která zájemcům z celého světa zpřístupní nejlepší výsledky středoevropského umění a architektury poválečné éry a stane se tak muzeem bez rovnocenné obdoby v celé Evropě,“ stojí v petici, kterou má ČTK k dispozici.
Signatáři, mezi kterými je například historik architektury Rostislav Švácha, architekt Josef Pleskot či rektor Vysoké školy uměleckoprůmyslové Jindřich Smetana, nepopírají, že je v případě takových staveb na místě vypsat veřejné architektonické soutěže. Přesvědčeni jsou však zároveň o mimořádné hodnotě Šépkova projektu. Obávají se toho, že vypsáním soutěže bude jeho práce navždy ztracena. „Projekt Jana Šépky plní požadavky památkové péče na kontextualitu novostavby v prostředí městské památkové rezervace a vyznačuje se nadčasovými kvalitami, kterým ani devět let od vzniku projektu a čtyři roky od jeho úprav nic neubralo na umělecké aktuálnosti,“ stojí v petici adresované ministrovi.
Zástupci Muzea umění krok ministra nechtějí komentovat. Podle mluvčího muzea Tomáše Kasala ministr Staněk pověřil jeho ředitele, aby zajistil organizaci architektonické soutěže na projekt SEFO. „Nyní na tom ředitel Michal Soukup ve spolupráci s ministerstvem kultury intenzivně pracuje. Soutěž by měla být připravena do začátku dubna. Nyní připravujeme výběrové řízení na administrátora, zabýváme se složením soutěžní poroty a především přípravou zadávacích podmínek,“ řekl dnes ČTK Kasal.
Projekt SEFO stvrdili podpisem v roce 2008 v Olomouci zástupci zemí Visegrádské skupiny. V architektonicky odvážné budově měla být vystavena moderní díla z celé střední Evropy, v zadní části se počítalo se zahradou se sochami i nálezy archeologů, součástí muzea mělo být i mezinárodní badatelské centrum. Nový centrální depozitář má pojmout až 200.000 uměleckých děl, nyní muzeum vlastní 90.860 sbírkových předmětů s tržní hodnotou zhruba dvě miliardy korun.
Vybudování fóra za 543 milionů korun se plánuje přes deset let. Muzeum už dvakrát neuspělo s žádostí o evropské dotace, teď spoléhá na peníze od státu. Loni byl projekt zařazen do Programu péče o kulturní dědictví. Jde o jeden z nejambicióznějších poválečných projektů českého muzejnictví.
To je nádherná architektura. Postavte to ! Ať se máme čím chlubit světu…….
Ano,udělejte soutěž, on někdo vyhraje, potom ti neuznaní se budou odvolávat a dovolávat, později se SEFO vyprojektuje znovu a začne výběrové řízení na zhotovitele a celý kolotoč se zopakuje. Kritérium nejnižší ceny, znovu odvolání… Zkuste si to představit – už teď je deset let intenzívní práce prof.Zatloukala a obětavých lidí kolem téměř ztracených – možná pak někdo vymyslí další kriteria…Kdo z nás se dožije první výstavy v SEFO ? Podívejte se na třicet let připravované stavby např. dálnice Brno-Hradec Králové, Praha – Ostrava anebo Brno – Vídeň, a téměř denně tam umírají lidé. A mezitím se v Praze vždycky najde dost příležitostí kde t.zv. |nevyužité prostředky| vhodně prostavět, že pane ministře, vážená vládo…Kdybych to mohl shrnout, přihlédněte k intervenci těch výše uvedených moudrých, oni ví o čem mluví, a postavte těch |pět pytlíků|, i když Šépkův návrh mnoho lidí provokuje, město Olomouc si to opravdu zaslouží.
Ať se pan architekt nebojí a do veřejné soutěže se přihlásí, když je jeho návrh tak unikátní , určitě to kolegové architekti pochopí a on ZVÍTĚZÍ!
Nemám ráda slepé budovy.
Svět funguje na principu pravidel a výjimek. Potřebujeme obojí. Pokud ale při obhajobě jedné výjimky zpochybníme pravidla, může nastat problém.
