Sofijské náměstí

Sofijské náměstí nyní nabízí volný a centrální prostor, kde lze spočinout, zastavit se, mluvit s někým, sednout si, koukat. To býval hlavní význam veřejných prostor už ve starověku. Mám pocit, že v dnešní době stále někam jdeme, za nějakým cílem, zařídit, koupit, odjet. Vždy jsem měl rád místa, kam si ráno sednete, v poledne můžete jít, a přitom vidíte různé situace, tváře, přemýšlíte. Centrální prostor navíc vytváří společnou identitu ve chvíli, kdy je nutno něco sdělit lidem, zorganizovat koncert, trh, divadlo na ulici, cokoliv, co nás propojuje. 

Na té velké ploše jsou nápisy – věřím v energii slova. Když na zeď napíšete politickou pomluvu, stále to něco blbého vyzařuje do okolí. Když napíšete Pavla miluje Pavla, je v tom humor. Vyskládali jsme proto do dlaždic slova, která evokují dobré aspekty života (bylo kolem toho se zástupci města hodně diskusí, uvědomuji si, že to je dnes spíše nezvyklé, my jsme trochu cynická společnost, ale slovu Láska bychom se neměli posmívat). Místo jsme očistili od betonových bazénů, kde sice zeleň byla, ale nízká – neměla objem, zabírala plochu, nedala se udržovat, a hlavně nevytvářela stín. Nejlepší jsou stromy, zasadili jsme tu nové, ty staré zachovali. Na náměstí je i několik zábavných prvků, například „chodník slávy“. Napadlo nás, že bychom vylili pár malých ploch betonem a kdo chtěl, mohl si v něm obtisknout ruku nebo nohu.