Sům Sysel

Název stavby: SYSEL
Místo, adresa stavby: Míkovice nad Olšavou, p. č.113
Autor stavby: Svatopluk Sládeček
Projekt: Newwork — Daniela Jančářová, Hana Maršíková, Martin Nedbálek
Stavebník: manželé Šáchovi
Hlavní dodavatel: Tufír, a. s.
Rok zpracování projektu: 2003
Rok realizace stavby: 2003-2004
Zastavěná plocha: 68,5 m2
Obestavěný prostor: 502,06 m3
Užitná plocha celkem: 168,60 m2
Náklady: cca 2 miliony Kč
Fotograf: Rudolf Červenka


Rodinný dům v Míkovicích nad Olšavou

Pozemek leží u silnice 1. třídy vedoucí přes obec a prudce se svažuje asi 4 m pod úroveň vozovky. Sklon svahu je cca 45 ° a je obrácen k severu. Zástavba podél této strany silnice je to nejodpornější, co si lze představit. Směs bezradnosti prostorové i technické, neschopnosti pracovat se svahem. Eklektická forma balancuje mezi zemědělskou usedlostí a pokleslou předválečnou vilkou.
Stavebník požadoval čím dál obvyklejší typologický druh, tedy větší byt postavený na zahradě s nízkými náklady. Bydlení pro rodinu intelektuálů, jejichž provoz je závislý na velmi blízkém městě.
Přesto, že sousední stavby asi lze oprávněně považovat za obludné, stále se vkrádala otázka, zda má smysl jejich usazenou formou okázale pohrdat a plynulou zástavbu rozrušovat. Návrh, který jsme považovali za moderně střižený, nebyl zpočátku bezezbytku přesvědčivý. Byl několikrát přepracován, chvíli vypadal dokonce jako funkcionalistický kostel. Po dalším zdlouhavém přepracování, ale z objektu vykoukla figurka, vzdáleně připomínající polní zvířátko, a to by snad u cesty ve vsi mezi poli mohlo mít své místo.
Vstup do třípodlažního objektu je řešen na mezipodestu mezi společenskou částí a klidovou. U zádveří se nachází WC a šatna. Po schodišti se dostáváme do 1. NP na úrovni terénu, kde se nachází kuchyně s jídelnou a hlavní obytný prostor s výstupem ven. V 2. NP je klidová část domu se dvěma dětskými pokoji a ložnicí, na mezipodestě mezi 2. NP a 3. NP je koupelna a samostatné WC. V 3. NP je pracovna a terasa. Stavebně-technické řešení vychází z dosažitelné materiálové základny v úvahu přicházejících zhotovitelů stavby, předpokládané kvalifikační struktury jejich pracovníků a požadavku na krátkou dobu realizace. Projekt současně respektoval požadavek stavebníka na použití materiálů s vysokou kvalitativní úrovní, která umožní dlouhodobý provoz s minimálními nároky na údržbu domu.
Nosná obvodová a vnitřní nosná stěna je zděná z tvárnic Porfix. Vnitřní příčky jsou sádrokartonové Rigips na ocelové rošty. Konstrukce ploché střechy je tesařská, pokryta povlakovou krytinou Fatrafol. Vnější povrch obvodové stěny je řešen hladkou vápennou omítkou barvy šedomodré.



Aleš Holý, vedoucí odboru architektury, územního plánování a regionálního rozvoje — Město Uherské Hradiště odpovídá na otázky Lidmily Cihlářové.
L. C.: Co Vás přesvědčilo, že jste schválil tento dům, co pro Vás bylo rozhodující?
A. H.: Dům je současný, moderní a možná i na dnešní poměry nekonvenční. Je situován do okrajové lokality městské části s převážně venkovskou zástavbou. Zástavba v dané lokalitě již není typicky kompaktní, ulicová, ale je rozvolněná a tvoří ji domy z různé doby různých stylů s jediným společným znakem, kterým jsou šikmé střechy. Svým měřítkem a objemem však tento dům nikterak nevybočuje z charakteru okolního zastavění. Liší se pouze svým jednoduchým architektonickým výrazem a samozřejmě plochou střechou. Osobně jsem přesvědčen, že jednoduchá moderní architektura má v dnešní době, v době komplikovaných nevkusně postmodernich, a kýčovitých stavbiček „rakouského či alpského typu“, své důležité místo. Vždyť z hlediska platné legislativy, stavebního zákona i regulativů územně plánovací dokumentace, není projekt nikterak závadný. A navíc autorem projektu je kvalifikovaný, oprávněný projektant – architekt s autorizací České komory architektů.
L. C.: Jaký máte názor na nesouhlasnou reakci starousedlíků na tento dům a jak jste reagoval?
A. H.: Skutečně, místní komise ze čtvrti Míkovice, která je poradním orgánem rady města, ve svém vyjádření nedoporučuje do této městské části takovou architekturu umisťovat. Pokusil jsem se navrženou architekturu obhajovat, ale nemám pocit, že bych většinu členů komise zcela přesvědčil. Chápu jejich zájem zachovat ráz venkovského zastavění. Tento ráz však přece donekonečna nemohou určovat formy z konce 19. a počátku 20. století. Ne každý si je vědom toho, že náš, spíše obecně pokřivený vkus a architektonické cítění se dosud nevymanily z posttotalitní euforie. Panelová uniformita a břizolitová šeď architektury minulé doby vyvola zřejmě přirozenou reakci, touhu po zdobném dekoru a návrat k historizujícím formám. Tomu dosud vydatně přispívá záplava nazdobených domečků, které stále chrlí komerční katalogy rodinných domků. A i tyto stavby jsou pak ve snaze o další vylepšení dále deformovány amatérskými a svépomocnými zásahy jednotlivých stavebníků. Moderní architektonické formy dnes prezentuje, bohužel, jen málokdo. Každý příklad dobré moderní architektury si ovšem publicitu a popularizaci zaslouží. Příkladů kvalitní, moderní rodinné architektury je dosud spíše málo, objevují se pozvolna, a pokud už vznikají, tak přirozeně do určité míry provokují.


Publikováno ve Stavbě č. 2/2008

Zadejte komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*