Naprosto chápu vůli petentů pomoci realizaci návrhu Jana Šépky. Ale nechápu proč ji zdůvodňují větou |veřejná architektonická soutěž, akce náročná na čas i na vynaložené finanční prostředky, naproti tomu nemůže zaručit výsledek stejně hodnotný|. To se nedá nechápat jinak než jako obecné tvrzení, že soutěže jsou zdlouhavé, drahé a nezaručují lepší výsledek než zadání osvědčenému autoru z ruky. Tedy, ono to tak možná je, ale stvrzeno podpisy autorit a schváleno ministrem, to bude mít jinou váhu…
Abych zkrotila emoce svých před-pisatelů, hned na úvod prohlašuji: Jasně! Podoba staveb financovaných z veřejných rozpočtů musí být předmětem architektonické soutěže. O tom není pochyb.
Pro dokreslení situace olomouckého Středoevropského fóra (SEFO) je ale zapotřebí připomenou také několik dalších faktů:
1) Kdyby nebylo nadlidského úsilí, kreditu, diplomatického umu, sveřeposti prof. Pavla Zatloukala, CSc., historika architektury a bývalého ředitele Muzea umění Olomouc, neměli bychom teď nad čím diskutovat. Právě on dnešní době připomněl, že totalitní době navzdory existovala v Československu, Polsku, Východním Německu a Maďarsku „paralelní kultura“ produkující pozoruhodná „undergroundová“ výtvarná umělecká díla, která by neměla upadnout v zapomnění… To si jistě uvědomovali i další lidé, ale Zatloukal by ten, kdo dokázal překonat doslova „Velkou Pardubickou“ překážek, aby myšlenka SEFO vznikla, aby byla dohodnuta s MK ČR a partnery východoevropských zemí, aby byla etablovaná v geopoliticky skvělé poloze (v Olomouci) a na skvělém místě (ladem ležící proluka 5 gotických parcel v historickém jádru tradičního duchovního centra Moravy). Kdo to nesledoval zblízka, nepochopí.
2) V době svého působení v komunální politice Zatloukal prosadil, spíše „vydupal ze země“ architektonickou soutěž na rekonstrukci Horního náměstí v Olomouci. A pro kvalitu „zadání“ napsal a vydal publikaci “Horní náměstí v Olomouci“ (1995) analyzující historický vývoj toho salónu města. Byla bych proto velmi opatrná s podezřením, že by se v případě SEFO chtěl architektonické soutěži vyhnout. Naopak. Intenzivně ji připravoval. Ale těsně pod vrcholem „Golgoty“, byl ministerstvem kultury postaven před rozhodnutí: buď předložíte (v téměř nestihnutelném čase) studii SEFO a pak získá Olomouc půl miliardy od MK ČR na jeho vybudování, anebo si klidně půl roku soutěžte, ale už nebude na co…
Šépka byl za daných okolností tou nejlepší volbou: své schopnosti prokázal jak vítězstvím v arch. soutěži na Horní náměstí, rekonstrukcí Muzea umění a především Arcidiecézního muzea, které je dnes chloubou Olomouce. Mimochodem jednou z mála nadčasových architektonických počinů, které se v posledních desetiletí v architektonicky zatuchlé Olomouci udály.
3) Pro faktografickou úplnost je poctivé připomenout, že Šépkův návrh označovaný ponejvíce jako „5 pytlíků cukru“ vyvolal u převážné části olomoucké veřejnosti – té laické, u rigidně uvažujících památkářů (o zbabělých politicích nemluvě) zděšení, paniku… Nikoliv nepodobnou zděšení po realizaci Eiffelovy věže (18987-9), Olbrichova Vídňského pavilonu secese(1897-8) nebo Loosova „domu bez obočí“ – obchodního domu Goldmann a Salatsch (1911). Tehdy si císař Franz Josef obývající sousední Hofburg nechal v místnostech s výhledem na Loosův dům zatáhnout závěsy, aby se na tu hrůzu nemusel dívat. Obávám se, že dnes už neochota důvěřovat instinktu géniů nekončí zatažením závěsů…
Kam směřuji. Nikdo z kritiků Šépkova SEFO zčásti nevzdělaných, zčásti konzervativních (ponejvíce to i ono) se nepokusil proniknout pod povrch provokativně kontrastního vzhledu. Do její neprvoplánové, ale jasně patrné urbánní kontextuality, vlastně intimního měřítka, do její vnitřní magičnosti, skrytých významů… Pak by přišli na to, že je to hluboce promyšlená a vpravdě vizionářská stavba.
Poznámka: Bohatství architektury dnešních historických jader našich měst se po staletí rodilo díky progresivním stavebníkům, kteří dali důvěru těm nejlepším architektům. Kteří ve zlomových dobách nepovažovali za ideál opakovat minulé. To vyžadovalo genialitu, odvahu a zodpovědnost. Paradoxně ex post sousedství gotických, barokních, renesančních atd. staveb, úprav a fragmentů dnes nevzbuzuje odpor, ale překvapivě tvoří nenudný, pestrý a harmonický celek. Dnes bohužel spíše stagnuje – díky zaužívaným formalistickým normativům památkové péče.
Ale zpět k SEFO. Šťastnou shodou okolností se objevil reprezentant stavebníka, o jehož špičkovém vzdělání v oblasti historie architektury, kulturnosti, kultivovanosti a zodpovědnosti nemůže být nejmenších pochyb. Dal (uvědomuji si, že poněkud nelegitimně, ale za daných okolností to nešlo jinak) důvěru tvůrci, který svoji profesionální kvalitu a respekt k historickým stavbám a prostředí v Olomouci opakovaně prokázal. A promítl je do architektonického díla, které má ambici být příští perlou nejenom olomoucké architektury, ale světového kulturního dědictví.
Signatáři Petice nejsou členy klubu přátel Jan Šépky. Je to škála osobností této země, zabývajících se architekturou sice z různých úhlů pohledů, ale vždy s tím nejvyšším možným odborným kreditem. A ti by jistě neriskovali jeho ztrátu, kdyby si genialitu a vizionářství navržené stavby olomouckého SEFO na daném místě neuvědomovali. Jsem si 100% jistá, že nikdo z nich nezpochybňuje význam architektonických soutěží. Ale jestli se v dané chvíli postavili za existující návrh, je to vážné memento, které by měl ministr kultury položit na misku vah. Má jen dvě volby: alibistickou a statečnou. Obávám se že vím, která vyhraje…
P.S.: Také by mohl uskutečnit referendum a o architektuře SEFO hlasovat…vždyť je přece demokracie.
Je obtížné najít projekt, který by tak drze a arogantně ignoroval požadavky památkové péče: na kontextualitu novostavby v prostředí městské památkové rezervace, jako projekt J.Šépky.
Tvrzeními o nadčasových kvalitách, zmanipulují |lepšoarchitekti|
žel, část laické i odborné veřejnosti. Snad ministr nepodlehne.
Souhlasím také s předchozím příspěvkem
Projekt Jana Šépky plní požadavky památkové péče na kontextualitu novostavby v prostředí městské památkové rezervace a vyznačuje se nadčasovými kvalitami,
Aha. Takže soutěž ano a vždycky (záplava řečí o společenském zájmu, odbornostech a bůhvíčem ještě), ale někdy ne – prý se jedná o natolik úžasný projekt, že ona blahodárně životodárná soutěž by ho |zlikvidovala|. A podepsáni jsou ti sebestředně největší odborníci, mezi nimiž nemůže chybět Švácha – teoretik, který architekturu chápe maximálně tak jako sochařství, o onom |světoznámém| architektovi Pleskotovi či rektorovi umělecké školy ani nemluvě. Inu, jsme si rovní, někteří jsou si rovnější a platí to i v malém českomorvasko slezském architektonickém rybníčku. Předpokládám, že pan Pleskot – šéf samozvaného spolku propagujícího výstavbu nové budovy filharmonie má už doma přichystaný nějaký geniální návrh, který v příhodnou chvíli vytáhne a bude argumentovat stejně, nebo naopak naprosto opačně. Důležité je, že bude mít vždycky pravdu a bude vždycky všechno vědět nejlíp.